Článek
Před zdražováním jsme s penězi vycházeli normálně, s malou částkou, která zbyla na konci měsíce.
Na dovolené nezbývalo, ale stejně na ně nemáme kdy jet, protože mám čtyři práce, takže veškerou dovolenou vyčerpám právě na tyto přivýdělky.
Manžel dělá v cizině, ale bohužel jsme v insolvenci, do které jsme se nedostali vlastní vinou, a kterou poctivě splácíme. Do toho splácíme auto, které musíme mít kvůli dojíždění do práce, a na které jsme v insolvenci hotově samozřejmě neměli a tak jsme rádi, že nám známý umožnil starší auto na splátky.
Nestěžovali jsme si, věděli jsme, že teď nějak přežijeme a až insolvence skončí, budeme mít na to, abychom si aspoň jednou ročně na tu dovolenou zajeli. A alespoň nežili od měsíce k měsíci.
Pak přišlo zdražování všeho… Nejvíce nás tíží obrovské zdražení jídla… Kupujeme míň ovoce a sladkosti jsme taky museli odbourat. Teď už není co odbourávat a na čem šetřit…
Jsem alespoň ráda, že děti dostanou ne úplně drahý oběd ve škole a budou mít přes týden jídlo zajištěno školou… Někteří rodiče bohužel nemají ani na tyto obědy…
Manžel se divil, proč najednou s penězi nevycházím, tak jsem ho vzala na jeden menší nákup a byl zděšený z cen, které tam viděl a hlavně z ceny za jeden střední nákup.
Jenom čekáme, kde nás ještě politici s plnými kapsami oškubou…
Dávky na úřadě práce jsou nastavené pouze pro nepracující nebo samoživitele. Příjmy se posuzují před insolvencí a exekucí, takže podle úřadů máme dost, i když ty peníze nikdy nevidíme. Na nový školní rok jsme vyprali tašky do školy a koupili pár obalů z posledních peněz na jídlo. Tři tisíce na školní pomůcky, které dostanou chroničtí pobírači dávek a nepracující určitě mít nebudu.
Vydělávat víc nemá smysl, protože nad určitou částku se již stejně strhává všechno a nám by zůstaly stejné peníze.
Před výplatou přemýšlím, jestli zaplatit pohonné hmoty, nebo nechat poslední peníze na jídlo.
Ztrácí pro mě smysl, chodit za těchto podmínek do práce a otročit za jídlo a auto, které stejně mám jen kvůli dojíždění za prací.
Přesto víte, že něco udělat musíte.
Takže si budu muset hledat jinou práci, i když tahle je celkem dobře placená, ale na dnešní drahotu to prostě nestačí. Mnoha šéfům vůbec nedojde, o kolik se zhoršily životní podmínky obyčejných lidí v tomto státě, a přestože mnohé firmy vydělávají, nenapadne některé, aby platy navýšily, aby zaměstnanci nemuseli žít alespoň od výplaty k výplatě.
Manžel také přejde na směnný provoz, ale jak už jsem psala, momentálně nám to nepomůže, protože při exekucích a insolvencích odevzdáváte nad určitou částku vše. Takže příjmově se tím pro nás nic nezmění. Za těchto okolností se ani nedivím, že mnoho lidí zvolí při insolvenci cestu černého přivýdělku, který jim nikdo nevezme. Nic jiného jim ani nezbývá.
Kdo vám má pomoct? Sedmdesátiletá máma v důchodu, která sama chodí do práce, aby ještě vyžila? Jak rádi byste jí pomohli, ale už není z čeho…
A i proto si říkám, jak to dělají nízkopříjmoví důchodci a samoživitelky. Zřejmě rohlík s máslem, kolikrát i k obědu…
Je to špatná úvaha, že by ten kdo pracuje, měl žít v zemi, kde žije důstojně, mít alespoň na jednu dovolenou v roce a nějaké to starší auto? Rozhodně ne chodit pro dávky na úřady?
Tak hlavně, že našim politikům se valorizují platy a mají se dobře..... A z toho vyplývá závěr, pro koho tu asi tak tyhle televizní hvězdy s úsměvem na tváři jsou. Tak co pracující v České republice máte taky takový úsměv na tváři před výplatou?
