Článek
Mládí
Narodil se 8. listopadu 1921 v Moravské Ostravě. V roce 1931 rodina odjela do Sovětského svazu. Zde Sergej dokončil středoškolské vzdělání a začal pracovat jako grafik. Jeho otec, veterán rudé armády z dob občanské války, byl však zatčen a následně zlikvidován. Sergej kvůli tomu nemohl studovat vysokou školu, jak si přál. V roce 1938 se oženil a v roce 1939 se manželům narodil syn Vladislav. Po přepadení SSSR sloužil u 7. komsomolského praporu dobrovolníků, se kterým se zúčastnil obrany Moskvy. Jako Čechoslovák se přihlásil k nově se tvořící jednotce v Buzuluku, kam dorazil 14. února 1942.
Buzuluk a Sokolovo
V Buzuluku byl zařazen v hodnosti vojína do čety rozvědčíků-automatčíků, které velel Antonín Sochor. Tito vojáci se stali elitou našich jednotek na východní frontě, a tak k nim byli zařazováni fyzicky zdatní jedinci. V Buzuluku Sergej působil i u fotbalového družstva jako útočník. Po ukončení výcviku byl 1. československý samostatný polní prapor v SSSR 30. ledna 1943 odeslán na frontu. Vlakem dojel až do stanice Valujki. Odtud se musel pěším přesunem dostat do města Charkova. V Charkově však místo odpočinku přišel rozkaz o zaujetí obrany na řece Mža, kde naši vojáci měli pomoci zastavit německou ofenzivu. 8. března 1943 došlo k bitvě u Sokolova. Té se zúčastnil i Sergej Petras. Za bojové nasazení byl povýšen na desátníka.
Kyjev a pravobřežní Ukrajina
Po úspěšném ústupu od Sokolova, kdy hrozilo praporu obklíčení, se zbytek vojáků přesunul do Novochopersku, kde došlo k reorganizaci jednotky na brigádu. Z Buzuluku přijeli další vojáci (vesměs Rusíni, kteří byli předtím vězněni v gulagu) a došlo k vytvoření dvou pěších praporů,tankového praporu, dělostřeleckého pluku a dalších menších jednotek. V rámci tankového praporu vznikla i motorizovaná rota samopalníků, opět pod velením Antonína Sochora. Petras absolvoval v Novochopersku školu pro důstojníky v záloze a byl povýšen na podporučíka. V této hodnosti byl ustanoven velitelem 2. čety motorizované roty samopalníků. V listopadu 1943 se zúčastnil osvobození Kyjeva.
„V době nástupu na Kyjev svou příkladnou chrabrostí strhl četu vpřed a zničil 2 těžké kulomety a 1 kulomet střílející z okna.“
Po osvobození Kyjeva však boje pokračovaly.
„Dne 8. 11. 1943 až 10. 11. 1943 v době bojů o vesnici Čerňachovo směle a chrabře postupoval s četou nehledě na to, že doprovázející ho tanky byly poškozeny. Jako první vtrhl do vesnice Čerňachovo a s četou zničil těžký kulomet, 7 lehkých kulometů, umlčel baterii minometů, zabil několik desítek Němců a vzal do zajetí 2 Němce.“
Na konci roku 1943 bojovala československá brigáda u obce Ruda, kde proti ní stály 2 prapory Němců. I těchto bojů ze zúčastnil Sergej Petras. Během bojů o Rudu 30. prosince 1943 byla Petrasova četa odříznuta od vlastních jednotek. Petras však svoji četu z obklíčení vyvedl. Na začátku roku 1944 bojovala brigáda u Ostrožan, kde se samopalníci účastnili útočných akcí s cílem zničit pro Němce důležitý most. Most se sice zničit nepodařilo, ale i tak lze tyto boje označit za úspěšné.
Dukla
Na jaře 1944 došlo k přesunu československé jednotky do oblasti Volyně, kde žila početná komunita volyňských Čechů. Původně bylo záměrem doplnit z řad dobrovolníků ztráty, které brigáda utrpěla při osvobozování Ukrajiny. Realita byla ovšem jiná. Do jednotky se jich během války přihlásilo zhruba 12 000. To umožnilo vznik 1. československého armádního sboru, který se skládal z 1. samostatné, 2. paradesantní, 3. samostatné a tankové brigády. 29. srpna 1944 vypuklo na Slovensku povstání, kterému Rudá armáda spolu s československým sborem vyrazila na pomoc. Místo rychlého překročení Karpat a spojení s povstalci došlo k těžkým bojům o každou výšinu, které si vyžádaly životy stovek vojáků. 14. září 1944 byl těžce raněn velitel motorizovaného praporu samopalníků Antonín Sochor. Velení po něm převzal právě Sergej Petras. Během bojů v Karpatech byl dvakrát raněn. Vždy se ale vrátil na své velitelské místo. 6. října 1944 dosáhli naši vojáci hranice. V té době se však povstání na Slovensku hroutilo pod tlakem německých divizí. 1. československý armádní sbor se následně účastnil dalších bojů při postupu Slovenskem.
Ostrava
Petrasův prapor samopalníků byl na začátku roku 1945 převelen k tankové brigádě, která se měla účastnit tažení na Ostravu. Ostravská operace byla zahájena 10. března 1945 a skončila 5. května 1945. Němci se zuřivě bránili a útočící sovětské i československé jednotky utrpěly těžké ztráty. Dne 16. dubna 1945 byl Sergej Petras těžce raněn při bojích u obce Bolatice. Velitel 3. tankového praporu Emanuel Šrámek jej nechal ošetřit a odvézt i přes německé ostřelování do nemocnice. Petras se těšil, jak bude oslavován jako osvoboditel svého rodného města, a místo toho jej zranění vyřadilo až do konce války.
Po válce
Po válce zůstal Petras v armádě. Kvůli zranění od Ostravy byl 1. února 1948 přeložen do invalidního důchodu. Poté pracoval jako národní správce továrny, trafikant, učitel ruštiny i jako úředník. V roce 1953 byl povolán do armády. Sloužil jako zástupce velitele 80. mechanizovaného pluku v Praze a následně jako důstojník 55. radiového pluku. V letech 1967 – 1968 působil jako vojenský a letecký přidělenec v Bulharsku. V roce 1977 odešel v hodnosti plukovníka do zálohy. 1. května 1990 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Zemřel 27. července 1997.
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol.: Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan: Československé vojenské jednotky na východě
Vojenský historický ústav Praha, Vojenský historický ústav Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945
