Článek
Jsem na střední firemní pozici, jednám jak se zaměstnanci, tak se zaměstnavateli a vidím co za hloupá lejstra musíme tvořit kvůli státu a Evropské Unii. Ale také chápu některé argumenty bohatých.
Češi jsou známý tím, že raději než by si řekli o zvýšení platu, jdou rovnou do jiné firmy. Protože jsme vychovávaní v tom nebýt nepříjemní na jiné lidi, tak ani neřeknete šéfovi pravdu, že vám plat na vaší pozici rozhodně nemůže stačit. A přesunete se jinam, pokud vůbec jiné lépe placené místo najdete. Mnoho lidí to tu již vzdalo a pokud mohlo, začalo pracovat v okolních státech.
Všichni se pohybujeme v určitých vrstvách. Jsem někde v té střední. Ještě nedávno jsem si říkala, že je to hrůza, jak to tady vypadá, ale že to celkem ještě jde. Vycházeli jsme totiž od měsíce k měsíci a to nám stačilo. Po 30% navýšení cen potravin, pohonných hmot a problémů s elektřinou a plynem jsme začali mít problémy i my. Už předtím jsem si říkala, jak to dělají nízkopříjmový lidé…
Vzhledem k tomu, že bohatí lidé se pohybují ve svých vrstvách, samozřejmě vesměs nepotkávají lidi s finančními problémy a svých zaměstnanců na nejnižších pozicích se raději neptají, jak jsou spokojení.
Vážím si každé pozice v podniku. Pokud budete ležet někde v domově pro seniory, budete chtít mít vytřený a voňavý pokoj a stejně tak budete chtít mít uvařené dobré jídlo. Jsou potřeba jak ošetřovatelé, tak uklízečky či kuchařky.
Stále zastávám názor, že pokud někdo pracuje na plný úvazek na jakékoliv pozici, měl by mít v tomto státě důstojnou mzdu, rozhodně ne takovou, aby při práci ještě běhal na úřad práce pro dávky.
Nehledě na stále přehlížený a neřešený problém desetiny občanů našeho státu, kteří jsou v exekucích nebo insolvencích a přes veškeré cenové kotrmelce, jim dle našich zákonodárců stačí pro živobytí stále stejná částka.
Jenže nás neživí stát, který úplně ignoruje nesmyslnou výši stanovené minimální mzdy, ale práce pro naše zaměstnavatele.
Mnoho z nich, ačkoliv mají někteří obrovské zisky a dobře ví, že potraviny stojí mnohem víc, stejně tak jako dojíždění do práce, se na to úplně vykašlali, starají se jen o sebe a zaměstnancům platy nezvedají. Obvykle do té doby, dokud je k tomu nedotlačí odbory, nebo stát, zvýšením minimální mzdy. Ale to zaměstnanci jim vydělávají na luxusní dovolené a luxusní auta. Ti zaměstnanci, kteří mají problém koupit si z platu starší ojeté auto nebo si musí půjčovat v případě, že se jim rozbije pračka nebo lednička.
Případně a za to opět může stát, na nedoplatky, které vznikly v některých městech na základě odběru energií nebo tepla.
Ti samí zaměstnanci, kteří dostávají mzdu na to, aby mohli dojet do práce a na dovolenou si pak půjčovat. Oni nepotřebují a nechtějí několik dovolených u moře v roce, ani drahé luxusní auto, ani peníze svých šéfů. Oni přeci chtějí jen důstojnou výplatu, aby se nepotloukali od jednoho měsíce k druhému. Aby nemuseli mít strach, že nevyjdou dostatečně s penězi na jídlo, nebo že už nezbyde na pohonky na dojetí do práce. Aby mohli dětem koupit ovoce, sladkosti, oblečení, zaplatit jim kroužky nebo tábor a vzít je aspoň jednou v roce na pár dní k moři. Moct si pořídit aspoň starší auto, aniž by živořili. A také, aby jim zůstala alespoň nějaká malá rezerva, úspory na důchody nebo studium dětí.
Problém je v tom, že si přece nikdo o zvýšení mzdy neříká, ani si nestěžuje, tak co by to zaměstnavatelé řešili..... Je to alibismus, protože zaměstnavatelé také moc dobře vidí, co se tady děje, a i když jim to vrásky na čele nedělá, musí vědět, že za peníze, za které už před rokem žili někteří zaměstnanci od měsíce k měsíci, teď už logicky stejně nevyžijí, a že to v mnoha případech žádná hitparáda není.
Mzdy v České republice nejsou dostatečné pro život lidí z nižších a nyní někdy ani středních tříd a vláda posílá, ty co nevystačí, do potravinových bank a pro dávky na úřad práce. Ještě pořád se vám chce chodit do práce? Kde mají zaměstnanci brát motivaci? Nechodíte do práce, abyste pracovali, ale abyste žili. Ale umožňuje vám to tento stát a zaměstnavatelé v tomto státě?
