Článek
Působivá bašta mocného klanu Maxwellů poblíž Dumfries v jihozápadním Skotsku zaujme na první pohled. Jedinečný trojúhelníkový tvar dělá z Caerlaverocku jeden z nejzajímavějších skotských hradů. Ve středověkém sídle navíc překvapivě objevíme renesanční dům.
Caerlaverock je neoddělitelně spjatý s klanem Maxwellů; jejichž osudy byly s touto stavbou, vybudovanou v záplavové oblasti řeky Nith provázány přes 400 let. Kdysi bychom zde našli kromě římské pevnosti také britské hradiště, řeholníky z nedalekého opatství a posléze tzv. „starý“ hrad, předchůdce toho současného dnes k němu vede turistická stezka). Ten stál ovšem krátce – po pouhých padesáti letech bylo o dvě stě metrů vedle zvoleno místo vhodnější, zřejmě méně zaplavované. Sem už se vznosnější „nový“ Caerlaverock se svým podivuhodným trojúhelníkovým půdorysem pohodlně vešel.
Skotský král Alexander II. udělil zdejší pozemky roku 1220 rodině Maxwellů; potřeboval totiž do neklidné oblasti skotsko-anglické hranice Borders spolehlivého muže, kterým John Maxwell coby jeho komoří jistě byl. Právě sir John byl stavebníkem nevyhovujícího „starého“ hradu, ten dnešní je pak dílem jeho bratra a synovce.
Nový hrad měl i nový půdorys, a to hodně nezvyklý – trojúhelníkový. K obraně vyhovoval znamenitě, umožňoval totiž krytí všech přístupů k pevnosti s minimem bojovníků. Tři části obranných hradeb byly propojeny vysokými věžemi v rozích; přítele i nepřítele uvítala mohutná dvouvěžová brána a vodní příkop.
Caerlaverock Castle, Skotsko
Ve 13. a 14. století se během skotských válek o nezávislost přikláněli Maxwellové tu na jednu, tu na druhou stranu; jednou byli anglickým králem odměněni, podruhé zase obléháni. Inu, doba to nebyla jednoduchá. V létě roku 1300 přitáhl k hradu anglický král Eduard I. s mohutnou armádou. Caerlaverock se sice bránil statečně, ale obří přesile neodolal - po dvou dnech byli muži nuceni kapitulovat. Panovník překvapivě zjistil, že impozantnímu vojsku, čítajícímu na tři tisíce mužů a necelou stovku nejlepších králových rytířů včetně jeho syna, odolávalo pouhých 60 bojovníků. Celá událost je podrobně zaznamenána díky Siege of Caerlaverock, svitku ve starofrancouzštině, popisujícího ústy králova herolda obléhání, erby i prapory zúčastněných bojovníků. Pokochejme se částí někdy až lyricky znějícího textu:
„Mocný byl hrad Caerlaverock. Nebál se obléhání, opovrhoval kapitulací – proto král osobně přijel…. Nikdy nebyl hrad umístěn krásněji: na západě se rozkládalo Irské moře, na severu krásná krajina obklopená mořským ramenem. Ze dvou stran tomu, kdo se k němu přiblížil, hrozilo nebezpečí z vod; ani na jihu to nebylo snazší – mořem obklopená země bažin a lesů: proto jsme se k němu blížili z východu, po svahu, na kterém stál.“
„Robert, lord de Clifford čerpá sílu z moudrosti a mysl je upřena na podrobení svých nepřátel. Po matce pochází jeho původ od proslulého hraběte maršála z Konstantinopole, o kterém se říká, že bojoval s jednorožcem a nestvůru zabil … Ctěn byl jeho prapor, kostkovaný zlato-modrý, s šarlatovým věncem. Kdybych byl dívka, srdcem i tělem bych se podvolil takové noblese!“
A nakonec:
„Strážník a maršál vydali rozkaz k zastavení boje a posádka se vzdala a hrad vzdala. Ze všech hodností jej opustilo jen šedesát – divili jsme se, že jich bylo tak málo; dobrý král je ušetřil, ať už šlo o život, nebo o končetiny, a každému dal nový oděv. Vojsko se radovalo z vítězství; a král nařídil, aby byl vystaven jeho prapor spolu s praporem sv. Edmunda, sv. Jiří a sv. Eduarda…“
S královským milosrdenstvím to ovšem nebylo tak slavné – dle jiných záznamů Eduard „Kladivo na Skoty“ mnohé z obránců na hradbách oběsil a Caerlaverock přešel na dvanáct let do rukou Angličanů.
