Nejvyšší Čech v historii: Josef Drásal měřil kolem 242 cm. Toužil po rodině, ale ženy se ho bály

Josef Drásal, přezdívaný hanácký obr, který žil v 19. století, je považován za nejvyššího Čecha. Věčně hladový „hromotluk“ s dobrotivou povahou měřil 242 centimetrů a vážil 186 kilogramů. Svůj odlišný vzhled, kvůli kterému dlouho trpěl komplexy, dokázal nakonec proměnit ve výhodu. Jako lidská atrakce procestoval velkou část Evropy a vystupoval i pro francouzského císaře Napoleona III. Během své umělecké dráhy dosáhl velkých úspěchů, získal slávu i peníze, ale ke štěstí mu chyběla žena, která by ho upřímně milovala a chtěla s ním prožít svůj život. Osud mu ale nepřál…

Josef Drásal přišel na svět 4. července 1841 v malebné vísce Chromči na Šumpersku. Vyrůstal v chudé rodině, otec Johann byl brusičem jehel a s manželkou Magdalénou zplodil celkem šest potomků. Josef se narodil jako třetí dítě v pořadí. Rodina žila v dřevěném domě číslo 51 na návsi, obklopeném malou zahradou, který sice přečkal velký obecní požár v roce 1869, ale do dnešních dnů se nezachoval. Ve škole, kam hoch chodil jen do svých dvanácti let, nepatřil k bystrým žákům. Nenaučil ani číst a psát, což v pozdějších letech „doháněl“ doučováním. Odborníci se v této souvislosti domnívají, že s Josefovou nižší inteligencí mohl souviset i jeho abnormální vývoj.

Chlapec rostl „jako z vody“ a měl milou, dobrosrdečnou povahu. Od dětství pomáhal rodičům a v období dospívání dokázal zastat práci, kterou fyzicky nezvládali ani dospělí muži. Bez problémů zvedal a nosil těžká břemena. Traduje se, že když měl jet do mlýna s obilím, unesl 2,5 metráku, aniž by mu to činilo jakékoliv potíže. Jindy si pro změnu naložil tolik pařezů, že se pod jejich vahou rozlámal trakař. Mezi svými vrstevníky vyčníval. Byl tak vysoký, že mu kamarádi mohli probíhat mezi nohama.

Známá je i historka, kdy mu šla matka v jeho sedmi letech koupit boty a požádala ševce, ať jí dá pro syna ty největší, co má. Ten se tomu podivoval až do okamžiku, kdy sedmiletého Josefa spatřil. K jeho údivu byl hoch totiž větší než on. Kamkoliv Josef přišel, stával se terčem nechtěné pozornosti a není divu, že se za svůj nadměrný vzrůst zpočátku velmi styděl. Trápil se tím, že se tak moc liší od ostatních lidí a z toho důvodu chodil věčně nahrbený a snažil se působit menším dojmem. V důsledku rychlého růstu navíc trpěl i fyzicky, měl silné bolesti kostí a kloubů.

Když mu bylo dvanáct let, nastoupil do služby v panském dvoře v rodné Chromči, kde pracoval několik let jako čeledín. Již tehdy měl urostlou postavu a vynikal velkou silou, ale nadále ještě sílil a rostl. Později sloužil na panství Hraběte Žerotína v Bludově, kde jezdil s koňským a volským spřežením. Měl stále hlad a nebylo snadné ho zasytit, a tak dostával dvě porce jídla, a navrch každý den ještě tři bochníky. Miloval slaninu a česnek, brambory si vařil v obřím pařáku a nedělalo mu problém sníst naráz devět řízků. V hospodě, kam chodíval hrát karty, si rád dopřával pivo nebo rum.

