Článek
Dne 13. května 2025 přivítala Akademie věd České republiky jednoho z nejvýznamnějších německých historiků současnosti, profesora Jürgena Kocku. V zaplněné posluchárně v Národní 3 v Praze naslouchali jeho přednášce „Memory, Conflict and Research. Dealing with a Difficult Past“ vědci, studenti i široká veřejnost. Akci pořádalo Collegium Carolinum, Německý historický institut ve Varšavě a Leibnizův institut pro dějiny a kulturu východní Evropy.
Profesor Kocka, narozený v roce 1941 v severočeských Hejnicích (Haindorf) a jako dítě vyhnaný, je výjimečně kvalifikovaný k reflexi vzájemně propojených německých a středoevropských dějin. Jeho akademická dráha vedla přes Bielefeld, Berlín, UCLA a jeho práce formovala mezinárodní diskusi o moderní sociální historii.
Přednáška nabídla rozsáhlou analýzu toho, jak se Německo vyrovnává se svou obtížnou minulostí 20. století, nacistickou diktaturou, jejími zločiny a dědictvím vyhnání a útěku po druhé světové válce. Kocka jasně rozlišil mezi Spolkovou republikou a NDR v jejich odlišných přístupech k nacistické minulosti. Zatímco Západ se vydal na bolestivou a pomalou cestu sebekritického zpracování minulosti, Východ interpretoval nacismus jako kapitalistickou úchylku a vylučoval svou socialistickou přítomnost z odpovědnosti.
Commemoration becomes more abstract, less concrete, more institutionalized, more routinized.
Připomínání se stává abstraktnějším, méně konkrétním, více institucionalizovaným a více zautomatizovaným.
Profesor Kocka poukázal na výzvy, kterým mladší generace čelí při udržování živého vztahu k minulosti. Druhá část jeho přednášky se věnovala Němcům jako obětem, zejména milionům lidí, kteří zažili útěk a vyhnání. Kocka zdůraznil, jak obtížné a politicky zatížené toto téma po desetiletí bylo, protože mnohé organizace vyhnanců míchaly oprávněnou památku s teritoriálními požadavky. Teprve po roce 1990, s definitivním uznáním německých východních hranic, mohlo dojít k usmíření se sousedními státy a k rozvoji otevřenější kultury vzpomínání.
Zvláštní zmínku věnoval Prof. Kocka rostoucí roli muzeí a místních iniciativ, jako je Isergebirgsmuseum v Bavorsku, které dnes podporují dialog přes bývalé národní hranice.
Nejpodnětnější část přednášky se týkala aktuálního vývoje. V posledních letech čelí Německo vzestupu pravicového populismu, symbolizovaného stranou Alternativa pro Německo (AfD).
AfD speakers have demanded a 180-degree reversal of the course of our historical culture.
Představitelé AfD požadovali obrácení směru naší kultury vzpomínání o 180 stupňů.
AfD se podle něj snaží zlehčovat význam nacistické diktatury a popisovat ji jako minimální a omluvitelnou odchylku, jako hloupost.
V tomto bodě bych rád připojil svůj osobní komentář. Přestože plně chápu analytickou opatrnost profesora Kocky, domnívám se, že vzestup AfD odráží také hlubší nespokojenost v části společnosti. Ve východním i západním Německu mají mnozí lidé pocit, že se tradiční strany odklonily od každodenních starostí svých voličů. Rostoucí přitažlivost populistů není jen otázkou historické paměti, ale také sociální frustrace.
Tuto dynamiku dobře vystihuje české přísloví:
Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Německo, země s bolestnou zkušeností s důsledky politické radikalizace, by nemělo zapomínat, že sociální odcizení může podkopat i nejsilnější demokratické hodnoty.
O to důležitější je, aby věda i občanská společnost zůstaly bdělé, aktivní a otevřené dialogu napříč politickými a sociálními rozdíly. Jen pochopením kořenů nespokojenosti lze obnovit důvěru a legitimitu demokratických institucí. V tomto smyslu považuji příspěvky, jako byl ten profesora Kocky, za důležitější než kdy jindy.
Jako badatel v oblasti jazykovědy a kolektivní paměti vidím zajímavé paralely. Stejně jako ve třetí generaci často dochází ke ztrátě jazyka, jak ukazuje můj výzkum v oblasti německé heritage language v Krkonoších. Zdá se, že slábne i povědomí o historických základech demokratického konsenzu v Německu. Aktivní práce s pamětí, jak na místní, tak na mezinárodní úrovni, je proto nezbytná.
Historians are better in describing and explaining the past than in predicting the future.
Historikové jsou lepší v popisu a vysvětlování minulosti než v předpovídání budoucnosti.
Těmito slovy uzavřel Prof. Kocka svou přednášku a nabídl tím podnětnou reflexi nad přetrvávajícími výzvami. Chtěl bych poděkovat profesoru Kockovi, organizátorům a všem účastníkům, kteří učinili z tohoto večera v Praze nezapomenutelnou intelektuální událost. Přednáška byla cenným příspěvkem do aktuální a potřebné debaty.
