Článek
Už to trvá nějakou dobu, váš partner je protivný, podrážděný. Víte, že příčinou je například nějaká závislost nebo i jiná žena.
Každý víkend se hádáte a na začátku každého dalšího týdne doufáte, že tenhle víkend bude v pohodě a klidný, i když někde vzadu v hlavě vám něco říká, že víte, že to tak nebude.
Snažíte se to řešit. Snažíte se s partnerem mluvit. Ale odpovědí vám bývá mlčení nebo lítost a nebo sliby, které se nikdy neuskuteční, a tím pádem se nikdy nic nezmění.
Snažíte se doma budovat pohodu a klid, kterou váš partner nakonec stejně naruší neustálýma výtkama, vynucováním si respektu, požadavky a křikem. Děti utečou ven, někam jinam kde mají klid a vy se buď zavřete do jiné místnosti nebo odejdete někam pryč z bytu, protože víte, že už vše řešíte několik týdnů, možná i měsíců pořád dokola, ale nikam to nevede.
Zkusíte se jít ven někam společně pobavit, ale nakonec zjistíte, že už ani to neumíte…
Váš mozek křičí, že takhle žít nejde a takhle žít nechcete. Srdce stále doufá, že mu to ještě dojde, že mu přece musí na té rodině záležet, že se něco změní. Přeci jste spolu už tak dlouho a tolik se znáte a tolik si rozumíte. Přeci nezahodíte společnou rodinu a tolik let.
Ale váš rozum ví, že jednoho dne pohár přeteče a vy budete muset zapomenout na všechny společné zážitky a chvíle a jít jinou cestou.
Každý konec přeci otevírá nové dveře a je jen na vašem výběru jaké ty nové dveře budou…
Nejtěžší je uvědomit si to, připustit, vyslovit nahlas, říct to tomu druhému a vydržet ten odchod.
Někdy se musíte zapřít, a i když máte někoho rádi, a když to nefunguje a druhá strana nehledá řešení, tak překonat těžké chvíle, aby alespoň pro vás mohli přijít lepší.
