Článek
Čekala jsem dvojčata po umělém oplodnění a bylo mi už 37 let, císařský řez byl tedy plánovaný v podstatě od počátku. Žádné obavy jsem neměla, věřila jsem lékařů.
Výhodou plánovaného císařského řezu pro matku je, že nepodstupuje předporodní bolesti a ani někdy zdlouhavý a bolestivý porod. Bohužel i tak se může vše zvrtnout, ale pokud jste v dobré nemocnici, personál se o vás jistě postará.
V mém případě jsem začala rodit o 3 týdny dřív, bohužel jsem zrovna nastydla a to takovým způsobem, že jsem musela brát antibiotika. Pokud bych měla jít na plánovanou operaci určitě by mi ji přesunuli na jiný termín, což u porodu není možné.
Dali mi injekci do páteře. Cítila jsem jenom tlak a pak už vlastně jenom sledovala jak lékaři běhají s nástroji za mými koleny. Byla jsem zcela při vědomí, ale nic jsem necítila.
Ačkoli dětský pláč dokáže být časem někdy i pěkně otravný, v tu chvíli je to pro vás ten nejsladší zvuk na světě, protože víte, že je dítě na světe, je v pořádku a při vědomí.
Ale tím, že se dvojčata narodila předčasně, je okamžitě odvezli do inkubátorů. To menší, pod dvě kila, mi ani neukázali. Druhou dcerku mi dali na chvilku před obličej. Vůbec jsem nečekala, že bude tak malinká. Z drobného obličejíčku na mě koukali dvě obrovské oči. Hned nato mi ji naložili do inkubátoru a odvezli.
Bohužel vzhledem k mému nachlazení a následné zátěži operace se můj stav okamžitě zhoršil. Celou noc jsem se třásla a přístroj pípal o sto šest. Byla jsem na pooperačním, takže jsem ani nemohla zavolat manželovi, že jsem porodila a holky jsou v pořádku. Upřímně bylo mi tak špatně, že jsem si na to ani nevzpomněla.
Po dvou dnech mě převezli na jiný pokoj, ale líp mi nebylo. Střídavě jsem dostávala antibiotika v kapačkách a transfúze.
Byla jsem na pokoji s ostatními maminkami, které měli děti na jiném oddělení v inkubátorech. Pravidelně každé tři hodiny se zvedali a chodili se starat o své děti a krmit je. Já nemohla z postele. Vzhledem k tomu, že jsem měla antibiotika a pooperační komplikace, nemohli mi děti dát, nemohla jsem je kojit a ani jít za nimi.
Manžel prosil sestřičku, že by mě za dětmi odvezl na vozíčku, ale vzhledem k tomu, že na oddělení s dětmi musí být sterilní prostředí, nedovolili to. Ještě než manžel přijel, jednu z maminek napadlo, mi holky aspoň vyfotit a vyprávěla mi jaké jsou. To mi moc pomohlo.
Přesto, když už to trvalo třetí den, začali mě napadat myšlenky, že možná zemřu a děti ani nikdy neuvidím. Potom, co se má mamka začala rozčilovat, proč jsem tak dlouho v takovém stavu, nás totiž konečně lékařka informovala, že někde krvácím, ale nedaří se zjistit kde. A vzhledem k mému stavu mě znovu operovat nechtějí a doufají, že se krvácení zastaví samo a krevní výsledky se zlepší. Jinak by museli i v mém stavu riskovat znovu operaci. Děti jsem viděla maximálně na fotkách a začínala jsem být zoufalá. Vypadala jsem po těch třech dnech jako vyhublá zombie, ani jsem nevstávala z postele.
Naštěstí během čtvrtého dne se můj stav začal zlepšovat a za další dva dny mě už konečně pustili k dětem. Tam mě odvezl manžel na vozíku. Dovnitř mě podpíral.
Koupili jsme pleny nulky, ale stejně jsme je museli ohýbat, aby na holkách vůbec drželi. Představa, že je budu držet na ruce a omývat pod vodou jejich křehká tělíčka, pro mě byla nepředstavitelná. Pocit, že vám můžou spadnout, že to neumíte, je hrozný.
Pod dozorem a s pomocí sestřiček jsem se vše naučila. Měla jsem pocit, že jsem hrozně neobratná, ale sestřičky mě chválili, že to dobře zvládám.
Asi po dalších třech dnech už jsem děti konečně dostala na pokoj. Byla jsem šťastná, že teď už se o ně konečně můžu starat sama a mít je pro sebe.
Co se týče bolesti. Ze začátku nám po císařském řezu dávali injekce na bolest, hned na to čípky na bolest. Každý má jiný práh bolesti a některé ženy leželi a naříkali, některé to zvládali. Já mám vysoký práh bolesti, takže jsem už po třech dnech nepoužívala čípky na bolest, ale sestřička se tvářila celkem překvapeně.
Jakmile děti dosáhli přes dvě kila, pustili nás asi po dvou týdnech domů. Děti přes nízkou váhu, neměli žádné problémy s dýcháním nebo jakékoliv jiné komplikace. Dostali jsme i VIP pokoj a byli jsme nejtišší pokoj na patře, děti vůbec neplakali. Teda do té doby než sem je dovezla domů…
