Článek
Nejsem náhodou plačka nebo žiji v Kocourkově?
Mám empatii, jsem ochránkyně zatoulaných psů a koček, sousedy zdravím, dveře jim před nosem nezabouchnu. Nikdo není dokonalý, ale snažím se. A pak najednou bác, z čista jasna z modrého nebe blesk, zavřou poštu, co ji máme na dosah ruky a kam chodí lidé z celého sídliště a ještě z přilehlé vilové čtvrti. Katastrofa. Něco udělat musíme, nestačí pláč a nadávky. Máme starostu, ať nám pomůže, snad zareaguje, když mu vystavíme obrázek, jak to na poště chodí. A kdo tam chodí? Vozíčkáři, lidé s chodítky, s holemi, pěkně jeden za druhým. Za půl hodiny jich bylo asi osm špatně se pohybujících. Další pošta je pod svahem, kam se chodí ze sídliště i po schodech, nebo se musí pěkně objet autobusem a pak ještě tramvají. Starosta je určitě ješitný jako každý muž, chtělo by to zapůsobit na jeho city, aby pomohl a nedošlo k zrušení pobočky. Všechno marné. Vrchní ředitel pošt - hlavní pošťák si postavil hlavu, že jednou rozhodl a basta fidli.
Kdosi chytřejší než jsem já napsal, že jsou tři hlavní závislosti: jedna je na alkoholu a drogách, druhá hráčská (gambleři) a třetí je závislost na moci. Ty první dvě se dají horko těžko vyléčit, ale kdo podlehne moci, s tím ani buldozer nehne.
Vrchní pošťák zaspal, zanedbal, že technika nabírá obrátky a že ledacos jde vyřešit digitalizací. Má tu moc, tak může všechno. Kdo udělá chybu, má ji také napravit a nehodit to na lidi, kteří za to nemohou, ať se oni přizpůsobí. Snad nejdříve by se měla udělat rozvaha, zjistit v jakém prostředí poštovní úřad funguje a pak rušit. Rušilo se halabala, jak někoho napadlo. Kdysi byly telefonní budky na ulicích, protože jsme doma telefony neměli, pak pokrok poskočil a budky jsou zbytečné. To se může stát i s poštovními úřady, až se vymyslí něco lepšího, zaniknou samy od sebe…
Učenlivé televizní zpravodajky zpovídají penzistky, co ony na to? Kritérium pro zrušení byla tříkilometrová vzdálenost, to se zvládne? Budou pro důchody chodit dál a budou i o nějaký ten peníz za výběr důchodu na poště platit víc. Uvádějí se všelijaká čísla, ale nevšimla jsem si, že by někdo napsal kolik penzistů si chodí vyzvedávat penze na poštu. U budovy pobočky obvykle je bankomat, který by důchodcům na kartu peníze vydal, nemuseli by chodit jinam. Ovšem pošty nejsou jen na vyzvedávání peněz, ale mají i další funkce. A co ostatní státy kolem nás? Berou ohled na lidi – třeba v Německu mají normu, že jedna pobočka slouží pro dvanáct tisíc obyvatel a kromě toho i v kdejakém supermarketu si mohou vyřídit poštovní záležitosti. U nás je třeba jedna pobočka pro osmdesát tisíc obyvatel…
Digitalizace mě udivuje, nedávno jsem si vyslechla rady úředníka z nějaké cestovky, jak je výhodné například v Chorvatsku platit digitálně, kartou nebo chytrými hodinkami, mobilem. A jak často si člověk musí dobíjet mobil? Někdo každý den. To je výhoda? Obyčejnou peněženku si dobíjet nemusím, jen tam musím mít ty papírové nebo kovové peníze. Chorvatsko se změnilo, zmodernizovalo, před lety tam místní prodavači chodili nabízet rajčata, papriky, broskve, sladoled a drobné mušličkové suvenýry přímo na pláž a my jsme platili dináry. Dneska nevím, jestli vůbec mají možnost brát virtuální peníze přes mobily, jsou na to vybaveni? A také zmizí romantická možnost smlouvat o ceně, bylo to docela veselé povyražení.
Z jiného soudku. Hodně se diskutuje o manželství pro všechny. Tak nevím, u nás skoro každé druhé manželství se rozpadá a zůstávají samoživitelky. Některé samoživitelky, které mají více děti, mají pro každou ratolest jiného tatínka. O manželství usilují stejnopohlavní páry, muž s mužem a žena s ženou. Snad by se do toho neměli tak vehementně tlačit. Co když se budou chtít později rozvést, musí prodělat martýrium u soudu. Kterési národy nám hodně vzdálené, kde třeba ještě vyznávají mnohoženství nebo mají harémy, mají možnost ve své hatmatilce třikrát pronést „zapuzuji tě“ a jsou zase svobodní.
Je logické zateplovat domy, když se otepluje celá zeměkoule a zimy jsou mírné? Když se špatně zateplí dům, hrozí plíseň, která vzkvétá, bují a může se dostat i do bytů, kdosi konstatoval.
Demokracie je diskuse. Je toho hodně o čem se dá diskutovat a já pořád nevím, jestli náhodou nejsem plačka, anebo jestli žijeme v Kocourkově.
Helena Synková
