Článek
Sál Adalberta Stiftera v Sudetoněmeckém domě v Mnichově byl zaplněn do posledního místa. Atmosféra byla napjatá a veselá zároveň, když Prof. Samerski zahájil svůj výklad humorem jako ventilem pro absurditu světa, tou absurditou, která v Švejkovi dostává nezaměnitelnou tvář.
Od televize do kolektivní paměti
Na první pohled zaujal Samerského cit pro dobovou atmosféru recepce Švejka. Několika obratnými narážkami dokázal vyvolat obrazy televizních ztvárnění, Peter Alexander, Fritz Muliar či seriálové adaptace, které kdysi přiváděly celé rodiny k obrazovkám. Připomněl tak „jiná média“, která osvobodila Švejka z knihy a vtiskla ho do společného smíchu generací. Smíchu, který přesahuje hranice jazyků, pokud překlad vystihne tón originálu.
Tenhle Švejk je prostě nezničitelný.
Tím vystihl něco v jádru komického, groteskního a zvláštního a právě to je dnes znovu v módě.
Jazyk jako motor humoru
Samerski často začíná zdánlivě nenápadnou poznámkou, aby pak odkryl samotný mechanismus. Jazyk podle něj nese humor, ne děj ani prostředí. V novějších německých překladech lze vycítit snahu přiblížit se českému tónu, a v tom se rozhoduje, zda Švejkův lakonický humor „funguje“.
Hašek čerpal své pointy z mluveného slova, z hospod, čtení, anekdot a z nich destiloval literární řeč. Nešlo o kuriozitu, ale o poetický proces zhuštění a přetvoření.
Pohyb postavy
Zvlášť silná byla pasáž věnovaná proměně postavy, od „idiotství“ uznaného při odvodu až po vychytralou, selským rozumem vedenou schopnost přežít, která dokáže byrokratický aparát doslova přivést k zadrhnutí. Nejde o klišé věčného hlupáka, ale o pohyb, o hrdinu, který tím, že bere rozkazy doslova, odhaluje jejich nesmyslnost. V tom se spojuje s Tucholského obrazem „malého člověka“ ve stroji, který „tiše, neoholený“ říká pravdu. Tento výklad vysvětluje, proč román působí jako protiválečná literatura.
Životopis jako rezonance, ne redukce
Samerski se dotkl i Haškova života, pražský bohém, ruské zajetí, politické proměny, nikoli jako zjednodušujícího vysvětlení, ale jako rezonančního prostoru pro poetiku. Pohled tak zůstal soustředěný na text, ale neztratil půdu pod nohama. Rané epizody, anekdotická přitažlivost, komediální přesnost, ta funguje právě proto, že v pozadí zní vážný tón. Jedna věta mi zůstala v paměti:
Bez Lady by pravděpodobně nebyl ani Švejk.
Hašek a výtvarník Josef Lada se znali a vážili si jeden druhého. Lada dal Švejkovi s kulatou čepicí, širokým obličejem a klidným postojem onu ikonickou tvář, kterou čtenář okamžitě pozná. Jeho kresby nejsou pouhou ilustrací, ale druhou vypravěčskou vrstvou. Překládají Haškův mluvený humor do jasných kontur, zhušťují prostředí, gesto a rytmus, karikatura jako esence postavy, jež vyšla z hospody a zamířila na jeviště.
Kalendář, kánon, karneval
Švejkovská metoda je postavena na převrácení pořádku skrze doslovnou poslušnost. Vážné vykonávání nesmyslu, které nesmysl odhaluje. Samerski dokázal tento pohled přiblížit bez teoretických bouří, pouze pomocí příkladů, jimž publikum zřetelně rozumělo.
Jeviště, film a trvanlivost humoru
Ve druhé části rozšířil Samerski pohled na dějiny recepce, německá jeviště, televizní adaptace, neustálé návraty postavy, která se stále znovu rodí. Kdykoli systémy zbyrokratizují, humor si najde své publikum a Švejk je dokonalou sondou.
Mezi ukázkami se daly číst kameny stavby komické poetiky, doslovnost, přehnané splnění, vyprázdnění, odpor skrze přesnou poslušnost. Kdo pozorně poslouchal, naučil se techniku humoru, kdo se chtěl smát, dostal k tomu příležitost. „Škola vtipu“ se tak spojila s tichou vážností, která potvrzuje protiválečnou linii románu.
Osobní poznámka, Max Brod jako katalyzátor
Jedna otázka mě provázela po celou přednášku:
Jak se Hašek stal světově známým?
Samerski o tom nemluvil, soustředil se na postavu, jazyk a scénu, ale večer poskytl dostatek vláken k vlastnímu hledání odpovědi. V prostoru německého jazyka vede stopa k Maxi Brodovi, mezičlánek mezi češtinou a němčinou, kritik a editor, který brzy přivedl Haška a zvlášť Švejka, do německého tisku i na divadelní scénu.
Studie o pražské moderně ukazují Broda jako kulturního prostředníka, jenž ukotvil českou literaturu v německém diskurzu. Právě u Švejka je jeho iniciační role zjevná. Tak se vysvětluje, jak se z pražského hospodského románu stalo světové dílo. Haškův text, Ladův výtvarný jazyk, jeviště jako násobitel a Brodova schopnost otevírat dveře, nastavovat diskurz a proměňovat nadšení v institucionální veřejnost.
Prof. Stefan Samerski a Sudetoněmecká akademie již připravují další cyklus přednášek pro rok 2026. Mám velkou radost, že se ho budu moci znovu zúčastnit a těšení na příští rok je o to větší.
ertner
