Smutný příběh obryně Anny: Porodila největšího novorozence na světě. Vážil 10,7 kg a žil jen krátce

Životní příběh Anny Haining Bates, jedné z nejvyšších žen, které kdy žily, dodnes mnohé lidi nepřestává fascinovat. Tato dáma měřila úctyhodných 241 cm a provdala se za muže, který byl vysoký 236 cm. Manželé Batesovi se tak stali nejvyšším párem na světě. Anna toužila po dítěti, ale osud k ní byl v tomto ohledu krutý. Podařilo se jí sice přivést na svět dceru a syna, ale obě obrovské děti bohužel zemřely. Anna se poté soužila a chřadla. Její utrápené srdce přestalo bít pouhý den před jejími 42. narozeninami.

Anna Haining Bates, rozená Swan, přišla na svět 6. srpna 1846 v Mill Brook v provincii Nové Skotsko v Kanadě. Její rodiče Alexandr a Ann Swanovi byli průměrně vysocí a během těhotenství Ann nic nenasvědčovalo tomu, že by její v pořadí třetí z celkem třinácti dětí mělo mít gigantickou velikost. Pravda vyšla najevo až během velmi těžkého porodu. Zpráva o tom, že se v rodině skotských přistěhovalců narodila 7,26 kilo vážící obří holčička, se rychle rozlétla po celém kraji a dostala se až do Bostonu.

Malá Anna rostla doslova před očima. Když jí byly pouhé čtyři roky, měřila 137 centimetrů a vážila 42,6 kilogramů. Lidé, kteří ji neznali, se domnívali, že nejde o dítě, ale o dospělou ženu menšího vzrůstu. V roce 1851 ji otec vzal do o Halifaxu na výstavu, kde upoutala pozornost novinářů. Tehdy měla paže a zápěstí velké jako dospělý muž a tisk o ní psal jako o „dětské obryni“. Tou dobou se rodina Swanových přestěhovala do New Annanu, kde si pořídila dům a věnovala se zde farmaření.

Lidé z místní komunity měli Annu od malička rádi a snažili si jí všemožně pomáhat. Než začala chodit do školy, zhotovili pro ni místní muži ze stolu speciálně upravenou školní lavici a vysokou stoličku. Anna si ráda četla, byla inteligentní a dobře se učila. Vynikala zejména v hudbě a literatuře, její okolí ji považovalo za inteligentní mladou dívku.

V patnácti letech Anna dosáhla výšky 210 cm a přestěhovala se do domu své tety na Willow Street v Truru, aby zde dále studovala. Ale necítila se tam dobře a nebyla z pobytu vůbec nadšená. Pro zdejší obyvatele se stala atrakcí, což ji stresovalo a uvádělo do rozpaků. Lidé ji pronásledovali po ulicích, aby ji mohli alespoň spatřit. U tety se navíc necítila ve své kůži a stýskalo se jí po rodině, a tak se frustrovaná Anna po pár měsících vrátila zpátky domů.

Ještě než Anna odešla studovat do města Truro, dozvěděl se o ní majitel vyhlášeného muzea kuriozit v New Yorku Phineas Taylor Barnum. Ženská obryně ho fascinovala natolik, že ji chtěl pro svůj podnik získat za každou cenu. Barnum Anně učinil velkorysou nabídku, která sestávala z platu 23 dolarů ve zlatě týdně, dále zahrnovala pohodlné ubytování a nejlepší oblečení a rovněž měla mít k dispozici učitele na tři hodiny denně po dobu tří let, aby mohla nadále studovat.

Anna Barnuma napoprvé odmítla, protože si neuměla představit, že by byla někde vystavena jako nějaká věc. Situace se pro Barnuma změnila až po jejím návratu z města Truro. Mladá dáma, otřesená špatnými zkušenostmi si totiž uvědomila, že prací v muzeu si může vydělat slušné peníze na živobytí, a navíc bude mít i možnost dále se vzdělávat, což považovala za své priority.

A tak se stalo, že v roce 1862 odešla 17letá Anna spolu se svou matkou a otcem do New Yorku. Její bratry a sestry rodiče Anny zanechali v péči příbuzných. Zpočátku obryně pouze stála v jedné z místností muzea, kde se na ni mohli procházející návštěvníci podívat. Barnum však velmi brzy pochopil, že inteligentní a nadaná Anna má mnohem větší potenciál. Dívka uměla mimo jiné hrát na klavír, krásně zpívat a věnovala se též herectví, a tak jí umožnil vystupovat před publikem ve velkém sále.

Barnum ji návštěvníkům představoval jako „Nejvyšší ženu na světě“. V osmnácti letech Anna dosáhla plné výšky 241 cm. Impresário jí vždy nechal vyčesat speciální účes, který Annu dělal ještě vyšší, než byla ve skutečnosti. Také jí dal ušít luxusní saténové šaty bohatě zdobené krajkou, za které utratil přes tisíc dolarů. Anna patřila k Barnumovým největším hvězdám. Aby naplno vynikla její obrovská postava, spojil ji Barnum s liliputem Georgem Washingtonem Morrisonem Nuttem známým pod uměleckým jménem Commodore Nutt či Nutt.

