Článek
Jsou typy lidí, kteří se cítí dobře, když je mají všichni rádi a všichni je rádi vidí a usmívají se, když je potkají. V reálném světe to však není možné a tohoto zlozvyku by se měli raději zbavit a rozlišovat lidi, kteří stojí za to, abychom s nimi vycházeli, a lidi, kteří ne.
Realita je taková, že i ten nejhodnější člověk potká někoho zakomplexovaného, zahořklého nebo drbnu, která pomluví i člověka, který jí podá pomocnou ruku.
Je prostě potřeba smířit se s tím, že všem se nikdy nezavděčíte, a také, že rozhodně není potřeba vycházet s každým, koho potkáte a o kom vlastně vůbec nic nevíte.
Také se naučit netrápit projevy nepřátelství od člověka, se kterým vlastně nemáte nic společného, mohou to být například sousedé, se kterýma se zrovna nepřátelíte.
Je dobré si říct a uvědomit si. „Tohoto člověka já vlastně ve svém životě nepotřebuji, v podstatě v něm ani nefiguruje a jestli má s něčím, co se mě týká problém, je to problém jeho a ne můj.“
V našem případě vztah se sousedem došel až tak daleko, že jsme se přestali i zdravit. Ve skutečnosti se mi vlastně ulevilo, že už s ním nemusím být v žádném kontaktu.
Zatímco on si myslel, že když nás nebude zdravit, dá nám najevo pohrdání, my jsme byli rádi, že už ho ani zdravit nemusíme…
Abyste byli v obraze, co se vlastně stalo. Typické dobré sousedské vztahy… Nejdřív přelepoval v paneláku okénko s uklízením chodby, aby zůstávalo na sousedech, když měl pocit, že nevytřeli dostatečně dobře. Vyvrcholilo to, když mi volal do práce, že jsem určitě nevytírala, protože na chodbě našel tři kamínky. Pustila jsem se do něj, že ať si buzeruje svoje děti a mě ať dá pokoj. Když se manžel vracel večer z hospody a opět našel přelepené okénko, ujeli mu nervy a chtěl jít sousedovi, jak se říká lidově, rozbít hubu. Bouchal mu na dveře, ať vyleze, ale ten samozřejmě nevylezl. Od té doby nás však už nezdravil. Ale také, což byla výhoda, přestal lepit okýnka a volat mi do práce..... Nakonec jsme byli rádi, že jsme se ho takto zbavili.
Vůbec mi nevadily jeho pohledy, kterými mi dával najevo, jaký póvl pro něj jsme. Mě to pokaždé přišlo úsměvný.
To samé máte s kolegy v práci. Je hezké, když máte pracoviště, kde se všemi vycházíte. Ale ne za cenu falše, kdy pak již bez úsměvu na tváři zjistíte, že vás kolegyně pomlouvá u šéfa nebo mezi ostatními kolegy. Takového člověka, klidně vyřaďte ze svého života. Ať si o vás myslí, co chce, nepotřebujete přece takovému člověku jenom kvůli slušnosti dodávat další informace, aby vám mohl dál škodit a podrážet vás. Takové lidi ve svém životě nepotřebujete.
Takže se vlastně vůbec nepotřebujete zavděčovat lidem kolem sebe. Ti co vás mají rádi, vás mají rádi takový jaký jste, a to i když nemáte dobrou náladu a neděláte první, poslední pro své okolí, a ti co vás rádi nemají, vás rádi mít nebudou, i kdyby jste se zbláznili.
A poslední pohled na věc, kteří lidé ve vašem okolí dělají skutečně něco pro vás. Život má být v rovnováze a tak dávejte, tam kde také dostáváte, kde je to vzájemné.
