Článek
Je jí 9 let, ale dodnes má 6 dioptrií a nemá prostorové vidění. V brýlích se koupe i spí, bez nich nevidí. Jakmile je sundá, oko jí začne znovu ujíždět.
Co se týče prostorového vidění. Pravidelně rozlévá pití, které má před sebou. Nohy má samé modřiny, protože pravidelně zakopává o věci, které jsou nízko u země, jako kořeny nebo prahy u dveří nebo nízké lavičky.
Po letech zalepování očí a různých cvičení nás doktorka odeslala do nemocnice na Vinohrady, aby posoudili, jestli by pro ní nebyla vhodná operace. Pan primář zkonstatoval, že ke zlepšení již opravdu nedochází a je nutná operace. Dostali jsme termín za půl roku. S tím, že před operací máme podstoupit předoperační vyšetření.
Týden před termínem jsme šli k dětskému lékaři, vzali sebou moč a lékař provedl celkovou kontrolu a odeslal dceru na krev. Vzhledem k tomu, že děti mají často rýmu kvůli alergii obávali jsme se, že budou nastydlé a že se termín nepodaří dodržet. Nakonec, ale vše dobře dopadlo a mohli jsme nastoupit do nemocnice na Vinohradech na oční oddělení.
Příjem jsme měli v 9 hodin. Jako mimopražští jsme nebyli cestou přes celou Prahu nadšení. Zvlášť když už nás na začátku, před Prahou, vítala nehoda asi čtyř aut. To člověku na klidu nepřidá. Přijeli jsme těsně po deváté, takže nás stihli ještě zaevidovat na pokoj a na stravování.
Co se týče jídla, bylo lepší než v nemocnici v Chebu. Obědy sice také nemastné, neslané, ale večeře byli teplé a byli dobré. Snídaně byla normální stejně jako v Chebu. Litovala jsem, že jsem zapomněla to, co jsem posledně při návštěvě v nemocnici v Chebu říkala, a to že do nemocnice si hlavně zabalit cukr a sůl.
Umístili nás na pokoj, následovala návštěva anesteziologa a pak vyšetření očí panem primářem. Následně jsme ještě prošli přeměřením očí na vyšetřovně. Anesteziolog nás upozornil, ať malá jí naposledy do půlnoci a pije naposledy v šest ráno. Věděla jsem, že porušení tohoto doporučení může být pro dítě velmi nebezpečné, protože by mohlo vdechnout případné zvratky, což by mohlo mít za následky udušení dítěte.
Čekala jsem, že Praha bude úplně něco jiného než nemocnice v Chebu. Vzhledem k tomu, že nemocnice na Vinohradech je ve starých budovách, tak na očním to byl luxus, koupelnu a záchod na pokoji ale nenajdete. Pokoje jsou sice vymalované a čisté, ale např. záchody jsou staré a né moc pěkné. Ale nejste tam na rekreaci, ale abyste se vyléčili. Každopádně jsme s dcerou měli dvoulůžkový pokojík sami pro sebe.
První den byl příjem a hned druhý den nás čekala operace. Předem jsme byly upozorněny, že min. týden budeme ještě doma. Musely jsme zařídit nové brýle a navíc po operaci 5× denně kapat kapky do očí proti zánětu. Navíc jsme se musely vyhnout jakékoliv námaze, což znamenalo ještě další týden po ukončení nemoci bez tělocviku a plavání, kdy plavecké brýle tlačí na oči. Bylo nám řečeno, ať si na tuto dobu necháme od ošetřujícího lékaře dítěte vystavit OČR.
Hned po snídani jsme dostaly premedikaci před narkózou, byl to sirup. Ačkoliv malá normálně nezlobí, po nějaké chvíli neustále něco vyváděla a smála se, a to i když ji vezli na sál. Doprovodila jsem ji do předsálí a pak už si ji odvezli na sál.
Když jdu na celkovou narkózu já, nejsem ani moc nervózní, v případě dítěte to samozřejmě příjemný pocit není. Ale neuběhlo ani 50 minut a přišli pro mě, že mám jet k sálu malou probudit. Pro dítě je uklidňující, když po probuzení slyší hlas rodiče. Mně se to ale trochu zkomplikovalo.
