Článek
Mám určitou výhodu, že manželka, která nemá tolik času kvůli pracovnímu vytížení, to nechala tentokrát na mě. Takže se rozhodujeme, respektive rozhodoval jsem i za ni mezi třemi politickými subjekty:
SPOLU – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, hlasovací lístek č. 17,
Starostové a osobnosti pro Evropu – STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, Starostové pro Liberecký kraj, hlasovací lístek č. 21
Česká pirátská strana, hlasovací lístek č. 23.
Znovu jsem si uvědomil, že na rozdíl od parlamentních voleb u těch evropských toho málo o fungování Evropské unie, jejích orgánů a problémech, které jsou s ní spojovány, víme. Snadno se tak stáváme oběťmi slov předvolební kampaně lídrů nových nejrůznějších skupin, spolků, hnutí a dalších subjektů, které se i při těchto volbách vyrojily jako houby po dešti.
Příměří ne příměří
Pečlivě jsem se snažil i v těch jejich většinou nezdařilých televizních spotech vystopovat, jak to s Evropskou unií jednotlivé politické subjekty myslí. Ne dost malá část těchto nových subjektů sází na čirý populismus. To znamená zpochybňování a spekulace okolo evidentního faktu ruské agrese a okupantské války proti Ukrajině. V lepším případě se mnozí uchýlí k uznání, že došlo k porušení mezinárodního práva ze strany Ruské federace. A pak následuje ono pověstné ale, zpochybňující vojenskou pomoc Ukrajině, činící z této agrese čistě geopolitickou záležitost, v níž Česká republika je malou zemí, která nemůže nic než se pokusit, aby válka na Ukrajině byla ukončena a začalo se jednat bez ohledu na to, že se ruské vojenské síly budou stále nacházet zakopané na Ukrajině, připravené kdykoli zaútočit. Příměří ne příměří.
Zásadně přitom odmítají tyto české subjekty vojenskou úlohu Evropské unie, která je vnímána, ano, i ze strany některých členských zemí EU jako akt porušující suverenitu jednotlivých zemí. Hlavní slovo se v tomto pohledu přisuzuje Severoatlantické alianci, o níž se ale ví, že ji limitují její vlastní ustanovení tohoto vojenského paktu.
A jak nyní vidíme v nastávající předvolební prezidentské kampani pro rozštěpenou americkou společnost,přibližně pro její polovinu, je válka na Ukrajině vzdáleným problémem, ustupujícím před vlastními vnitřními problémy, které umocňují letošní prezidentské volby a její nejproblematičtější prezidentský kandidát v historii USA Donald Trump.
Spekulace o tom, že může vládnout i z vězení, nevěstí nic dobrého, obavy z jeho prohry ovšem také ne. Nelze totiž vyloučit, že nesmiřitelné napětí, které Trump svým vystupováním zvyšuje navzdory skutečnosti, že byl ve všech 34 bodech obžaloby shledán vinným, mohou ve Státech přerůst v občanskou válku.
Ruští hybridové
Obě tyto názorové pozice ruští hybridové již delší dobu považují za živnou půdu pro další pokračování Putinovy války nejen na Ukrajině, ale i směrem na západ. Mluví nahlas o Moldavsku a v duchu přemýšlejí o pobaltských státech Estonsku, Litvě a Lotyšsku, které oproti Ukrajině představují podle ruských představ sice o mnoho menší, ale daleko snadnější a politicky strategicky významné sousto. Zvažuje se přitom i omezený jaderný úder na území Ukrajiny, který část ukrajinského území učiní nejméně na desítky let neobyvatelným.
Tohle vše jakoby míjelo i tu část takzvaných opozičních parlamentních stran jako jsou Hnutí ANO a SPD a jejich předsedy Andreje Babiše a Tomia Okamuru, bezskrupulózní populisty a „národovce“ mírně řečeno. Jejich hlasitý a již i za našimi kopci vnímaný nacionalismus – „Česko pro tebe všecko“, jen když mi dáš to svoje všecko, a „nepřizpůsobivismus“ Okamurovy politiky země jen pro slušné občany, je tak nechvalně pověstný, že nejen ti neslušní, ale i slušní se Česku, pokud mohou, raději vyhnou.
