Článek
Český kníže a pražský biskup. Syn Jindřicha Přemyslovce a jeho manželky Markéty. Král Vladislav I. byl jeho strýcem. Je to jeden z nejméně sympatických přemyslovských knížat.
ZAJÍMAVOSTI
Jeho vláda znamenala nejhlubší úpadek a charakterizoval ji styl typický pro přisluhovače: panovačnost vůči závislým a bezectné poklonkování vůči císaři.
Jindřich Břetislav
Od svého nástupu do úřadu biskupa se snažil zlikvidovat podřízenost duchovních hodnostářů světské moci. Z toho pramenily četné konflikty, za jejichž původce Jindřich označil Děpolta II., údělníka ve východních Čechách. Pro údajné násilnosti Děpoltových úředníků uvalil na jeho doménu interdikt. Kníže Bedřich se Děpolta zastal, a tak si Jindřich stěžuje císaři i na něj. Výsledkem rozporů je vynětí biskupa a jeho domény z působnosti českého knížete a Děpolt II. byl ze svého údělu vyhnán.
Udělení léna Přemyslu Otakarovi I. v roce 1192 Jindřich Břetislav u císaře Jindřicha IV. kupuje za slib vyplacení 6000 hřiven stříbra (asi 1,5 t).
Kronikář Jarloch o tom píše: „To se stalo léta od vtělení Slova 1192. Na jeho počátku se řečený pražský biskup Jindřich obrátil na císaře Jindřicha proti Václavovi a pro své příbuzné Přemysla a Vladislava získal pro jednoho české knížectví, pro druhého Moravu, přičemž slíbil a zavázal se za ně šesti tisíci markami.“
Přemysl se však k zaplacení nemá a navíc se zaplétá do spiknutí proti císaři. Jindřich Břetislav se tak ocitá v nepříjemné situaci, které se chtěl vyhnout zbožnou poutí do Santiago de Compostela. Jeho průvod je však v Německu zastaven a Jindřich Břetislav se musel dát císaři do zástavy, dokud Přemysl nezaplatí. Ten však neudělal vůbec nic pro biskupovo osvobození. Zadržovaný Jindřich proto řekl císaři o Přemyslově účasti na potlačeném spiknutí a s císařem se dohodl, že slíbenou sumu dostane přímo od něj, pokud Přemysla sesadí a prohlásí jej českým knížetem. Tak se v červnu 1193 i stalo.
Jindřich si však udělené léno musel napřed dobýt, vojska soupeřů o český trůn se sešla u Zdic blízko Berouna, kde mělo dojít k rozhodující bitvě. K boji však nedošlo, česká šlechta vládnoucího Přemysla Otakara I. zradila a přešla na stranu nového knížete. Ten bez boje obsadil Prahu a po několikaměsíčním obléhání Pražského hradu dobyl i ten. Jindřich stal se českým knížetem a současně zůstával i pražským biskupem.
Při vpádu českého vojska do Míšně roku 1195 si bojovníci počínali při obvyklém rabování tak krutě, že Jindřich Břetislav musel učinit veřejné pokání, při kterém se zavázal, že s císařem podnikne křížovou výpravu. Ta se však dlouho odkládala, až se jí nemohl Jindřich zúčastnit pro svůj zhoršující se zdravotní stav.
V roce 1197 Přemysl vpadl s vojskem do Čech, i když byl jeho pokus o návrat na trůn neúspěšný, necítil se Jindřich v Čechách bezpečně a nechal se odnést do Chebu, který v té době Přemyslovcům nepatřil. Zde krátce po příjezdu 15. června 1197 po dlouhé nemoci Jindřich Břetislav umírá. Pochován je v doksanském klášterním chrámu vedle své matky Markéty.
Jako vysvěcený biskup nemohl být ženatý. Zda měl nějaké nelegální potomky, není známo.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl. - SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
Nevšední průvodce rodem Přemyslovců
