Článek
Diskutovali jsme s kolegyní o tom, zda si nechat z popela rodiče udělat nějaký upomínkový předmět. Ukazovala mi katalog a byly to docela hezké a vkusné věci, řetízek s kamínkem, skleněný svícen nebo pyramida. Ostatně někdo má urnu s popelem dokonce doma. Svěřila se mi ale, že z toho má divný pocit. Z pejsků upomínkové předměty má, ale z člověka? Kousek ho ubrat a udělat ho součástí nějakého předmětu?
Dlouho jsme nad tím přemýšleli. Důvodem, proč se rozhodla z táty nakonec skleněnou pyramidu nemít, bylo i to, jak se k ní za života ošklivě choval. Chcete si u sebe nosit někoho, kdo vám nebyl dobrým rodičem a úplně vám zničil sebevědomí?
Každopádně, když mi řekla cenu, vyvalila jsem oči. Koupili byste si takový řetízek nebo vázičku za takovou cenu, kdyby vám to nenabídli v pohřebním ústavu?
Můj manžel zas říká, že mrtví patří na hřbitov.
Když vezmu v úvahu lidi, kteří si nechali urnu doma a někteří z nich pak začali vnímat, že v jejich domácnosti se pohybuje duch a museli se spojit s lidmi, kteří jim pomohli, aby maminka nebo tatínek odešli tam kam mají. Co když se to stane i u tohoto předmětu, co s ním uděláte?
Mám z toho rozporuplné pocity. Když zapálím svíčku na památku a zároveň u toho bude kousek maminky, je na tom něco špatného? Mám jít za mámou a zeptat se jí dokud je živá, zda by něco takového vůbec chtěla?
A také to, že vlastně při pohřbu se rozloučíte s mrtvým a prožijete si smutek. Pokud jste depresivní člověk, je pro vás vhodné denně se koukat na ten předmět a říkat si, že maminka zemřela?
Také je to jenom tělo a jde tu spíše o duši, která je možná někde, kde už je jí dávno mnohem lépe a mi tu lpíme na tělesné schránce, za jejíž úpravu dost zaplatíte.
Nikoho neodsuzuju, pokud se tak rozhodne, ale pro mnohé je to rozhodně morální dilema, se kterým se každý musí poprat ze svého pohledu a podle svého životního názoru, tak jako s každým názorem a situací.
Přesto je mnohem důležitější mít člověka živého ve vzpomínkách a v duši. Ale možná není k zatracení pocit, že maminka je stále s vámi.
Když zemřeli babička s dědečkem, tyto upomínkové předměty neexistovali a jsou normálně pohřbení v hrobě. Přesto neustále cítím, že jsou se mnou, a to i bez hmotných věcí s jejich popelem, které bych nosila u sebe…
