Článek
Váš vztah nefunguje tak, jak byste chtěli, ale přesto ho nechcete hned zahodit, vždyť jste spolu již tak dlouho a v dalším vztahu budou také problémy, protože nic není dokonalé . Nebo dokonce můžete narazit na někoho horšího.
A tak se snažíte něco změnit, komunikujete, řešíte problémy a snažíte se, abyste nemuseli začínat znovu.
Ale jednoho dne můžete zjistit, že se vlastně snažíte především jen vy. Že si vás partner neváží. Že vaše snažení nebere konce, ale ani výsledku. A tak jednoho dne pohár přeteče.
To neznamená, že toho druhého přestanete mít rádi. Jen už prostě budete cítit, že nejste ve vztahu dlouhodobě šťastní a že to nikam nevede. Že už dál nemáte sílu jednostranně bojovat. Že takhle už žít nechcete.
A tak se nakonec rozhodnete vstoupit do toho nového prázdna a odejít, i přes pocit, že tím musíte ublížit tomu druhému. Ale neubližoval on doteďka vám? Záleželo mu na vaší snaze, citech a pocitech?
A tak chcete začít znovu a možná i být sám. Prostě víte, že musíte přestat stavět na písku a začít stavět na pevnějších základech, dokud na to ještě máte sílu a čas.
I přes to, jak těžké je tento krok udělat, opustit jistotu dlouhodobého vztahu a probouzet se ráno sám, cítíte, že je to tak lepší…
Tak trochu závidíte těm, co to už mají za sebou, co našli odvahu a sílu, přestože se vztah nerozpadal jejich vinou. Co odešli a podařilo se jim najít nový lepší vztah a partnera a jsou teď v pohodě a šťastní.
Protože má smysl být někde, kde už se dlouhodobě šťastnými být necítíte? Kde s vámi ten druhý nekomunikuje, neslyší vás, nereaguje? Kde to prostě nefunguje a víte, že fungovat nebude. Možná je čas na nové, lepší začátky…