Vzhledem k tomu, že jídla z předchozího dne jsem moc nejedla a snídani jsem nechtěla jíst, protože malá už také nesměla, udělalo se mi, když jsem byla u dcery špatně a omdlela jsem. Na pokoj nás nakonec vezli na postelích obě. Sestřička mě ujišťovala, že se to občas stává a ať si z toho nic nedělám. Bylo mi trapně, že jsem jim přidělala starost, měla jsem se najíst, abych měla sílu… Již od dětství, když se nenasnídám omdlívám. Navíc mi nepřidal pohled na dceru se zalepenýma očima a fialovou pusou. Měla jsem pocit, že nedýchá. Po chvíli mluvení na ní, ale už dýchat začala.
Když mě přivezli na pokoj, malá už oddechovala a spala se zalepenýma očima, k ruce měla připojenou hadičku s kapačkou, ve které byla kapalina.
Dopředu jsem byla upozorněna na to, že děti reagují na narkózu různě, mohou křičet, brečet, zvracet, chtít si sundávat náplasti. U mé malé byla tato reakce jen bezprostředně po probuzení po narkóze, chtěla si odlepit oči, ale my jí říkali, že to nesmí. Ještě před operací jsem na pokoji mluvila s malou o tom, co vše se může po narkóze dít. Po chvíli na pokoji, když se probudila, byla už klidná a rovnou se mnou mluvila.
První, co chtěla vědět, bylo, kdy už může jíst a pít. A pak jen pronesla: „Tak jsem to přežila“. Šlo to celkem rychle. První den operace měla zalepené obě oči. Jíst chtěla a mohla už za 2 hodinky. Snědla a vypila vše, co našla. Očividně byla opravdu v pořádku. Na záchod jsem ji vodila. Pořád přemýšlela nad tím, jak to dělají děti, které jsou slepé pořád.
Druhý den hned po ránu sestřička náplasti sundala. Pod očima měla modřiny a v očích krev. Stěžovala si, že vidí nakřivo, to se ale během pár hodin srovnalo. Hned viděla a i četla, oči byly na první pohled lepší, trochu stále jedno oko ujíždělo, ale už je dokázala držet rovně a vidět bez brýlí. Pan primář nám ještě před odjezdem předal předpis na brýle.
V 9.30 jsme už byly oblečené a připravené na odjezd. Po 3 denním pobytu nás obou jsme za stravu a ubytování hradili 880 Kč.
Co mě také překvapilo, že v areálu je samoobsluha, kde jsou ceny, které jsem už dávno neviděla, jestli si myslíte, že vysoké, tak naopak. Byla jsme překvapená, kolik se tam toho dalo pořídit za 230 Kč. U nás v západních Čechách by to nebyla ani půlka.
Průjezd areálem jsme stihly do hodiny, takže jsme na výjezdu nic neplatily. I tak jsou na Vinohradech v nemocnici ceny za parkování na úrovni běžných malých měst.
Brýle jsme zařídily ještě týž den. Po slevě 800 Kč na dítě v 9 letech od pojišťovny, což mi připadá jako mizerný příspěvek, a slevě od optiky jsme skončili na ceně 2900 Kč, což mi trochu zamotá hlavu ke konci měsíce, protože se to samozřejmě musí vzít z peněz na jídlo a k tomu 880 Kč za nemocnici, pro nás není úplně malá částka. Jenže nemůžete čekat do výplaty, abyste dítěti pořídili brýle, které musí mít.
Před operací jsme měly cylindry a brýle 6 dioptrií, po operaci máme dioptrie 3 a normální sklíčka. Doposud malá bez brýlí nemohla fungovat. Teď četla a dívala se na televizi bez brýlí, vydržela bez nich celý den, což předtím nebylo možné, bez nich by na vzdálenost pěti kroků nepřečetla nic.
Hned na další týden jsme se objednaly na kontrolu na oční oddělení.
Máme radost, z toho, že si malá může sundat brejličky, aniž by šilhala a že o mnohem lépe vidí.
Je fajn, že máme v nemocnicích takové odborníky a kapacity jako jsou primář a jeho lékařský tým a zdravotní sestřičky v nemocnici na Královských Vinohradech.
