Článek
Krajské manévry v našem Českocourkově
Na dveře už klepou krajské volby a do jedné třetiny Senátu. Kampaň ale běží vlastně již celý letošní rok, respektive vždy během jednání Poslanecké sněmovny, kdy se v uvozovkách konstruktivní přístup opozice stal víc než je únosné, pravidelně obstruktivním strašidlem nočních jednání Sněmovny.
Ale u volebních žlabů, pardon mandátů, je už rušno. A zatímco ve veřejném prostoru se probírají často více či méně zástupné problémy, 98 géniů ze Sněmovny hodlá ke svým postům poslanců a poslankyň přidat ještě mandát zastupitelů a zastupitelek v krajích. Na kandidátkách se objevují i další geniální europoslanci a europoslankyně (vedle Pokorné Jermanové, také Alexandr Vondra (ODS), Jana Nagyová (ANO), Ondřej Dostál (Stačilo!) nebo Nikola Bartůšek (Přísaha).
S politickou kulturou nebo jen s tou, co vynáší
Z politologických kuloárů se můžeme dočíst, že „kumulování mandátů z různých typů voleb není v české politické neobvyklé. Různé strany k tomu ale podle něj přistupují z různých důvodů.“ Člověk si řekne, budiž. Pokud tito lítí matadoři pomohou v kampani svým stranám zkušenostmi a poznatky. Konečně, proč ne, když zabodují a získají mandát, který poté přenechají svým kolegům a kolegyním, kteří skončili za nimi.
V našem případě s poznatky získanými většinou z nočních obstrukcí, které spíše uspávají, než něco nového přinášejí, to však u většiny kandidátů ze Sněmovny nehrozí.
„Chci je tlačit zezadu,“ vysvětluje první místopředseda hnutí ANO a Poslanecké sněmovny všudypřítomný popularis, genius loci* a moci Karel Havlíček. „Lidé musí vědět, že si pohlídám kvalitní kandidáty, a že jsem s nimi na bojišti. Pokud ve volbách uspěji, samozřejmě počítám s tím, že hnutí ANO budu v krajském zastupitelstvu pomáhat. Dobře vést kraj mohou pouze úspěšní lidé se zkušeností z komunální politiky,“ myslí si krajan a lidumil Karel Havlíček.
Pak se ale s křížkem po volbách nedivím, že v této tlačenici nepůjde o politickou kulturu, ale především o tu, co vynáší.
Krajské volby nebo první kolo voleb do Poslanecké sněmovny?
98 poslanců a letka dalších europoslanců z Bruselu a lidumil Havlíček, potvrzující, jak hledá dobré kandidáty, a jak bude pomáhat, když mu to vyjde.
Neskutečné. Ono jde v tomhle případě o popření mandátu ze sněmovních voleb. A krajské volby se stávají tím pádem jakýmsi prvním kolem voleb do Poslanecké sněmovny, co budou za rok na podzim. S tímto předpokladem je třeba ale počkat na výsledky z 20. 9. a 21. 9. 2024.
Pokud by i jen polovina z uvedeného počtu téměř sta poslanců, včetně bruselských europoslanců, vyšla z voleb do krajů bez toho, aby výkon mandátu postoupila dalším v pořadí, co kandidují jen do krajských voleb, tak je to potvrzení obav, že nevolíme poslance, ale sběratele mandátů, potažmo moci, budoucí autoritáře a politické génie, v horším případě zárodky budoucí „nadlidí“.
A ukazuje na díru ve volebním zákonu. Členové Parlamentu, europoslanci a senátoři či europoslanci, v demokracii nejvýše postavenými zástupci vůle lidu, kteří rozhodují o tom, jak má vypadat a pracovat demokracie na nižších stupních státní správy, v krajích a obcích, si nemohou ovšem přisvojovat, že budou zasedat a rozhodovat paralelně jak nahoře, tak dole. To bychom vlastně nemuseli mít ani zákony, respektive ani dvou čí třístupňovou soustavu spravující stát. Rezignovali bychom jak na demokracii, tak na její výkon, který s technologickým a elektronickým rozvojem by měl každodenně odrážet její fungování z místa, kde každodenně probíhá a kriticky reflektuje chyby a potřeby, a přenáší je směrem nahoru jako část analytického a komplexního rozhodování. Tedy rozhodně ne z Bruselu či z Prahy seshora dolu, v místě, kde sice trvale bydlím, ale pracuji a pobývám dlouhodobě jinde.
Nejde o mouchy
Ne všichni, kteří kandidují na druhý mandát, vykonávají ten první řádně. Nejde
o mouchy. Ziskem druhého a jeho výkonem se vždy mohou pohodlně schovat za ten, který právě vykonávají. Jak jsem napsal, dovedu ještě pochopit s jistými výhradami, když jsou
na kandidátní listině, aby využili stanovený počet kandidátů určený pro jednotlivé kraje. Nebo když chtějí svým veřejně známým jménem posílit postavení strany, hnutí na nižším stupni státní správy.
Ale i tato varianta ukazuje na nedostatečnou členskou základnu. V zásadě bez ohledu na další druhý finanční příjem, který není tak ale podstatný než skutečnost, že vzbuzuje často nejvíce emocí mezi voliči. Držení a později vlastnění dvou mandátů v narůstající řadě dalších placených účastí v komisích a různých podvýborech vede k zvyšování vlivu jednotlivce a posilování jeho autoritářského postavení ve straně a mimo ni.
Je to nebezpečné a nevypočitatelné, k čemu taková držba a vliv směřuje a může vést, a to
k posilování prvků autoritářské demokracie, ale i poškozování samotné strany, či hnutí, která je nakonec ovládaná také na nižších stupních rozhodování několika jedinci. To rozhodně k demokraci uvnitř strany či hnutí nevede. Naopak jako v případě hnutí ANO mu vládne od samého začátku vstupu ANO do politiky jedna osoba.
To se přímo vylučuje, myslet si, že mohu virtuálně být a konat fyzicky na dvou místech. To jen v našem Českocourkově může jmenovaný poslanec pracovat na dvou ministerstvech jako lidumil Havlíček a oligarcha Babiš řídit stát jako firmu.
*Krajan
** Bůžek místa
