Článek
Jednou při nákupu v Lidlu jsem hned nepadla na sádlo, které mi doma došlo. Stála jsem před policí, kde jsem tušila, že by mělo být. Jenže tam bylo plno másla a dalšího zboží, ale sádlo nikde nevidím. Vedle mne náhodou pracovník Lidlu doplňoval další zboží do regálu, proto jsem k němu pozvedla prosebné oči: Nevidíte tu někde sádlo? Podíváme se spolu, ochotně reagoval onen muž, sice podotkl, že je tam jenom na výpomoc, ale okamžitě otevřel ještě zalepenou krabici s kostkami sádla a k tomu dodal: otevřu to sám, abyste se ještě o krabici neřízla. Jenom jsem zakoktala jakési děkuji a žasla, kdy naposled jsem se setkala s laskavou ochotou?
Nějak laskavost mezi lidmi ubyla. Nejen mezi námi tady, v podhradí, ve městech, vesnicích, ale zvlášť na těch místech nejvyšších. Nikdo není neomylný, ale co když někdo něco zanedbá, udělá chybu, měl by se snažit ji nějak napravit, aby dopady na lid pracující nebyl zdrcující a bolel co nejmíň. A tak se stalo, že někdo si špatně spočítal valorizaci důchodů, což o to, chyba se vloudí, ale za každý skutek má někdo odpovědnost a měl by být potrestán. Jak už to u nás chodí, nebyl potrestán viník, ale především byl potrestán lid důchodcovský, protože jim ještě někdo další zrušil řadu poštovních úřadů, aby si ani ty snížené důchody nemohli vybrat v blízkosti svého bydliště, ale kdesi o hodně dál a někteří ještě k tomu v doprovodu chodítek, berlí a hůlek.
Přísloví praví, že každý dobrý skutek odměnu nese. Ale jak je to s těmi zlými skutky?