Slyšet jsou často jen parlamentní strany, ostatní stojí němé mimo
Při rozhodování koho volit a jakým tématům dát přednost před dalšími jistěže také důležitými otázkami jako je green deal, rozhodnutí přijmout euro, otázky veta či kvalifikované většiny, nebo váha a důležitost jednotlivých agend komisařů jsem vzal na vědomí, že česká veřejnost o Evropské unii toho často ví tolik, kolik je o ní sděleno prostřednictvím médií z Poslanecké sněmovny, Senátu a vlády. To ve skutečnosti nevyjadřuje nějaký hlubší zájem veřejnosti, natož důležitost, jakou tato instituce má v Evropě a ve světě. Z této jednoduché úvahy, bohužel, plyne daleko menší váha všech ostatních politických subjektů, které stojí mimo tyto demokratické instituce, přestože v některých těchto kandidujících uskupeních nacházíme kandidáty, kteří v minulosti prošli oběma parlamentními komorami.
Na tahu je Evropa
Soustředil jsem se proto na strany vládní koalice, pro které je Evropská unie důležitým společenstvím pro zachování demokracie, nejen v Evropě ale i mimo ni. A to přesto, že dnes nebo právě pro to, se k demokracii hlásí a zaštiťují se jí ne jen evropské země, Spojené státy, ale bohužel i nedemokratické, autokratické, teologické, diktátorské, nacionalistické a komunistické režimy rozeseté po celém světě. V jejich čele stojí populačně obrovské země jako je Indie, Čína, Brazílie a další nesvobodné režimy.
Proto jsme se rozhodli pro strany vládní koalice Pirátskou stranu a koalici SPOLU. Původně jsem uvažoval, že naše hlasy rozdělíme mezi Piráty a STAN, ale trochu mne zaskočilo, že na jejich koaliční kandidátce STANu se nacházejí ještě dvě strany - Liberálně ekonomická strana (LES) a politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK).
Výhradu nevznáším proti těmto stranám, ale proti skutečnosti, že na 28 členné kandidátce jsou jen tři jejich kandidáti – dva za SLK a jeden za LES, a to určitě ne na volitelných místech (12, 14 a 24). Pochybuji, že by byli vykroužkováni tak, aby měli aspoň nějakou šanci. Samozřejmě ta umírá s poslední nadějí.
A protože jsem shlédl i jejich programy a volební vystoupení v České televizi a na Prima News, rozhodli jsme se dát hlas, respektive zakroužkovat ty kandidáty z výše uvedených dvou politických subjektů, kteří mě nejvíce oslovili a přesvědčili, že patří do Evropského parlamentu, jak po odborné, tak politické stránce.
Politickou stránku vidím v těchto volbách stejně důležitou, ne-li důležitější než tu odbornou. S lítostí proto konstatuji, že u STAN mě sice nejvíce oslovil čtyřiadvacetiletý bakalář Adam Trunečka, student. Ten už je dokonce poradcem ministra pro evropské záležitosti. To ale že STAN sáhl po bývalé prezidentské kandidátce, je sice marketingový tah, který však neukazuje na politickou sílu STAN jako celku.
Volba se zakroužkováním
U Pirátské strany a koalice SPOLU, kterým dáváme svůj hlas, jsem po celou dobu sledoval zvolené europoslance, jak si vedli. U Pirátů nás přesvědčil politicky i odborně Mikuláš Peksa, 37tiletý poslanec Evropského parlamentu. A protože v našem výběru těch, které jsme zakroužkovali, figurují muži, jeden hlas a kroužek patří také jednačtyřicetileté kandidátce, paní Hoffmannové, náměstkyni primátora Ostravy pro vzdělávání, digitalizaci a inovaci.
V koalici SPOLU jsme dali hlas dvěma osobnostem, oběma členům TOP 09, pánům Luďku Niedermayerovi, osmapadesátiletému poslanci Evropského parlamentu a čtyřicetiletému Ondřeji Kolářovi, poslanci Poslanecké sněmovny České republiky.
Zbývá jen určitá omluva za naši otevřenost, s jakou zde prezentujeme naši volbu. Ale ne pro to, abychom ji někomu vnucovali, ale spíše je inspirovali svými pohledy a důvody. A také časem, který jsme tomu každý zvlášť věnovali. U mě jako důchodce šlo a jde o několikaleté trvalé sledování domácí politiky, ale pochopitelně i té světové.
