Článek
Byl podzim a opět mě přepadlo nějaké nachlazení. Takové to období, kdy si tělo žádá odpočinek, ale vzhledem k velkému pracovnímu vytížení mu ho nedopřávám a součástí toho je samozřejmě i bolest v krku a na to máme doma samozřejmě přírodní kapky. Manželka mi jedny podala, protože má všechny ty přírodní bylinkový věci parádně nastudovaný a má to nejlepší, co jde sehnat. Já věděl, že se tam většinou dává ethanol, ale říkal jsem si, že ta minimální dávka mi snad nemůže nijak ublížit a zvlášť, když to očekávám a vím o tom. Navíc to nebylo tak dávno, co jsem si podobnými kapkami s příměsí ethanotu ještě doléčoval boreliózu a tak jsem věděl, jak jsou silné. Jednoduše jsem si byl jistý, že to se mnou nemůže nic udělat.
Ale brzy mě realita vyvedla z omylu. Párkrát jsem si to nakapal do krku a v ten moment mě polilo horko. Ta chuť, ta odporná chuť! Bylo to, jako kdybych se napil nějakého rumu. Najednou se všechny receptory v mozku zasoutředily jen na tu příměs ethanolu a veškerou ostatní chuť upozadily. V ten moment se mi během pár vteřin vybavily všechny ty chvíle, kdy jsem byl doslova otrokem závislosti. Všechny ty šílené chvilky plné studu a sebeponížení, kdy vás něco ovládá a vy to nedokážete ovládat.
I přes tyto odporné vzpomínky se mi v hlavě ale něco zaplo. Nějaký malý démonický procesor, který byl už zaprášený a od pavučin, ale bohužel byl stále v režimu „stand by“. Jakoby ho živilo jen minimální množství proudu, jen aby čekal na tuto chvilku. A dočkal se! Dostal totiž po několika měsících něco, po čem tak toužil a na co celou dobu mlčky čekal.
Je neuvěřitelný, jak je mozek alkoholika vycvičený. Když jsem totiž ty kapky odkládal na stůl, uvědomil jsem si, že je tak nějak nemůžu odtrhnout z ruky. Měl jsem silné nutkání, že si je musím dát znovu. Udělal jsem to! Opět jsem nakapal do krku další kapku těch bylinek naložených v alkoholu a v ten moment si řekl: „Co to dělám?!“ Stalo se to tak rychle a má hlava si toho všimla, až když byla další kapka na jazyku. Po tom, co jsem se vzpamatoval z toho šoku, jak to se mnou zamávalo, jsem vypil asi litr vody, abych se zbavil alkoholové pachuti.
Bylo to tu zas – můj mozek mi okamžitě začal opět nařizovat, co mám dělat a zase jsem si po půl roce střízlivosti na pár vteřin zažil, jaké to je být tím ztraceným otrokem největšího démona, jakého jsem měl tu čest poznat. Nenechá vás v klidu ani vteřinu s obyčejnými kapkami na krk! Už jsem si začal po těch měsících střízlivosti i myslet, že jsem v pohodě, ale stačí jedna taková maličkost a hned vás to hodí zpátky na začátek. Bylo možná štěstí, že doma nemáme žádný alkoholický nápoj, protože držíme tzv. suchou domácnoct. Možná bych to totiž v ten den nezvládnul. Možná bych se pak večer potřeboval něčeho napít. Naštěstí se to ale nestalo a já měl za sebou další zkušenost s něčím tak silným a neovladatelným, že mě to opět překvapilo. Věděl jsem to, čekal jsem to, ale ta ozvěna závislosti byla mnohonásobně silnější, než jsem čekal.
(obrázek vytvořen pomocí AI – GPT-4o)
