Článek
Jako dítě jsem s učením neměla problémy, dokonce jsem byla spíš divná. Neměla jsem ráda prázdniny a během prázdnin jsem stihla přečíst většinu učebnic, které jsme dostali na další rok, tedy kromě matiky a chemie, které mě nebavily. Když jsem jednou dostala trojku, brečela jsem a jednou za život v pátek 13. jsem dostala pětku.
Přesto netlačím obě děti do jedniček. Známky nejsou zárukou úspěchu v životě, ale pomáhají vyrovnat se s neúspěchem a jít dál. Ani to tak dělat nemohu, každé dítě je jiné a druhou z dcer bych tím totálně demotivovala.
Je to těžké, protože je to pro ní o to těžší, že vidí, že se ségra vůbec neučí a nesnaží a přesto sedne a napíše písemku za jedna. Ona se připravuje, snaží, ale nakonec dostane třeba trojku.
Mé dcery to mají nastavené tak, že známky nejsou důležité, důležité je, jestli se je snaží změnit a zlepšit. Nemusí to být na jedničku, ale prostě postoupit o krok dál.
Druhá dcera není hloupá, jen prostě potřebuje delší čas než ostatní děti, aby pochopila postup nebo látku. Ale pokud jí to dostatečně vysvětlím, druhý den je schopná vypočítat příklady na jedničku, jednou dokonce jako jediná ze třídy.
Ačkoliv jsou dvojčata, i tak je nutné k nim přistupovat individuálně, protože každá z dcer je úplně jiná.
Naštěstí zkušená paní učitelka na angličtinu pronesla, že žádný jazykovědec z ní asi nebude, ale že má extrémní nadání na kreslení a ať se věnuje tomu co jí baví a zbytek nějak zvládneme minimálně na trojky.
Sama jsem za život dělala tolik různých činností, že vím, že pokud se nebojíte, tak vůbec nemusíte dělat to, na co máte školu. Stačí mít chuť poznávat nové věci a můžete dělat cokoliv. Případně si na cokoliv co vás baví, vzdělání dodělat.
Mnoho slavných lidí ve svém životě vůbec nedělalo školu na to, v čem se proslavili ani nebyli premianty ve třídě, prostě šli svou cestou, v tom, co je bavilo, a nevzdávali to, nenechali se zlomit.
Takže pokud vaše dítě není studijně zaměřené, pomáhejte mu školou projít bez psychické úhony a depresí, nekřičte kvůli známkám, stůjte za ním a dávejte mu najevo, že i přes neúspěchy může dojít k výsledku, který potřebuje a chce, pomozte mu najít svou cestu a zlepšovat se v tom, co má rádo, a rozvíjet schopnosti, ve kterých vyniká, nebo činnosti, které ho baví. Věřím, že kdo chce, ten si svou cestu nakonec určitě najde.
Ne v činnosti, do které ho nastrkali rodiče, ale v cestě, kterou si zvolí samo a o to víc ho bude bavit.
