Článek
Nedávno jsem si všimla, že před jedním ze supermarketů v našem městě pravidelně postávají dvojice či malé skupinky lidí, kteří s sebou mají stojánek s propagačními materiály. Pozorovala jsem je vždy jen zpovzdálí. Jelikož jsem zvídavá, tak jsem se jednoho dne rozhodla, že je oslovím a zeptám se, co zajímavého nabízí.
Jsme Svědkové Jehovovi
Když jsem se přiblížila, všimla jsem si, že tentokrát mají „službu“ dvě mladé ženy, které na první pohled působily nesmělým dojmem. Přišla jsem k nim a pozdravila a čekala jsem, že mi něco začnou nabízet, ale nic takového se nestalo, pouze odpověděly na můj pozdrav. Letmo jsem zkoukla letáky na stojanu a zeptala jsem se, zda patří k Jehovistům. Jedna z nich začala komunikovat a vysvětlila mi, že správně se jim říká Svědkové Jehovovi nikoliv Jehovisté a přicházejí sem, aby lidem prostřednictvím Bible odpovídali na jejich otázky. To je prý jejich hlavním úkolem a smyslem těchto improvizovaných mítinků.
Během našeho rozhovoru jsem se dozvěděla, že se jejich členové na tomto místě střídají a jedná se o dobrovolnou činnost, které se věnují především o víkendech, kdy nechodí do zaměstnání. Když někdo z nich na ulici stát nechce, rozhodně nemusí. Zajímalo mě, zda sami kolemjdoucí zastavují a nějakým způsobem je oslovují. Dozvěděla jsem se, že tento způsob nepraktikují, pouze pasivně čekají až se někdo sám na něco zeptá. Pak mu na dotaz odpoví, nebo se pokusí najít odpověď přímo v Bibli.
Tištěnou Bibli nahradila mobilní aplikace
Byla jsem zvědavá, na co se jich lidé nejčastěji ptají. Říkaly mi, že jde zejména o otázky týkající se nemoci, stáří, nedostatku peněz, nešťastnou lásku nebo všechna možná trápení. Lidé se jim také často svěřují i se svými problémy. Jen výjimečně se stane, že přijde někdo jako já a chce vědět přímo něco o jejich činnosti. V této souvislosti mě napadlo, že lidé, kteří je vyhledávají, musí být asi hodně osamocení, nešťastní a někdy i zoufalí. Zřejmě se nemají komu svěřit, a tak uvítají i možnost popovídat si o svých problémech s úplně cizími lidmi na ulici.
Chtěla jsem si vyzkoušet takové „poradenství“ v praxi, abych viděla, jak to vlastně celé funguje. Položila jsem jim tedy jednoduchou otázku. K mému překvapení jedna z žen vyndala mobil, kde měla jakousi aplikaci. Vyhledala v ní konkrétní číslo, poklepala na něj a přečetla mi úryvek z Bible. Toto počínání mě docela překvapilo, protože jsem čekala nějakou konkrétní odpověď a také jsem se domnívala, že ji bude citovat přímo z knihy. Moderní doba ale zkrátka proniká všude, a tak tištěnou Bibli nahradila mobilní aplikace.
Přišlo mi to zvláštní, nepřirozené, řekla bych „automatizované“. Následovala nabídka, že kdybych si chtěla vědět více, mohu navštívit jejich setkání. Obdržela jsem také časopis s názvem Strážná věž. Po celou dobu našeho setkání jsem tak nějak podvědomě čekala, kdy nastane okamžik, že mě ženy začnou „lákat“, abych se k nim přidala. Zdvořile jsem jim oznámila, že si časopis doma prohlédnu, ale také jsem jim sdělila své výhrady k jejich organizaci. Bavily jsme se pak také o tom, jestli jim lidé nějak vytýkají jejich učení a názory nebo s nimi probírají kontroverzní témata, k nimž patří například transfuze krve.
Přijde konec světa?
Jedna z žen mi vysvětlila, že Svědkové Jehovovi nikomu ze svých členů striktně nenařizují, aby nepodstupoval krevní transfuzi. To mě překvapilo, protože jsem se setkala ve svém okolí s tím, že dotyčný odmítal podstoupit operaci kvůli tomu, že by mu mohla být podána transfuze a mimo jiné se obával, že bude z organizace vyloučen. Každý má prý možnost rozhodnout se sám. Přiznám se, že netuším, jak to u Svědků Jehovových skutečně chodí, ale o tom, co mi žena tvrdila, mám stále jisté pochybnosti. Tato otázka prý padne téměř při každém rozhovoru s někým jako jsem já, ale nestává se jim, že by je lidé kvůli tomu nějak slovně napadali nebo se jim vysmívali.
Posledním tématem, kterého jsme se okrajově dotkly, byl „konec světa“, který Svědkové Jehovovi již několikrát předpověděli. Tento Armagedon se však, jak všichni víme, nikdy nekonal. Ženy mě upozornily, že určitě dojde k zániku lidstva, ale jejich členové však přežijí a budou žít věčně. Tohle sdělení se mi po pravdě vůbec nelíbí a má pro mě „sektářský“ nádech. Proč by měli přežít jen „vyvolení“, jsem se nedozvěděla. Zeměkoule jednoho dne možná skutečně zanikne. Jestli zanikne i lidstvo, nebo se nějak zachrání, tak to opravdu netuším.
Nicméně jsme se nakonec rozloučily v přátelském duchu. Doma jsem si prolistovala Strážnou věž. Časopis pamatoval a cílil na všechny věkové kategorie a snažil se zaměřit na témata, která lidi trápí. Z každého článku jsem tak nějak vnitřně cítila prvoplánovou snahu získat pro organizaci jen další členy. Setkání samotné mě pak donutilo především přemýšlet o tom, jak snadno jsou někteří lidé zranitelní a lehce manipulovatelní.
Zdroje: Autorský článek sepsaný na základě vlastní zkušenosti
Wikipedia, heslo: Svědkové Jehovovi