Anna i trpaslík Nutt jezdili městem každý ve svém kočáře. Ten Anin byl velikánský a táhli ho dva mohutní koně plemene Clydesdale. Naopak do kočáru maličkého Nutta ve tvaru vlašského ořechu byl zapřažen pár poníků. Z Barnumovy strany šlo o skvělý marketingový tah a „lákadlo“ pro zvědavce, kteří kráčeli za kočáry až k jeho muzeu.

Anna byla v muzeu šťastná a naplno si užívala život v New Yorku, ale občas se jí přece jen zastesklo po domově, kam se vracela každý rok, kdykoliv jí to situace dovolila. Zpočátku jí sice vadily nemístné poznámky návštěvníků k jejímu vzhledu, ale časem si na ně zvykla a soustředila se na budování umělecké kariéry. Cítila se být nezávislá a byla spokojená i po finanční stránce. Snažila se pomáhat také rodičům s výchovou svých bratrů a sester, a proto jim pravidelně domů posílala peníze a také rodině psala dlouhé dopisy, ve kterých líčila své zážitky a popisovala zajímavé lidi, se kterými se v muzeu setkala.

Psal se rok 1863, když vzal Barnum Annu na její první cestu do Evropy, kde si ji publikum zamilovalo. V Anglii byla dokonce představena královně Viktorii, která byla ohromena její majestátností a důstojným vystupováním. Vypravila se také do Skotska, kde navštívila místa svých předků v Dumfries. Ve Velké Británii pak navštěvovala osm měsíců větší města, jako byl například Edinburgh, Glasgow, Liverpool a Londýn, ve kterých pořádala recepce.

Když se vrátila z cest, došlo 13. července 1865 k rozsáhlému požáru Barnumova muzea v New Yorku. Anna se tenkrát nacházela ve třetím patře budovy, kde zůstala uvězněna. Schody hořely, nemohla projít ani dveřmi a oknem také neprolezla. Nakonec se jí podařilo za pomoci druhých uniknout před plameny, ale přišla o veškeré své úspory ve výši 1200 dolarů ve zlatě. Devastující požár muzeum zcela zničil, a tak se Anna s Barnumem vypravila opět na turné po Spojených státech a čekala ji také další návštěva Evropy.

Anna vždy toužila založit rodinu a mít děti. Když při návštěvě cirkusu v Halifaxu potkala pohledného Martina Van Burena Batese zvaného Kentucky Giant, zamilovala se do něj na první pohled. Tento obr měřil 236 centimetrů a s Annou se více sblížil až v roce 1871, kdy se znovu náhodně setkali při pracovní cestě na palubě lodi plující přes Atlantik.

Martin a Anna se během plavby do sebe zamilovali, a v okamžiku, kdy loď dorazila do Liverpoolu, oznámili své zasnoubení. Zároveň se domluvili i na profesní spolupráci. Anna Swanová a Martin Bates spolu poprvé vystupovali 29. května 1871. Působili sehraným dojmem a mnozí lidé odmítali uvěřit, že se znají tak krátce.

Publikum si je oblíbilo a pár byl pozván, aby navštívil i královnu Viktorii v Buckinghamském paláci. Panovnice při tomto setkání darovala Martinovi zlaté hodinky, Anně rovněž zlaté hodinky, a k nim ještě zlatý řetízek. Jako svatební dar dostala od královny Viktorie nastávající nevěsta Anna diamantový prsten a překrásné svatební šaty.

Martin Bates a Anna Swan měli svatbu 17. června 1871 v kostele St Martin-in-the-Fields na Trafalgarském náměstí v Londýně. Toho dne se kolem kostela tísnily davy lidí. Každý toužil na vlastní oči spatřit obří novomanželský pár a svatební hosty, mezi nimiž nechyběli ani jejich přátelé z panoptika lidských kuriozit. Ženich měl na sobě skvěle padnoucí nový oblek a zlaté hodinky, které mu dala královna Viktorie. Nevěstina róba byla ušita z bílého saténu, pokrytá květy pomerančovníku a ozdobená krajkou.

Po velkolepé svatbě se novomanželé opět naplno vrhli do práce a vydali se na turné. Stali se celebritami a vystupovali i pro prince z Walesu, který se později stal králem Eduardem VII. Měli tu čest být také mezi vybranými hosty princezny z Walesu a jejích dětí a zúčastnili se ještě dalších dvou představení pro královnu Viktorii.

Poté, co jim skončily pracovní povinnosti, se usadili v Londýně v domě na Craven Street a těšili se na příchod prvního potomka. Dne 19. května 1872 Anna přivedla na svět děvčátko, které vážilo 8,16 kg. Dítě bohužel zemřelo při porodu, i přestože u něj byli přítomni významní porodníci té doby. Dle dostupných zdrojů se má za to, že Martin Bates souhlasil s tím, aby tělo novorozeněte bylo předáno nemocnici pro výzkum gigantismu a pak putovalo do londýnského muzea.

