Hlavní obsah

Co bychom řekli dětem, kdyby psaly naše komentáře?

Foto: Chat GPT/Helča Jirásková

Dětem vysvětlujeme, že ani vztek není důvod někoho ponižovat. Pak nás rozčílí cizí příspěvek a napíšeme něco, za co bychom je sami napomenuli. Co se v nás odehraje mezi nesouhlasem a chutí ublížit?

Článek

Pod cizím příspěvkem máme rozepsanou odpověď. Ještě přidáme něco o inteligenci jeho autora. V textu má hrubku, takže mu rovnou doporučíme, ať se nejdřív naučí česky, než začne někomu něco vysvětlovat. Přečteme si to po sobě. Trefné. A odešleme.

Večer pak řešíme, že naše dítě ve společném chatu zesměšnilo spolužáka kvůli chybám v psaní. Před ostatními mu dalo najevo, jak je hloupý, když nezvládá ani tohle.

To se přece nedělá. Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo napsal něco takového?

Myslíme to vážně. Nechceme, aby naše dítě někomu ubližovalo. Jen ten vlastní komentář nás u toho nemusí vůbec napadnout. To přece bylo něco jiného. Ten člověk psal nesmysly a někdo mu to už musel říct.

„Ale on si začal,“ řekne dítě. A nám to jako vysvětlení nestačí.

Zajímá mě právě ta chvíle, kdy nám přestane stačit nesouhlasit a začneme hledat, čím druhého zasáhnout.

Někdy snad hledáme úlevu po dni, ve kterém jsme museli spoustu věcí spolknout. Jindy nás rozčílí, s jakou lehkostí někdo mluví o něčem, co nás samotné stálo hodně sil. Nebo se kousavá poznámka ujme a je příjemné, že se ostatní smějí s námi. Člověka na druhé straně nevidíme.

Telefon můžeme odložit a jít si udělat kávu.

Někdy ale dobře víme, že to bude bolet. Právě proto tu větu ještě upravíme, aby byla jedovatější. Na vlastním posměšku jsme si dali záležet. Měli jsme čas si ho přečíst, rozmyslet i smazat.

Při odesílání přitom můžeme mít pocit, že napravujeme něco špatného. Jakmile si řekneme, že si ten člověk slušnost nezaslouží, dokážeme se pustit i do jeho vzhledu nebo rodiny.

Původně šlo jen o názor, se kterým jsme nesouhlasili.

Dětem říkáme, aby se nepřidávaly, když se ostatní někomu vysmívají. Sami ale dokážeme ponižující komentář odměnit lajkem, protože míří na někoho, kdo vadí i nám. Kdyby stejná slova někdo napsal našemu dítěti, nejspíš by nám na nich nic vtipného nepřišlo.

Ten rozpor stojí za pozornost i tehdy, když děti naše komentáře nikdy neuvidí. Nejde jen o to, co od nás mohou převzít. Jde i o náročnost toho, co po nich žádáme, zatímco sobě dokážeme tak snadno udělit výjimku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz