Článek
Nevěra někdy není konec vztahu a mnozí z nás to ví. Ale co dál? Kdesi jsem četla, že po nevěře spolu zůstává stejně jen 30% párů, které se k sobě vrátili.
Když mi manžel oznámil, že miluje někoho jiného, okamžitě jsem mu sbalila kufry a vyhodila ho.
Reakce většiny mých starších kolegyň byla, ať se k němu chovám podle toho, jestli ho budu chtít vzít zpět. V tu chvíli mi to přišlo jako nesmysl. Jakoby zázrakem se mi ozvala kolegyně z mé první práce, kterou už jsem 15 let neviděla, už ani nežije v Čechách a řekla mi, že z jejích přátel odešli od partnerek 4 muži a všichni se k nim zase vrátili.
Dlouho mě nebaví trápit se a tak jsem manžela po výměně několika SMS pustila z hlavy. Přeci někdo, kdo mě opustil, mi za to stejně nestojí!
Dětem jsem řekla pravdu a to tím způsobem, že táta je má pořád rád, jen přestal mít rád mámu a odešel k jiné paní.
Chvíli to bylo těžké, ale nakonec jsem zjistila, že mám najednou víc času pro sebe. Nemusím tolik vařit ani uklízet a skákat kolem někoho druhého. Všichni si všimli mé proměny. Vrátila jsem se k tomu vzít si podpatky, šaty a namalovat se, a měla jsem radost z toho, že se prostě cítím a vypadám dobře.
Vše dopadlo podle předpovědí mého okolí. Manžel se vrátil…
Nějak jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to dobře. Odpustit můžeš, ale tak nějak už víš, že důvěra už nikdy nebude stoprocentní, že nezapomeneš. A to je konec konců dobře… Jednou se možná vrátíš, ale po druhé? Teď už víš, že dokážeš žít i bez něj, a že ti může být dobře i když si jen sama se sebou, případně dětmi.
