Článek
V dnešní době, kdy víra v Boha je něčím, co už pro mnohé neexistuje, je stejně těžké jak pro tyto lidi, tak pro lidi okolo připustit, že existují duchové.
Když občas doma slyšíte kroky nebo máte pocit, že vás často v noci někdo pozoruje, či stojí u vaší postele, nechcete si nejdřív ani připustit, že by se mohlo dít něco nadpřirozeného.
Když si to přiznáte vy, přichází druhá fáze, a to je někomu to říct. Že to vnímáte vy, nemusí znamenat, že to vnímají další lidé kolem vás. A tak se můžete setkat s posměchem manžela nebo dětí.
Staré babské rady radí různé postupy, co udělat, abyste tyto aktivity doma zmírnili. Dát do misek majoránku a hřebíček na skříně, či na okna nebo zapalovat bílé svíčky.
Já se s touto situací setkala jak ve svém prvním bytě, tak i druhém, do kterého jsme se pak přestěhovali.
První situace, která z počátku vypadala neškodně se po doporučených postupech na chvíli zklidnila, pak ale přišel návrat, a to pro mě docela děsivý. Měla jsem výhodu, podivné události jsem totiž nevnímala jen já, ale i manžel a děti.
Kroky v kuchyni, když jste byli sami doma. Či pohyb kliky a ťukání na dveře, jakoby za dveřmi někdo stál. Ale nikdo tam nebyl. Vše se stupňovalo a i já ačkoliv v duchy věřím a žádnou hrůzu z nich nemám, jsem začínala mít nepříjemné zlé pocity. Poslední kapkou byla o půlnoci plačící panenka uprostřed dětského pokoje, která tam rozhodně nebyla, když jsem dávala děti spát. Děti mi oznámily, že u jejich postele někdo stál. Další noc se rozsvítila hračka koníka, která se nikdy sama nespouštěla. Pro jistotu jsem z ní vyndala i baterky. A v závěru, když děti odjely na školu v přírodě, mě z jejich pokoje volaly jejich hlasy: „mami, mami“, za okny před panelákem žádné děti nebyly a v našem vchodě byly naše děti jedinými dětmi.
Manžel také venku v noci zahlédl ducha. A v jiný den v noci mrtvolnou křičící tvář dědečka přes sklo na balkóně. To již bylo příliš i pro mě.
Dodnes si myslím, že se vše spustilo, když manžel přinesl samolepku se satanistickou symbolikou a nalepil ji na ledničku. Mohlo se také stát, že s námi zůstával manželův mrtvý dědeček.
První, co jsem udělala, samolepku jsem sundala a vyhodila. Pak jsem večer zapálila bílou svíčku. Na papír jsem předtím napsala text se žádostí, aby duch opustil naši domácnost a odešel tam, kam patří. Promlouvala jsem k němu, jako k někomu, kdo zde musel zůstat ne vlastní vinou, a kdo si vlastně ani neuvědomuje, že tam nepatří. Přečetla jsem text z papíru a papír spálila v bílé svíčce, pak jsem nechala bílou svíčku dohořet.
Od druhého dne se již nikdy nic podivného v naší domácnosti nestalo, a to až do té doby, než jsme se přestěhovali do nového bytu, kde zemřel tatínek současného majitele bytu.
Opět měli děti a manžel podivný pocit, že je neustále někdo v noci pozoruje. Děti se v noci budily z děsivých snů, nemohly spát a měly strach. Nečekala jsem, jestli to někam pokročí, a zopakovala postup z předchozího bytu. Od té doby máme opět klid. Děti i manžel již spí klidně bez buzení, zlých snů a divných pocitů.
Jelikož jsem věřící a v duchy věřím, mluvím o tom s ostatními lidmi jako o něčem reálném. Až potom, když jim řeknu svůj příběh, i mnozí z nich odhalí, že mají oni nebo někdo z jejich známých podobné zkušenosti.
Pokud by se mi nepodařilo situaci zklidnit, tím co jsem udělala, určitě bych hledala nějakého povolaného odborníka, který by mi s tím pomohl….. Nevykašlete se na to jen proto, aby jste před ostatními nevypadali jako blázni. Takové věci se prostě dějí…