Poslední obléhání hradu a bohužel i jeho následná likvidace přišla o pár set let později. V roce 1640 zjistil věrný stoupenec krále Karla I. sir Robert Maxwell, že je obklíčen armádou presbyteriánských covenanterů. Hrad tentokrát odolával celých 13 týdnů, leč konec byl stejný a kapitulace rovněž nevyhnutelná. Nepřítel následně pobořil jižní zeď i s věží, zbavil pevnost cenného zařízení a zanechal hrad nepoužitelným pro další boje. Caerlaverock byl opuštěn a klan Maxwellů si musel vyhledat jiná sídla. To se ovšem paradoxně stalo výhodou pro současné návštěvníky, neboť díky tomu uvidí hrad v prakticky nezměněné podobě od doby vyplenění.
Caerlaverock Castle, Skotsko
A co tedy příchozí spatří? Na první pohled zaujme impozantní brána s padací mříží a dvojicí válcových (bubnových) věží; nahoře sídlila rodina, dole strážní. Bránu zbudovali na přírodní skále, další stavby pak na speciálně vytvořené hliněné plošině. K nim patřila i kdysi velkolepá hodovní síň, poničená obléháním spolu s jihovýchodní věží. Ta byla sice srovnána se zemí, dochovala se však tzv. Murdochova věž, nesoucí název po bratranci skotského krále Jakuba I. Murdochu Stewartovi, který zde byl roku 1425 vězněn před svou popravou ve Stirlingu.
Trochu pohádkový vzhled dodává hradu i vodní příkop a zvláštní zabarvení do červeno-zelena, získané díky červenému pískovci a silné vlhkosti, stoupající z vody. Ano, vlhkost je zde opravdu silná, kdo ví, jak se s ní „popasovalo“ hradní panstvo. Snad pomocí značného množství krbů, které turista uvnitř objeví především v působivém Nithsdale Lodging se zvláštní renesanční fasádou a kamennými řezbami. Do této zde poněkud nečekané stavby se pustil Robert Maxwell, 1. hrabě z Nithsdale, snad ve snaze zvýraznit nově nabytou šlechtickou hodnost a s předpokladem delšího mírového období. V tom se sir Robert bohužel zmýlil. Elegantní třípatrové sídlo s velkými okny a kamennými řezbami sloužilo svému určení jen okamžik. Od dokončení „apartmánů“ v roce 1634 uplynulo pouhých šest let do konečné zkázy. Po třináctitýdenním obléhání zdolalo covenanterské vojsko hrad a následně jej ponechalo na pospas živlům.
Caeverlock Castle, Skotsko
Caerlaverock můžeme objevit v románu The Maxwell Ghost od Ruth A. Casie a rovněž ve filmové romantické komedii z roku 2011 The Decoy Bride (Náhradnice) s Davidem Tennantem v hlavní roli.
A hradní duchové? Prý jedna záhadná „dáma v šedém“ a přízračný „dobrý samaritán“, toulající se mlžnými oblastmi okolních bažin.
U hradu najdeme i přírodní rezervaci, propojující sítí stezek místní slaniska a mokřady; nejen profesionální ornitologové pak jistě ocení zdejší významné zimoviště vodního ptactva s hejny hus, labutí i brodivých ptáků. Ostatně jméno Caerlaverock prý znamená „pevnost skřivana.“
Caerlaverock Castle, Skotsko
A závěrem ještě historka s dobrým koncem, aneb jak hrabě Maxwell uprchl z Toweru v převlečení za ženu:
Z rodu Maxwellů pochází také muž, který snad jako jediný úspěšně uniknul z londýnského Toweru. Sir William Maxwell, 5. hrabě z Nithsdale (1676-1744), byl za svou účast v jakobitském povstání obviněn z velezrady a odsouzen k smrti. Manželka prosila úpěnlivě krále Jiřího I. o jeho život, leč marně. Vymyslela tedy smělý záchranný plán a spolu se dvěma společnicemi navštívila svého muže v Toweru. Strážní, které si už dříve získala svou štědrostí, nebyli příliš bdělí; ostatně jim namluvila, že manžela budou brzy propouštět. Hrabě se převlékl do přebytečného oblečení jedné z dam a dostal se ven. „Přinesla jsem mu umělou čelenku se stejnou barvou vlasů, jako měla ona, a natřela jsem mu obličej bílou barvou a tváře růžovou, abych zakryla jeho dlouhé vousy, které si nestihl oholit“, líčila později hraběnka, která se ještě vrátila do vězeňské komnaty, kde předstírala, že s manželem hovoří, aby se s ním nakonec ostentativně rozloučila. Na útěk se brzy přišlo a král zuřil, pár tedy raději emigroval do Francie a později do Říma, kde statečná hraběnka Winifred působila coby guvernantka Jindřicha Benedikta Stuarta, bratra Bonnie Prince Charlieho.
Zdroje:
Caerlaverock Castle, Skotsko
Caerlaverock Castle, Skotsko
Caerlaverock Castle, Skotsko
Caerlaverock castle, Skotsko
Caerlaverock Castle, Skotsko
Caerlaverock Castle, Skotsko
