Článek
V německém jazykovém prostředí je mnohovrstevnatý a komplexní pojem „identita“ spojován s celou řadou významů a aspektů. Slovník Duden rozlišuje:
- identitu ve smyslu spojení zjistit něčí identitu jako „pravost osoby nebo věci“ „Echtheit einer Person oder Sache“ nebo jako „úplnou shodu s tím, čím je nebo za co je považována“ völlige Übereinstimmung mit dem, was sie ist oder als was sie bezeichnet wird“,
- identitu ve výrazech jako najít svou identitu, hledat ji, vytvořit si novou identitu ve smyslu „vnitřně prožívané jednoty osoby“ „als selbst erlebten inneren Einheit einer Person“ a
- identitu jako „úplnou shodu s někým nebo něčím, rovnost“ „völligen Übereinstimmung mit jemandem, in Bezug auf etwas, Gleichheit“.
(DUDEN, 1999)
Otázka vlastní identity je ústřední pro lidské bytí a nezabývají se jí jen filozofové, psychologové a lingvisté, ale každý člověk ve svém osobním životě. Stojíme před úkolem zkoumat sami sebe, klást si otázky ohledně našich nejhlubších přesvědčení, hodnot a cílů a hledat podstatu toho, co nás činí jedinečnými. Toto hledání identity je úzce spojeno s jazykem, protože nám umožňuje formulovat a reflektovat naše myšlenky, pocity a zkušenosti.
Jazyk slouží jako mocný nástroj, díky němuž můžeme uchopit a vyjádřit sebe samé a svou identitu. Pomocí slov a jazykových struktur sdělujeme svou osobnost, původ, touhy i příslušnost. Jazyk nám umožňuje dorozumívat se s ostatními, vyjadřovat se ve společenských kontextech a definovat svou identitu ve vztahu k druhým.
Kromě toho jazyk ovlivňuje i naše myšlení a vnímání. Formuje naše kognitivní procesy a naši interpretaci světa. Ovlivňuje, jak vnímáme sami sebe a jak chápeme svou identitu. Umožňuje nám začlenit se do kulturní komunity a vyjadřovat svou kulturní identitu.
Bez jazyka by nebylo možné prozkoumávat, reflektovat a sdílet vlastní identitu. Je médiem, skrze které vyjadřujeme myšlenky a pocity, sdílíme životní zkušenosti a propojujeme se s vnitřním i vnějším světem. Jazyk je tedy zásadní součástí procesu hledání a utváření identity.
Tento vztah vyvolává řadu otázek a podněcuje úvahy o základních aspektech já, identity a jazyka.
„Kdo jsem?“
je existenciální otázka, která nás vede k tomu, abychom zpochybňovali sami sebe a prozkoumávali svou jedinečnou individualitu. Jazyk při utváření identity hraje klíčovou roli. Hledání vlastní identity zahrnuje i otázku původu a vlivů, které nás formovaly.
Věnujeme čas zamyšlení se nad rozmanitými zkušenostmi, vztahy a okolnostmi, které nás utvářely a učinily tím jedinečným člověkem, kterým jsme dnes. Tak hlubokou reflexi bychom si bez jemných výrazových prostředků jazyka vůbec nemohli představit.
Jazyk tak hraje mimořádně důležitou a ústřední roli při formování naší identity. A to jak ve smyslu pozitivních, tak i negativních vlivů, s nimiž jsme se setkali a které rozhodujícím způsobem ovlivňují naše sebepojetí a porozumění sobě samým.
„Jsme schopni sami sebe plně poznat?“
Nebo existují části našeho bytí, které nám zůstávají skryté? Tento proces sebepoznání může být celoživotní cestou, která nás vede k tomu, abychom se zabývali vlastními myšlenkami, pocity, přesvědčeními a hodnotami.
POZNEJ SÁM SEBE
„Gnóthi seauton“ (γνῶθι σεαυτόν)
„Poznej sám sebe!“
Je jedním ze slavných apollónských výroků vyrytých v chrámu v Delfách. Tento výrok ze starověku poukazuje na zásadní význam sebereflexe a sebepoznání.
Výzva k sebepoznání přesahuje povrchní sebesledování. Otevírá cestu k hlubšímu propojení s vlastním bytím a vědomé práci s vnitřními silami a potenciálem. Sebepoznání zahrnuje jak vědomé, tak i nevědomé vrstvy naší osobnosti.
Delfská věštírna měla ve starověkém Řecku velký význam a byla považována za zdroj božské moudrosti. Nápis „Gnóthi seauton“ připomínal návštěvníkům, že hledání sebepoznání je zásadní součástí lidského života. Byl připomínkou, že cesta k vnitřní harmonii, osobnímu růstu a moudrosti vede skrze pochopení sebe samého.
Myšlenka sebepoznání jako základu pro osobní růst a morální vývoj propojuje starověké tradice moudrosti s novodobými přístupy z různých kulturních prostředí.
FRANZ KAFKA – „POZNEJ SÁM SEBE“
Franz Kafka, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století, který žil v Praze a psal německy, se ve svém díle často zabýval tématy spojenými se sebepoznáním.
Kafka byl Žid a také sudetský Němec. Ačkoliv je znám především svou prózou, napsal i několik básní, které odhalují jeho vnitřní svět a zápas s otázkami identity.
V básni „Poznej sám sebe“ Kafka tematizuje otázku vlastního bytí a identity. Jde o poetické vyjádření touhy po sebeporozumění.
Poznej sám sebe neznamená:
Pozoruj sebe.
Pozoruj
sebe je slovo hada.
Znamená:
Staň se pánem svých činů.
Ale ty jím už jsi,
jsi pánem svých činů.
To slovo tedy znamená:
Zapomeň sebe!
Znič sebe!
Tedy něco zlého
a jen když se skloníš opravdu hluboko,
uslyšíš i to dobré, které zní:
„aby ses stal tím, kým jsi.“
Franz Kafka
Tato báseň vyzývá čtenáře, aby se konfrontoval s vnitřními rozpory a nejistotami a snažil se lépe porozumět sám sobě. Kafkovo dílo jako celek nabízí hluboké zamyšlení nad existenciálními otázkami identity, jazyka a sebereflexe.
Jedna z možných otázek, která se za tímto vším skrývá, zní:
„Kdo se dívá mýma očima?“
Tato otázka směřuje k samotnému vědomí a subjektivní zkušenosti. Vede nás k úvahám o povaze vlastního já a o vztahu mezi vnitřním vědomím a vnějším světem. Zahrnuje filozofické, psychologické i metafyzické rozměry a může vést k různým odpovědím.
Zabývat se vlastní identitou je nepřetržitý proces, který se vyvíjí po celý život. Neustále hledáme odpovědi, snažíme se lépe poznat a pochopit sami sebe. Literatura, umění, filozofie, osobní zkušenosti a mezilidské vztahy nám při tom mohou být cennými zdroji poznání.
Otázka identity je nakonec individuální cestou, která každému člověku nabízí jedinečné odpovědi a poznání. Otevírá možnosti osobního rozvoje, objevování vlastních silných i slabých stránek a naplňování plného potenciálu vlastního já.
Malý úryvek z mé disertační práce – Kapitola 2: Teoretická východiska – od jazyka až k pojmu „Heritage Language“, podkapitola 2.6 Identita a jazyk
