Článek
Seminář „Německo-české vztahy – přeshraniční koncepty a projekty“ konaný ve dnech 12.–15. listopadu 2024 v Heiligenhof zahrnoval i přednášku Dr. Ortfrieda Kotziana. Měl jsem tu čest být při tom.
Znáte rčení „To je pro mě španělská vesnice“? V němčině existuje jeho obdoba: „Das sind für mich böhmische Dörfer“ – tedy něco nesrozumitelného, cizího. Ironií osudu právě tento výraz vystihuje problém, na který Dr. Kotzian v přednášce upozorňuje: naši nedostatečnou znalost o staletém propletení německo-české historie.
O jménech a identitě
Dr. Kotzian začíná svou přednášku humornou historkou o vlastním křestním jméně. „Ortfried“ je totiž vynález jeho matky, která jej složila ze jmen svých bratrů Ort- a -fried. Katoličtí učitelé náboženství zoufale hledali nějakého svatého Ortfrieda v tlustých kodexech – marně. Mladý Kotzian jim nakonec poradil:
Jestli chcete svatého Ortfrieda, musíte počkat, až budu svatořečen já.
Jeho příjmení „Kotzian“ je příkladem německo-českého prolínání. Toto jméno existuje v různých slovanských jazycích, ale postupně bylo „poněmčeno“ – z původního K-O-C-Y-A-N na K-O-T-Z-I-A-N. Podobné příběhy se týkají celé oblasti:
Když půjdete do Sudetoněmeckého muzea v Mnichově a podíváte se na seznamy ministrů první Československé republiky, všimnete si zvláštního jevu: téměř všichni němečtí ministři mají česká příjmení. A mnoho významných českých politiků zase neslo německá jména – například Václav Klaus nebo Klement Gottwald.
Srdce Evropy
Zvláště poutavá je Kotzianova interpretace Čech jako „srdce Evropy“. Odkazuje na historickou rytinu z roku 1620, která zobrazuje Evropu jako alegorickou ženskou postavu – s věncem uprostřed, označeným jako „Bohemia“.
Europa Regina
Pro ilustraci této centrální polohy Evropy používá Dr. Kotzian jednoduchý geografický experiment:
Vezměte kružítko, zapíchněte jej do Prahy a kreslete kruhy. První kruh zahrne Berlín, Vídeň a Mnichov. Ten větší pak dosáhne až do Paříže, Stockholmu a Kyjeva. Čechy skutečně leží v srdci Evropy – a tato poloha zásadně ovlivnila dějiny.
Princip vyznání: Kdo jsem?
Klíčovým pojmem přednášky je tzv. „Bekenntnisprinzip“ princip vyznání z roku 1905. Kvůli jazykovému a kulturnímu promíchání vyvstala otázka: Jak určit, kdo je Němec a kdo Čech? Odpověď byla revoluční: Každý člověk se měl sám přihlásit k národnosti, ke které se cítil patřit.
Člověk mohl mít příjmení Březina a cítit se jako Němec, nebo se mohl jmenovat Klaus a považovat se za Čecha.
Dr. Kotzian v této souvislosti připomíná „Moravské vyrovnání“ z roku 1905 – dnes téměř zapomenutý model soužití národnostních skupin. Na Moravě se Češi a Němci dohodli na systému, který oběma skupinám garantoval kulturní autonomii a poměrné politické zastoupení. Tento model mohl sloužit jako inspirace – nejen pro Čechy, ale i pro další multietnické regiony Evropy. Bohužel jej smetla první světová válka a sílící nacionalismus.
Síla mýtů
S jemným humorem Dr. Kotzian odhaluje absurditu nacionalistických debat 19. století:
Nejhloupější diskuse všech dob byla otázka, kdo byl v Čechách dříve: Němci, nebo Slované?
Čeští nacionalisté „objevovali“ prastaré rukopisy dokazující údajný původ Slovanů. Němečtí profesoři vymýšleli protiteorie.
Dr. Kotzian lakonicky dodává:
Ve výsledku je to úplně jedno. Důležité je, jak spolu lidé dokážou žít dnes.
Sousedství jako osud
Dr. Kotzian svou přednášku uzavírá citátem Johanna Höhna, který v roce 1992 v Praze pronesl slova: „Bůh chtěl, abychom byli sousedy.“ a Kotzian k tomu dodává zamyšlené hodnocení:
My Němci, ale i Češi jsme však v českých zemích udělali vše pro to, abychom už sousedy být nemuseli.
Na závěr formuluje výzvu pro sudetské Němce:
Úkolem sudetských Němců je umožnit Čechům, aby se vyrovnali s vlastní historií.
Přednáška Dr. Kotziana byla mnohem více než jen lekcí dějepisu. Byla výzvou k vzájemnému porozumění, k překonání nacionalistických mýtů a k uvědomění si, že Němci a Češi jsou svou historií neoddělitelně spojeni – ať se jim to líbí, nebo ne.
Sousedství je totiž osud.
