Článek
Tenhle problém za existence internetu přestal být problémem. Text pošlu emailem a vrátí se mi s připomínkami nebo bez připomínek. Snadné. Jenže text vlastně zůstane viset ve vzduchu. Jediným kliknutím ho mohu smazat… Jde o to, že by se měl z virtuálního stavu převést do stavu hmotného - papírového, tedy aspoň si ho vytisknout na domácí tiskárně nebo ho poslat do tiskárny opravdové, kde končí texty knížek, časopisů a podobných tiskovin. Prostě virtuální text se musí proměnit v text hmotný.
Zrovna tak fotografie. Co jsou mi platné barevné fotografie uložené v archivu počítače, když je nemohu vzít do ruky a zařadit do sametového alba. Také jste si možná všimli, že vám chybí fotky, ty papírové? A ještě ke všemu můj poslední počítač najednou přestal fungovat a i ty virtuální fotky jsou vlastně fuč.
Další problém nastal, když jsem najednou měla napsat nějaký dopis vlastní rukou, psací stroj už dávno zmizel někde v nenávratnu a všechno si píšu na počítači. A tak jsem zjistila, že je to hrozná věc najednou zase psát perem na papíře. A vlastně se i podepsat mě činí problémy. A tak mám pocit, že asi hloupnu, nebo to jsou jenom dočasné vrtochy?
Všichni kolem nás zdůrazňují, jak je digitalizace důležitá, co ušetří času, peněz a vůbec. Nedávno jsem dokonce zaslechla slova ministra zemědělství, že by se mělo více digitalizovat. Tak nevím, jestli budou digitální ředkvičky, zelí, nebo brambory. Ty bych nebrala, protože to zas budou jen virtuální představy, ale brambory, jablka a další potraviny získám v Lidlu nebo jiné prodejně.
A také umělá inteligence v rámci celosvětové digitalizace mě děsí. Copak umělá inteligence za mě uvaří večeři nebo aspoň po ránu čaj ke snídani? Ne to všechno a ještě další práce jako žehlení, úklid a co domácnost potřebuje, musím zajistit vlastnoručně. Umělou inteligenci bych snad jenom využila při překládání textů z cizích jazyků, jako tak zvaný podstročnik neboli kalk, doslovný překlad. Pak musí nastoupit vlastní hlava a text musím zpracovat. Při studiu překladatelství a tlumočení nám páni profesoři vtloukali do hlavy, že musíme hodně přemýšlet a snažit se zachovat podstatu překládaného textu, přiblížit ho češtině a někdy také si něco i „vylhat“, to když text je hodně odlišný od českého jazyka. Prostě přetvářet text k obrazu autora a ne podle svého. Nedávno jsem si listovala v Denících Jana Zábrany, básníka a skvělého překladatele, kde si stěžoval, co to dá úsilovné dřiny, zvláště při překladech poezie. Napadlo by vás, že měsíc na nebi může být malinový? Jana Zábranu to napadlo.
Nevím, jak by mohla umělá inteligence pomáhat při diskusi třeba s nějakým Angličanem nebo Španělem. Když si chci s někým povídat, měla bych jeho jazyk ovládat, kde asi by byla ta umělá inteligence, která by mluvila místo mě, nebo naopak místo toho Angličana? A naučit se cizí jazyk, to chvíli trvá, za nás umělá inteligence nebude chodit do školy…
Už chvíli běží kampaň „plaťte mobilem, hodinkami, kartou“. S kartou docela souhlasím, ale mobilem, hodinkami? Jak často si musíme dobíjet mobil, byť je sebechytřejší? Někdo každý den, takže jakýpak spoleh, jestli bude při platbě fungovat či ne. Zrovna tak počítačem dávat příkazy do banky, aby za mě zaplatila. Není snad dost vychytralých podvodníků, kteří se snaží prolomit vstup do bankovnictví a tam si pošmáknout na cizích kontech? To je ovšem škarohlídství, ale není snad dost hesel, která na nás digitalizace vymáhá a každou chvíli požaduje jejich změnu, kdo to všechno má nosit v hlavě?
Podle mého gusta - ať si každý platí, jak mu to vyhovuje, penězi, telefonem, hodinkami, možná jednou bude stačit mrknutí oka, kdo ví.
Nikdo a nic není dokonalé a lidé by se měli rozhodovat sami, co je pro ně dobré a co ne.
