Článek
Známá, která je již v důchodu, měla doma manžela, který se denodenně rozčiloval, a to kvůli všemu, co se mu během dne stalo. Stejně se choval i doma. Když odešel do důchodu, sdělil mu doktor, že jeho srdce je slabé a pokud se bude neustále tak rozčilovat, tak prostě dostane infarkt a zemře. A stal se zázrak, manžel dostal strach a začal se ovládat, musel, šlo mu o život.
Vám nejde o život, ale jde o život vašich blízkých, křičením znepříjemňujete atmosféru doma a obvykle to vede jen k zatlačení lidí kolem vás k tomu, co po nich chcete a o co si neumíte říct jinak. Obzvlášť špatně je to pokud jsou doma děti. Nejenže si toto chování a komunikaci přenesou do svých způsobů chování a do svého chování k rodině, ale nežije se jim v tom dobře a narušuje to vaše vzájemné vztahy s nimi.
Zkuste týden nekomunikovat křičením a ani se nerozčilovat. Váš mozek je naučený šáhnout po této možnosti jako první, ale křik není řešením ani způsobem komunikace. Je to způsob manipulace a vynucování si.
Naučte se svůj vztek ventilovat jinak než křičením na své okolí… Jděte se vykřičet do lesa, kde vás nikdo nevidí. Jděte se projít do přírody, kde jste sami, kde naberete energii a kde se zklidníte. Začněte dělat sport, kde vybijete svou negativní energii nebo takový, kde se jí naučíte ovládat. Naučte se nalézt svůj vnitřní klid a pro vás novému způsobu komunikace.
Naučte se s lidmi kolem sebe znovu mluvit, normálně, potichu. Naučte se vysvětlovat jim své pocity a dosáhnout věcí, které od nich chcete jinak, než je přinutíte křikem. Vaše domácnost se změní, děti budou rády doma a budou s vámi komunikovat, pokud tedy už nejsou v pubertě a nejste pro ně už jenom nechápající, hysterická bytost, která jenom prudí.
Zkuste to dva týdny, jako by vám šlo o život, jako by vaše rozčilení mohlo způsobit vaši smrt. Hranice, které máme, si stanovujeme jen my sami ve své hlavě a slovo nejde ve skutečnosti neexistuje, jen nechci…
