Článek
Děti jsou nepopsaný list, a tak u většiny dětí, pokud nezkysly u počítačů a her, vidíte naopak touhu poznávat vše nové, vše objevovat, vše vyzkoušet… Nadšení, s jakým vše zkouší a s jakým se vše učí, je nakažlivé. Také mají pocit, že mohou být čímkoliv, čím chtějí být. Není to jen pocit. I vy můžete zkusit cokoliv nového a jakoukoliv změnu, překonat ten hlas, co vám říká, že už to nepůjde…
Když Vám říkají, že budou doktorkou nebo zvěrolékařkou, neříkejte jim takové ty přízemní dospělácké věci. Na to nebudeš mít, nejsi studijní typ, na to jsi moc hloupá, moc to stojí apod., nechte jim jejich sebevědomí a sny a nebudujte jim v hlavách přehrady, přes které přelezou jen s obtížemi.
Naopak podporujte je. Pokud na to máte peníze, rozvíjejte oblasti, které je baví.
Vyhněte se druhé chybě, kterou rodiče dělají, a to je nasoukat dítě do svých snů.
Na dovolené jsem potkala kadeřnici, která byla o své dceři, která chodila do školky, přesvědčená, že bude muset studovat vysokou školu, ať chce, nebo nechce. Kamarádka se s ní snažila diskutovat, že to přeci nejde, a že se může stát, že dítě nebude studijní typ a nebude ji studium bavit a bude mnohem šťastnější třeba jako zahradnice na zahrádce.
Ona na to řekla, že nechce, aby byla kadeřnice jako ona.
Urazila tím moji sestru, která byla také kadeřnice, ale měla salon a vydělávala si víc než já se střední školou.
Já říkám dětem, že nikdy nezjistí, co dokážou, když to nezkusí a nevytrvají.
I kdyby jste v něčem neměli být světová jednička, tak pokud vám to dává smysl, kontakt s lidmi, radost a potěšení, tak to stojí za to. A co vy víte, třeba v tom světová jednička jednou budete. Nechte tomu přirozený běh a pokud máte, investujte do toho co vám život dovolí.
Dělejme vše s nadšením a nadějí, že to vyjde, jako naše děti. Sny jsou ta věc, která dává našim životům cíl a smysl.