Přestože dokázal spořádat velké množství jídla, neměl vůbec nadváhu. Mnohé lidi překvapovalo, že takový jedlík má hubenou až kostnatou postavu, která budila díky své výšce respekt. Dodnes se o jeho siláckých kouscích vyprávějí nejrůznější příběhy, o jejichž pravdivosti by se nejspíše dalo v mnohém pochybovat, ale tak už to v podobných případech zkrátka bývá. A tak se můžeme o Josefovi Drásalovi například dočíst, že dokázal sám hravě zvednout plně naložený vůz, porazit dlaní vola, až upadl nebo vynést najednou několik rváčů z hospody.

Jednoho dne dostal Josef nabídku, aby vystupoval jako umělec ve varieté v šumperské Panorámě, ale v angažmá vydržel pouhé tři týdny. Během vystoupení si ho všiml holešovský hostinský Janoch, který se dovtípil, že by se „obr“ Drásal mohl stát součástí takzvaného obludária lidských kuriozit. Janoch si byl dobře vědom toho, že by se na jeho vzhledu daly vydělat na tu dobu pěkné peníze a rozhodl se, že Josefa za každou cenu přesvědčí, aby veřejně vystupoval.

To se mu nakonec skutečně podařilo. Josef nebyl moc chytrý ani neměl podnikatelského ducha, Janoch se tedy chopil příležitosti a stal se jeho impresáriem. Přemluvil ho, aby se společně vypravili do světa a Josef začal vystupovat jako lidská atrakce v nejrůznějších varieté a v cirkusech. Diváci jej mohli vidět například v Rakousku, Německu, Francii, Anglii, Rusku, Turecku a údajně i ve Skandinávii.

Tehdy Josef zažíval zlaté časy nejen proto, že se mu dařilo slušně živit. Vše, čím se tak odlišoval od ostatních a z čeho měl celé roky komplexy méněcennosti, se rázem stalo jeho předností. Byl obdivován, diváci mu tleskali a těšil se oblibě publika. Býval také často zván do vybrané společnosti, kde jej lidé s obdivem vítali. Občas se však stávalo, že již samotný pohled na abnormálně urostlého Josefa děsil některé dámy natolik, že omdlévaly.

Jako správný patriot vystupoval zásadně v hanáckém kroji. Josef se rád „chlubil“ svým bohatstvím, které dával snad až příliš okázale všem na odiv. Na ruce nosil dva velké zlaté prsteny a rovněž masivní řetěz od jeho hodinek byl zhotoven ze zlata. Josef si pro své publikum připravil vždy nějaké efektní vystoupení, při němž mu asistovala liliputka, pocházející od Protivanova. Obrovský výškový rozdíl trpasličí ženy a vysokého obra diváky doslova fascinoval.

Josef Drásal se během svého evropského turné těšil takovému věhlasu, že byl dokonce pozván k francouzskému císaři Napoleonovi III., aby jej pobavil svým představením s liliputy. Ti byli na dvůr pozváni z celé Francie. Josef trpaslíky naložil na mísu zhotovenou ze stříbra, hravě je zvedl do výšky a odnesl. V některých zdrojích lze najít informaci, že měl vystupovat údajně také v Berlíně pro německého císaře Viléma II.

Jako většina mužů, tak i Josef toužil po něžné ženské náruči. Zatímco mnohé dívky a ženy z něj měly strach, jiné se ho snažily využívat a chtěly z důvěřivého nevzdělaného dobráka jen vymámit alespoň nějaké peníze. Josef se toužil oženit a založit rodinu, ale většina žen se „obra“ již od pohledu bála, proto se snažil najít si stejně velkou partnerku „ženu obryni“. K Josefovým láskám patřila i dcera vídeňského lékaře nebo cirkusová umělkyně z Berlína, ale vztah skončil v obou případech rozchodem. Lékař sňatek své dceři rozmluvil a berlínská artistka dala přednost své umělecké kariéře.

