Článek
Najednou jsem zjistila, že než dojdu do kuchyně musím se třikrát vrátit a zeptat se znovu dětí, co že to vlastně chtěli k jídlu. Zapomínala jsem v podstatě všechno, jakmile jsem udělala tři kroky.
Nevěděla jsem, kam jsem si dala různé věci a vzhledem k tomu, že mám tři přivýdělky a bylo období daní, bylo potřeba dělat pět různých věcí v jednom okamžiku, ale ono to najednou nešlo. Do toho samozřejmě manžel a děti, které vždy potřebují hromadu věcí, které řešíte nebo zařizujete. Musela jsem svůj problém začít řešit.
Mezitím vás všichni okolo zásobují historkami, že se vlastně nic neděje, protože všichni zapomínají. Ale já zjistila, že zapomínání lze řešit.
První co jsem udělala, informovala jsem své blízké okolí o tom, co se se mnou děje, a že potřebuji pochopení a pomoc, protože mé zapomínání už bylo opravdu extrémní. Začala jsem také vědomě posilovat paměť, hrála jsem různé paměťové hry a začala luštit křížovky, prostě dělat věci u kterých musíte přemýšlet a soustředit se.
Všechno jsem si psala, ale vzhledem k extrémnímu množství úkolů, jsem na konci dne měla stejně zaplněný nevyškrtaný papír, který mě akorát tak deprimoval.
Nejdřív jsem zašla za svým ošetřujícím lékařem. Krátkým pohovorem jsme zjistili, že toho nejenom mám moc najednou, ale už léta vlastně pravidelně nespím po celou noc. V noci jsem se pravidelně noc za nocí budila a pak nemohla třeba dvě hodiny usnout. Doktorka mi dala prášky na psychiku a spaní a poslala mě na neurologii, abychom ověřili, že za zapomínáním není neurologická porucha nebo třeba nádor.
Na neurologii mě poslali na vyšetření na magnetickou rezonanci. Zjistili jsme, že tady žádný problém naštěstí není.
Co jsem se ale na neurologii dozvěděla a co téměř nikdo kolem mě nevěděl, ani já, bylo, že porucha paměti je problém, který se řeší léky u psychiatrů. Hlava se prostě přetíží, vypne a potřebuje léky na pomoc, aby znovu nastartovala. Řešení to má… To mě dost uklidnilo, věděla jsem, že pomoc je možná, a že už se blíží konec zmatenosti, která mi komplikovala život.
Mezitím už mi ulevil spánek a každodenní večerní procházka o samotě do přírody. Má bezradnost a pocit bezmocnosti ustupoval. Nakonec nebyla nutná ani návštěva u psychiatra. Období pracovního přetížení pominulo a můj mozek se vrátil k relativnímu normálu. Snažím se nepřetěžovat a úkoly rozdělovat i svému okolí. Jak ty pracovní, tak ty rodinné.
Ale pokud by se to nevyřešilo, určitě bych se objednala k psychiatrovi a následně do spánkové laboratoře. Možná až toho na mě bude moc, se to stane znovu a já budu muset této pomoci využít a určitě to udělám.
Ne vždy je však příčinou přetížení, a tak určitě začněte u svého obvodního lékaře a vylučte nejdříve i všechny ostatní možnosti.