Po smrti dcerky trpěl Martin depresemi a Anna, zesláblá po náročném porodu, byla rovněž ve velmi špatném psychickém stavu. V roce 1874 se manželé rozhodli vrátit zpět do Ameriky. Zakoupili si 120 akrů zemědělské půdy v Seville ve státě Ohio a začali zde stavět dům plně přizpůsobený jejich nadměrnému vzrůstu. Když byl dům dokončen, Anna a Martin uspořádali večírek a pozvali na něj své nové sousedy. Zdejší lidé měli neobvyklý manželský pár rádi a Anna s Martinem konečně našli svůj vysněný domov, který byl pro ně oázou klidu.

Po letech strávených harcováním z místa na místo a předváděním se před senzacechtivým publikem mohli najednou žít „obyčejným“ životem a naplno si užívali každodenní malé radosti. V zimě se například projížděli na obřích saních, v létě pro změnu zase ve velikém kočáře. Stavba domu je však stála mnoho peněz, a tak se v roce 1878 rozhodli, že pojedou na turné do hornických měst na americkém západě, aby si vytvořili nějakou finanční rezervu.

V průběhu pracovní cesty Anna zjistila, že je podruhé těhotná, a tak se manželé rozhodli raději vrátit domů. Na Annu přišly první porodní bolesti 15. ledna 1879 a trvalo celé dny, než porodila. Dítě bylo obrovské a mělo abnormálně velkou hlavu, a tak se lékař, který byl po celou dobu porodu Anně nápomocen, rozhodl použít kleště. Záhy se však ukázalo, že jsou malé. Telegrafoval tedy svému kolegovi, který se po příjezdu rovněž neúspěšně pokusil použít kleště. Lékaři nakonec omotali silný obvaz kolem krku dítěte a pomohli Anně syna porodit.

Chlapec se narodil těsně po půlnoci dne 19. ledna 1879. Novorozeně měřilo 75 centimetrů a vážilo neuvěřitelných 10,7 kilogramů, což odpovídá přibližně věku ročního dítěte. Anna s Martinem doufali, že tentokrát se na ně usměje štěstí a vše bude v pořádku. Vymodlený syn Anny a Martina ale žil pouhých jedenáct hodin. Navzdory tomu byl posmrtně zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší novorozenec.

O příčině jeho úmrtí lze pouze spekulovat. Někteří odborníci se domnívají, že dítě zemřelo kvůli špatně vedenému porodu, další soudí, že mohlo zemřít v důsledku vývojové vady. Chlapec byl pohřben na hřbitově Mound Hill.

Annu a Martina znovu pohltily deprese. Anna kvůli prožitému traumatu chřadla a měla podlomené zdraví. Celé roky bojovala s onemocněním štítné žlázy, které mělo vliv i na její psychický stav a srdce. Manželé se ze všech sil snažili ze své mysli alespoň na okamžik vytěsnit smrt svých dětí a žít „normální“ život. K tomu jim pomáhala zejména jejich práce, která je v těžkých chvílích „držela nad vodou“.

Obří pár opět vyrazil na turné, ale během následujících let se Annin zdravotní stav nadále zhoršoval. Lidé se pozastavovali nad tím, jak byla vyzáblá, bledá a uzavřená do sebe. Později jí už nemoc ani neumožnila, aby vystupovala. Zůstávala tedy doma a téměř nikam nechodila.

V neděli 5. srpna 1888, pouhý jeden den před svými 42. narozeninami, Anna Batesová náhle a tiše zemřela ve spánku. Příčinou smrti bylo selhání srdce. Martin pro svou milovanou choť objednal speciální rakev, ale výrobce se domníval, že si někdo spletl rozměry a poslal rakev v normální velikosti. Trvalo další tři dny, než dorazila ta správná a mohl se konat velkolepý pohřeb.

Obryně Anna Haining Bates byla pochována na hřbitově Mound Hill vedle svého syna a své sestry Maggie. Martin nechal v Evropě zhotovit sochu Anny na její hrob, která tam je dodnes. Po smrti své ženy ale k překvapení ostatních příliš dlouho netruchlil a znovu se oženil v roce 1889 s ženou průměrné výšky. Když pak v roce 1919 zemřel, byl uložen k věčnému spánku do hrobu k Anně a jejich synovi. Na Annin smutný příběh lidé stále vzpomínají, a ještě dnes se čas od času na hrobu rodiny Batesových objeví květiny…

Zdroje: Bibliothéque et Archives Canada, biographi.ca, History's Most Tragic Giant

Wikipedia, heslo: Anna Haining Bates, Wikipedia, heslo: Phineas Taylor Barnum, Wikipedia, heslo: Martin Van Buren Bates