Když se po dvaceti letech vrátil domů, měl vyděláno dost peněz a rozhodl se, že se již natrvalo usadí v Holešově v místní části Plačkov. Zakoupil si zde za čtyři tisíce zlatých dům, který celý nechal předělat tak, aby se mu v něm dobře bydlelo. Josef, ale také o mnoho peněz přišel, protože se na něj „přilepili“ nejrůznější spekulanti, kteří se ho snažili obrat o majetek. Naštěstí se k němu nastěhovala jeho matka, která dohlížela, aby jej takoví lidé dále neokrádali.

Tenkrát se seznámil se svou poslední partnerkou, kterou byla jistá Marie Pečeňová z Fryštáku. Marie si Josefovo srdce získala mimo jiné tím, že mu naslibovala, jak mu bude vyvařovat. Někteří lidé ji podezírali, že tak činila jen z prospěchu a o Josefa jí ve skutečnosti vůbec nešlo. Zda ho skutečně milovala, nebo jen „chytračila“ zůstane nejspíš navždy tajemstvím, protože než si pár stačil říci své „ano“, zasáhl osud a milencům cestu k oltáři zkřížila smrt.

Josef, který byl vždy zdráv jako řípa, náhle onemocněl souchotinami a poprvé v životě byl nucen ulehnout do postele. Pomalu chřadl, když zemřela jeho matka, která o něj až do svého skonu pečovala, Josefův stav se dále zhoršoval, až nakonec 16. prosince 1886 zemřel dle dochovaných záznamů na chrlení krve (některé zdroje uvádí jako příčinu smrti onemocnění ledvin). Bylo mu 45 let. Slavnému rodákovi pak v den jeho pohřbu přišly na holešovský hřbitov naposledy říci sbohem davy lidí.

Ještě před tím než zemřel, ho kontaktovalo Britské muzeum a Londýnská akademie a nabídkou, že odkoupí za značnou sumu k vědeckým účelům jeho kostru. Pro Josefa bylo něco takového naprosto nepřijatelné. Ve své poslední vůli se proto jasně vyjádřil, že chce odpočívat v pokoji a přeje si mít na hrobě tak velký náhrobek, jako byl on sám. Ani jedno z těchto přání se mu ale nesplnilo.

Otázka skonu a extrémně velkého vzrůstu Josefa Drásala „trápila“ i vědce. Přestože si výslovně přál, aby po své smrti nalezl konečně klid a nebyl dál zkoumán, nestalo se tak. Poprvé proběhla exhumace jeho ostatků v roce 1922, když bylo potřeba rozšířit chodník u hřbitovní zdi. Ostatky si tehdy mohli případní zvědavci dokonce prohlédnout u vchodu do márnice. Poslední exhumace se uskutečnila v roce 1967, kdy v rámci výzkumu jeho kosterních ostatků bylo konstatováno, že Josef Drásal trpěl vzácným hormonálním onemocněním, které zapříčinilo jeho abnormální růst a rovněž jeho předčasné úmrtí.

Na počest památky hanáckého obra se nachází u hřbitovní zdi na holešovském hřbitově upravený hrob. Na pomníku je nápis „Josef Drásal, zemř. 16. prosince 1886, v 45. roce věku svého. Prachu pokoj – duši milost.“ a fotografie Josefa Drásala, velkého muže s dobrým srdcem.

Poznámka autora: Výška Josefa Drásala byla odborníky stanovena až po jeho smrti na základě měření kosterních ostatků, jejichž přesná kopie se dnes nachází v Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jeho odhadovaná výška je podle většiny zdrojů 242cm, v některých 241cm.

Zdroje: rozhlas.cz, holesov.cz, vmo.cz, panorama.tvaruzky.cz, Wikipedia, heslo Josef Drásal

OLŠINA, Miroslav. Hanácký obr Josef Drásal. Holešov: město Holešov, 2022. ISBN 978-80-908254-6-8.

HERZA, Filip. Imaginace jinakosti: pražské přehlídky lidských kuriozit v 19. a 20. století. Praha: Scriptorium, 2020. ISBN 978-80-7649-001-7.