Článek
V noci cestou z koncertu se mi stala velmi zvláštní situace. Už jsem byl za volantem pár hodin a najednou jsem si vybavil vzpomínky, jak jsem v dobách aktivního pití musel zastavovat na benzinkách a kupovat si víno, abych měl před spaním co pít. Byl jsem si tenkrát totiž už vědom mé závislosti spojené se spánkem a tak jsem doma neměl žádný alkohol navíc. Vždycky jen pití na jednu noc a to jsem někdy kupoval právě na benzince, jako nouzové řešení. No a jak tak vzpomínám na tyto naprosto šílené a šedivé časy, uvědomil jsem si, že mám vlastně na víno strašnou chuť. Párkrát jsem se za volantem profackoval a to doslova. Zesílil si Beethovenovu sedmou symfonii na plný pecky, tu totiž v autě poslouchám nejčastěji a otevřel okýnko od auta, abych se prodýchal. Nicméně chuť mě neopouštěla a to mě děsilo.
Stalo se to asi po třech měsících abstinence a já si říkal, že to nesmím pokazit. Nesmím podlehnout té chuti! Moc dobře vím, jak by to totiž dopadlo. Prostě bych se jen opil, neměl bych žádnou radost, jen výčitky s totálním poklesem sebeúcty. Nechci začínat znovu od začátku a počítat opět první dny abstinence jen proto, že jsem zbaběle podlehl chvilkovému pokušení. Bylo to ale silné a nacházel jsem se opravdu jen milimetr od hranice, kterou jsem nechtěl překročit.
Zrovna jsem projížděl někde na okraji temného lesa a v tom jsem najednou uviděl nějakou postavu ležet na zemi přímo uprostřed silnice. Zeslabil jsem tu nádhernou hudbu, pustil výstražná světla a zastavil. Nejprve jsem si na pár vteřin myslel, že jde o sraženého a bezvládného chodce, ale na silnici byla na mol opilá žena, která spadla z kola. Nebyla navíc ani osvětlená a tak tahle situace mohla být pěkný průšvih, kdyby jel místo mě nějaký blázen, co by to nestihl ubrzdit. Vystoupil jsem a běžel jsem k ní, pomohl ji vstát a snažil se nějak vykomunikovat kde bydlí. Mezitím jsem přemýšlel, jak jí pomůžu, abych se nemusel bát, že si o ní zítra ráno přečtu něco tragického. Nebyla jinak zraněná, prostě jen na mol opilá a tak jsem ji prostě jen chtěl nějak doprovodit do bezpečí.
Paní bydlela naštěstí jen pár desítek metrů a tak jsem ji posbíral ze silnice všechny její věci, pomaličku ji pomohl vstát a pak už jen zbývala ta cílová rovinka. Pořád mě ujišťovala, že je v pořádku a že jí nic není, ale to těžko věříte někomu, kdo leží v noci uprostřed silnice vedle kola. Zkusil jsem se ji chvíli vést, protože odmítala, abych ji odvezl a začalo jí to dokonce nějakým záhadným způsobem jít. Po pár metrech se tak nějak zmátořila a začala to zvládat. Já jí nakonec nechal jít s tím kolem a svítil jí autem na cestu. Pomalu jsem jel za ní a modlil se, aby to zvládla. No nakonec to zvládla a kousíček od jejího domu jsem už mohl pokračovat na cestě domů, protože jsem věděl, že je v bezpečí. Nicméně i tak jsem se po pár minutách ještě pro jistotu vrátil, abych se ujistil, že došla v pořádku až domů.
Je neuvěřitelné, že zrovna v momentě, kdy mě poprvé za moji střízlivou dobu přepadne tak šílená chuť na alkohol, se mi stane něco takového. Ten pohled na tu bezvládnou paní mě totiž velmi rychle dostal do reality a do uvědomění, jak odporný je ten démonický stav. Od té doby už se ta hrozná chuť na alkohol nevrátila a já jsem moc vděčný za to, že mi tato paní, kterou jsem už nikdy neviděl pomohla od dalšího selhání. A věřím, že i pro ni to byl jakýsi zážitek, jako zkušenost k lepším zítřkům a že stačí málo a člověk se díky alkoholu může dostat do velmi nebezpečných situací.
Děkuji vesmíru za to, že mi poslal na pomoc tuto paní. A i když by se na první pohled zdálo, že já jsem pomohl jí, bylo to přesně naopak.
