Článek
V době, kdy jsem začal řešit svoji závislost jsem ještě naivně věřil, že dokážu pít kontrolovaně. Přesně tak, jak se to někdy píše v reklamách psychoterapuetických center. Jak se později ukázalo, pro alkoholika kontrolované pití prostě neexistuje a je to jen ztráta času, jen další past. Ovšem je to neuvěřitelné lákadlo pro všechny závislé, protože vyřešit závislost a přitom dál pít, to je přece sen, no ne? Je to jednoduše velmi sladká a lákavá návnada. Pro alkoholikův mozek určitě ano a tak bych se dnes s vámi rád podělil o jeden z mých pokusů, jak „přepočítat“ alkohol z dob, kdy jsem se o to kontrolované pití pokoušel.
Při tehdejší marné snaze alespoň o několikadenní abstinenci mě po několika měsících napadl „geniální nápad“. Tedy alespoň tenkrát mi to tak připadalo. „Pokud nedokážu vynechat jediný den bez alkoholu, co kdybych korigoval celkové množství čistého alkoholu v nápojích?“ Zdá se vám to totálně absurdní? Jen to ale potvrzuje, jak mizerně funguje mozek závislého, který si neustále hledá výmluvy a nechává si v životě stále prostor pro svého tekutého démona.
Rozhodl jsem se tedy stanovit si denní limit vyjádřený v miligramech čistého alkoholu, vytvořil si tabulky a vše pečlivě počítal, aby to bylo přesné. Jako optimistický start jsem si zvolil 150 miligramů alkoholu, což bylo pro mě v té době docela nízké množství v porovnání s dávkami, na které jsem byl zvyklý. Jeden mililitr je při hustotě ethanolu asi 0,8 miligramů, takže pokud bych pil pouze víno, znamenalo by to „spokojit se“ se dvěmi lahvemi bílého vína denně – ačkoliv pro ostatní to může znít dost, pro mě to byl velmi optimistický a zatím nereálný cíl.
Zde je vrozeček, který jsem si vytvořil a podle kterého jsem to celé počítal. Pokud jsem měl například dvě lahve vína s odlišnými procenty, nebo kombinaci s tvrdým alkoholem, vše jsem zohlednil a pečlivě přepočítal, abych nepřesáhnul množství miligramů alkoholu, které jsem si stanovil.
A = V × (P/100) × 0.8
- A je množství čistého alkoholu (v gramech),
- V je objem vypitého nápoje (v mililitrech),
- P je procento alkoholu v nápoji (např. 12 % pro víno),
- 0.8 je přibližná hustota ethanolu (gramy na mililitr).
A zde je příklad výpočtu, pokud vypijete 750 ml vína s 12 % alkoholu:
A = 750 × (12/100) × 0.8 = 72 g alkoholu
Prvních pár dní – možná i týdnů – jsem svou novou „strategii“ zvládl. Avšak realita začala být čím dál krutější. Místo úlevné a snadné kontroly alkoholu jsem byl nucen neustále počítat procenta, otáčet lahvemi v obchodě a neustále být otrokem tabulek. Tento neustálý výpočet byl sebeponižující a připomínal mi, jak hluboko jsem se ve své závislosti ocitl. Přestože se mi podařilo postupem času snížit denní příjem na 80 miligramů – což odpovídalo zhruba jedné láhvi červeného vína o 13% alkoholu – vnímání toho jako úspěchu bylo pro mě ale nepostačující, protože jsem stále pil a ještě mi to množství jednoduše ani zdaleka nestačilo.
Problém totiž nastal hned poté, co jsem tu „minimální“ dávku vypil. Co dál? Abych byl schopen udržet si stanovený režim, musel jsem si na každý večer, či noc zakoupit přesné množství alkoholu. To jediné mě drželo od překonání hranice. Někdy jsem to dělal i tak, že když mi nevycházely lahve, přesně odměřené množství jsem vylil, protože bych to nedokázal už nedopít. Nicméně i přes tuto veškerou snahu přišly dny, kdy mi to prostě nestačilo. V těch chvílích jsem se uchýlil k té nejpotupnější cestě – otevírat různé dárky v podobě lahví, které jsme doma měli pro vyjímečné příležitosti. Lahve se bohužel žádných příležitostí nedožily, byly jen svědkem démonického a nepochopitelného ovládnutí člověka.
Je to ponižující vzpomínka, ale byla to část mé cesty k uzdravení a jsem za ni vlastně rád. Asi jsem musel jít jakousi vyřazovací metodou, kdy jsem si potřeboval vyzkoušet i metody, které jednoduše nefungují. Po dobu zhruba jednoho roku jsem žil podle těchto šílených pravidel, které jsem si sám vytvořil – pravidel plných výpočtů, sebezapření, nefunkčnosti a studu.
Jen závislý člověk si dokáže představit, kolik energie a mysli dokáže spotřebovat snaha kontrolovat něco, co je v podstatě nekontrolovatelné. A co je ještě horší – s každým dnem se zdálo, že vidina skutečného zlepšení je stále vzdálenější. To jsem ještě nechápal, o čem závislost je a hlavně, o čem je šťastná abstinence. Nyní je to pro mě jen vzpomínka a dívat se do zadu na tyto zážitky je něco jako když sedíte doma v teple u krbu s horkým čajem a přemítáte si v hlavě, jak jste se cítili, když jste ještě před hodinou byli v ledové vodě pod ledem, kam jste se propadli.
