Článek
První den po příjmu v ambulanci je ještě celkem pohoda. Pohovor s anesteziologem a tisíc podpisů na informacích, souhlasech a poučeních.
V duchu si říkáte, proč na jeden papír nenapíšou tučně - My za nic nemůžeme a pokud se něco nepovede nebo zemřete, můžete si za to sám. Stejně tak bych já při nástupu do práce mohla dávat prohlášení, že pokud tam něco udělám špatně, může si za to šéf sám, protože on si mě vybral.
Nicméně pokoj v nemocnici v Chebu, i nemocnice samotná je pěkná a personál moc příjemný a fajn.
Večer před operací Vám dají prášek a injekci do ramene na ředění krve.
Druhý den se osprchujete, navlíknete operační mundúr a čekáte až si pro vás přijdou. V duchu si říkáte jestli bylo opravdu nutný sem lézt…
Pak vás uspi a proberete se před odvozem na pokoj. Bolestmi netrpíte. Já mám teda snížený práh bolestivosti.
Problémem je, že cítíte každý pohyb v břiše. A to hlavně díky drénu, který máte dočasně zavedený do břicha. Není to nějaká extrémní bolest, ale je to takový nepříjemný tlak.
Horší je, že musíte dojít na toaletu. První cestu jdete s personálem, ale přesto se vám může udělat špatně. To se ale rychle mění.
Druhý den už se chodí na toaletu snadněji.
Samozřejmě každý má jiný práh bolestivosti a někomu jinému to může připadat bolestivější. Každopádně určitě je císařský řez či některé jiné zákroky mnohem horší.
Pokud nemáte žádné komplikace, teploty nebo nečistoty v drénu, můžete být za dva dny po operaci doma.
Ještě jedna věc, vezměte si sebou do nemocnice sáček soli a cukru. Všichni víme proč…
O tom jak se to bude vyvíjet, dám vědět v příštím článku.
