Článek
Něco je špatně
Kdybych byla šamankou, asi bych v dnešních dnech přemýšlela o tom, jestli náhodou naše představitele neuštkla moucha tse tse. Že zaspali a nevědí, kde jsou? Nebo to bylo jinak? Někdy mám pocit, že je tu nějaká tajemná bytost v pozadí, třeba kočka Šklíba, která to s potěšením diriguje a pak se někde za bukem škodolibě směje, že je tu zase něco světoborného, co lid pracující mohutně naštve. Nedávno proto, že někdo zrušil poštovní úřady a to právě ty, které jsou na místech, kde je lidé nejvíce potřebují. Že prý jsou zbytné a lidé ať raději používají digitalizaci, to znamená, aby si koupili počítač či nějaké podobné zařízení a nechodili na poštu, tam se jenom probírají drby a co se má uvařit.
Sama mám už čtvrtý počítač, protože nevydrží věčně a stojí také hodně penízků a navíc se musí neustále dobíjet a nejen to, také pravidelně platit za internet, jinak by nefungoval. A tak prý si „zadarmo“ můžeme ledacos na počítači přečíst, třeba denní tisk, který si stejně jako ten papírový, musíme i ten virtuální na internetu, předplatit. To jsou opravdu nesmírně potěšující úvahy, to každý musí jásat, jak se na lid pracující pamatuje. Nebo ty datové schránky, každá švadlena, co zkracuje rukávy nebo našívá nový zip, každý údržbář, který prošťouchává ucpaný záchod, musí mít datovou schránku (tedy zakoupit počítač), aby mohl přijímat pokyny shora a posílat daňové přiznání finančáku – jednou ročně, kvůli tomu tolik povyku a nařízení. Raději svoje oesvéčko zruší a budou pracovat načerno.
A nejvíc mě těší taková zdůvodnění, že ve vedlejších státech, kde mají třeba úplně jiné přírodní podmínky, jinou historii, kde mají více či méně obyvatel než Česko, to už dávno vyřešili a my se musíme po nich zdárně opičit. Vždycky mě potěší, když na internetu si přečtu jakýsi elaborát, hned po vyhlášení nějaké takové zhůvěřilosti, od jakéhosi užitečného idiota, že on by to byl udělal-zrušil už dávno, snad už někdy ve středověku.
Kdybych byla šamankou a nežila v krásné Praze, šla bych přes pole a luka a hledala čarovné bylinky, uvařila z nich čaj a napájela unavené mozky, co už nevědí kudy kam. Snad by se jim aspoň trošku rozsvítilo… Nikomu nic zlého nepřeji, a proto ať jim světlo věčné svítí…
Helena Synková
