Článek
Nevím jak se to děje, ale děje se to. Děti se rodí s určitou částí své povahy, kterou lze ovlivnit výchovou a určitými základními povahovými rysy, které na dítěti pozorujete již od narození. Ostatně výchova dětí není v tom předělávat je, ale stejně jako u všech kolem respektovat jejich já a zároveň jim předat a vysvětlit základní životní hodnoty a zkušenosti, které jste za ta léta načerpali a zároveň si udržet roli autority, ke které by měli mít respekt a úctu a aby věděli, že to co je učíte je v souladu s tím, aby jejich život byl hodnotný jak pro ně, tak i pro ty okolo.
Problém je, když rodiče zabřednou do některého z extrémů, buď je dítě vymodlené a pak může být postavené na podstavci, pro rodiče má svatozář a nepřipustí si, že by dítě mohlo být v jakémkoliv ohledu špatné. Vše je tolerováno, chápáno a odpuštěno. Případně se časem takové dítě natolik naučí manipulovat s rodiči, že mu vše odpustí a vždy věří v jeho svatozář, kterou mu přičarovali.
Dalším extrémem mohou být rodiče, kteří výchovu absolutně nezvládají a tak ji ani neřeší. Ať dítě roste, jak je mu to přirozené.
Oba dva případy se mohou obrátit jak proti dítěti, tak i proti rodičům.
Dítě dospěje k tomu, že ať udělá cokoliv, vždy to bude omluveno a bude mu odpuštěno, takže si vůči komukoliv může dělat kdy chce, co chce.
Jak to ale s takovými dětmi dopadá, když vyrostou?
Když mé děti chodily do školky, šikanovaly je další dvě holčičky. Všichni jsme věděli, že jsou to dvě absolutně nevychované a rozmazlené děti.
Jednou vzaly dcerám věci i brýle, bez kterých dcera nevidí a naházeli je za plot. Paní, která šla okolo, holkám věci zase plotem přistrčila.
Pak to ale došlo tak daleko, že jednu z mých dcer vylákali za zeď školky, aby je neviděla učitelka, obmotali jí bundu kolem krku a škrtili ji. Dcera se bránila a jednu z holčiček poškrábala. Druhá z dcer běžela pro učitelku, ta ji zachránila, když už začínala fialovět.
Přístup rodičů byl, že obě maminky tvrdili, že za to může ta druhá z holčiček a ta její by toho nikdy nebyla schopna. Navíc druhá z maminek řekla, že rodiče jsou si vlastně kvit, protože druhá z dívek je poškrábaná. Rozčílila jsem se, že nějak se mé dítě bránit muselo, když už mu šlo vlastně o život.
Upřímně, nevěřím, že mé děti jsou andílci. Vždy, když se něco stane, snažím se dobrat počátečního důvodu, co k té situaci vedlo a pokud jsou na vině, rozhodně dostanou vynadáno a trest. Jestli věříte, že je vaše dítě dokonalé a nikdy nedělá chyby nebo někomu třeba i nechtěně neublíží, nalháváte si věci, které mohou zničit vašemu dítěti v budoucnosti společenský život.
Jak to dopadlo? Děti vyrostly. Ani jedna z těchto holčiček nemá žádné kamarády. S jednou se kvůli lhaní a zlému a útočnému chování nikdo na základní škole nechce kamarádit. A druhé brání máma ve styku s dětmi, protože by se jí mohlo něco stát, ale pokud by nebránila, sklony tohoto dítěte všem kolem rozkazovat a řídit je, jako to dělá doma s rodinou, jí také moc dětí tolerovat nebude a tak bude také bez kamarádů.
Nedávno mi zazvonil telefon a máma jedné z holčiček mi volala, jestli by s ní mé děti nešly ven, protože nemá žádné kamarády. Mé děti jich mají tolik, že na ty staré, které jim navíc ubližovaly a dělaly naschvály, nemají čas.
Možná už je trochu pozdě, ale maminka by se měla ještě rychle zamyslet nad tím, jestli není zvláštní, že její dítě žádné kamarády nemá.
Jenže dětem se nejvíc zakóduje v hlavě výchova a hodnoty z dětství a to už se po osmém roku dítěte jen těžko převychovává, zvlášť když dítěti celé dětství procházelo, že ubližuje dětem okolo a pak stačí, když lže a tváří se, jakože za nic nemůže. Takové děti pak složitě učí správnému chování společnost a život.
