Článek
Opatství Melrose najdeme ve Skotském příhraničí neboli Borders v hrabství Roxburgh. Leží na tzv. Borders Abbeys Way, zahrnující několik dalších klášterů jako Kelso, Jedburgh, Dryburgh či stranou ležící Sweetheart - ano, jde o skutečný název; bylo založeno lady Devorgillou na památku jejího muže, jehož nabalzamované srdce celý život uchovávala. Cisterciácké Melrose má srdce ještě proslulejší – srdce Roberta Bruce.
Historie zdejšího opatství se začíná psát roku 1136, kdy na popud skotského krále Davida I. dorazilo z yorkshirského Rievaulx několik cisterciáckých bratří. Nevyhověli královu přání stavět v místech někdejšího malého kláštera, který už v 7. století vybudoval sv. Aidan z Lindisfarne (v tomto Old Melrose působil i známý světec anglického severu Cuthbert), a současné opatství založili o pár kilometrů dál, prý kvůli lepší zemědělské půdě. Nevybrali věru zle, neboť během pozdějšího hladomoru živil klášter po dobu tří měsíců čtyři tisíce hladovějících.
Mniši z Melrose zavedli nové zemědělské techniky a věnovali se chovu ovcí; královský zakladatel udělil bratřím i právo rybolovu. Kolem opatství s mariánským kostelem, dosahujícím délky 70 metrů, vzniklo nakonec celé město. Melrose se stalo mateřským klášterem cisterciáckého řádu ve Skotsku a zůstalo jeho hlavním sídlem v zemi až do reformace. Mnozí ze zdejších opatů náleželi k velkým osobnostem; za Waltheofa (12. století), později svatořečeného nevlastního syna krále Davida, se opatství stalo významným duchovním centrem
Melrose, Skotsko
Poloha u hranic i poblíž jedné z hlavních cest z Edinburghu směrem na jih přitahovala poutníky, ale také nejrůznější živly; o přepady a útoky tak nebyla nouze a opatství bylo dokonce několikrát vypáleno. Roku 1322 napadlo Melrose vojsko anglického krále Eduarda II. a vážně jej poničilo, šedesát let nato vypálil klášter anglický král Richard II. Obnova trvala dalších sto let – při návštěvě Jakuba IV. roku 1504 stále nebyla u konce. V roce 1544 Melrose neuniklo Jindřichu VIII. a jeho vojákům, vyslaným ve snaze donutit Skoty ke sňatku mladičké Marie Stuartovny s jeho synem. Bombardování Cromwellovými silami během anglické občanské války pak už bylo jen závěrečnou tečkou.
Z klášterního chrámu se stal farní kostel, používaný až do počátku 19. století. Tehdy také proběhly rozsáhlé opravy, na které dohlížel slavný sir Walter Scott. Dnes má ruiny Melrose v péči Historic Environment Scotland.
A co dnešní příchozí spatří?
Z klášterních budov povětšinou jen základy, mnohem zachovalejší je ovšem chrám. Mimo vznosných ruin a kamenných oblouků může návštěvník obdivovat propracované kamenické detaily, anděly, světce, případně chrliče – jako raritu vepříka hrajícího na dudy. Schodiště opatství ukrývá nápis zednického mistra Johna Morowa: Be halde to ye hende (starou skotštinou: Pamatuj na konec/svou spásu), což je mottem i samotného městečka Melrose.
Melrose, Skotsko
Srdce Roberta Bruce
Ve zdejší klášterní půdě spočinuly ostatky Alexandra II. i dalších skotských králů, „kouzelníka“ a astrologa Fridricha II. Michaela Scotta, a především srdce slavného Roberta Bruce. Vlastně s největší pravděpodobností. Jak to?
Při archeologických vykopávkách v roce 1996 byla objevena olověná schrána s měděnou plaketkou a rytým nápisem, že skříňka obsahuje lidské srdce. Pod podlahou kapituly ji nalezl už v březnu 1921 „Úřad Jeho Veličenstva“ a následně uložil zpět. Po novém a podrobném zkoumání byla zjištěna nabalzamovaná tkáň odpovídajícího stáří, zkoušku DNA však neprovedli. Jelikož není známo, že by v Melrose bylo kdy pohřbeno jakékoliv jiné srdce, závěr zní: s největší pravděpodobností jde skutečně o srdce Roberta Bruce, které zde mělo být podle tradice uloženo. Zaráží jedině místo - královské pohřby bývaly spíše při oltáři. V roce 1998 schránu opět pietně pohřbili pod novou pamětní desku, ozdobenou stylizovaným srdcem s ondřejským křížem a nápisem ze středověkého eposu The Brus ve staré skotštině: „A noble hart may have nane ease. Gif freedom failye.“ (Ušlechtilé srdce nemůže mít klid, pokud mu chybí svoboda).
Melrose, Skotsko
Srdce a Černý Douglas:
Sir James Douglas (Černý Douglas, Dobrý sir James) slíbil splnit panovníkovo poslední přání - po smrti Roberta Bruce donést jeho srdce do Svaté země.
„Chci, abyste, jakmile opustím tento svět, vzali mé srdce z mého těla, objali ho a z mého pokladu si vzali, kolik uznáte za dostatečné na tento podnik, jak pro sebe, tak pro takovou společnost, kterou si s sebou vezmete, a mé srdce odevzdali Svatému hrobu, kde leží náš Pán, protože mé tělo tam nemůže vstoupit. (z kronik Jeana Froissarta, 14. stol.)
Bruceovo srdce vložili do stříbrné schránky, kterou si sir Douglas zavěsil na krk. Na cestě přes Španělsko, kde jej roku 1330 vřele přivítal Alfons XI. Kastilský, válčící právě s Granadou, však Černý Douglas zahynul v bitvě s Maury. Než se vrhl do chumlu nepřátel, sundal dle legendy schránu se srdcem z krku a s výkřikem: „Vpřed, statečné srdce, jak jsi vždy činilo, a Douglas tě bude následovat nebo zemře!“ (Forward, brave heart, as ever thou were wont to do, and Douglas will follow thee or die!) ji mrštil před sebe do bojové vřavy.
Ostatky sira Jamese byly odvezeny zpět do Skotska, Bruceovo srdce s úctou pohřbili v opatství Melrose (jeho tělo už dříve v opatství Dunfermline). A klanu Douglasů přibylo v erbu k modrým hvězdám na stříbrném štítu červené srdce.
Melrose, Skotsko
Zdroje:
Melrose
Melrose, Skotsko
Melrose, Skotsko
Melrose, Skotsko
Melrose, Skotsko
Melrose, Skotsko
