Článek
Sudetoněmecké povstání
Toho dne proběhl na sjezdu NSDAP v Norimberku projev Adolfa Hitlera, ve kterém prohlašoval, že Němci v Československu jsou utlačovaní, a že on to tak nenechá. Tento projev byl masově poslouchán i v pohraničních oblastech, a vyvolal bouřlivé demonstrace přívrženců SdP (Sudetoněmecké strany). Následujícího dne došlo ve zhruba 70 obcích k povstání tamních Němců proti československé vládě. Nejznámější obcí je bezpochyby Habartov, kde během boje padli čtyři četníci. Celkem si násilnosti vyžádali život devíti četníků a jednoho policisty. Zraněno bylo 17 četníků, 15 policistů, 2 příslušníci finanční stráže a 3 vojáci. V řadě pohraničních okresů bylo vyhlášeno stanné právo a k potření Hitlerovi páté kolony musela být nasazena i armáda. Po potlačení povstání začali mnozí Němci utíkat přes hranice do Německa, kde byl 17. září 1938 založen Sudetoněmecký Freikorps. Úkolem Freikorpsu bylo provádět přepady státních úřadů, oddělení finanční stráže, četnických stanic a stanovišť jednotek Stráže obrany státu. Kromě toho měli členové Freikorpsu terorizovat civilní obyvatelstvo, a to jak Čechy, tak i německé antifašisty.
Stráž obrany státu
V polovině 30. let minulého století si českoslovenští vojenští odborníci začali uvědomovat, že případný válečný konflikt kdekoliv v Evropě bude zahájen bleskovým úderem bez předchozího vyhlášení války. Jako preventivní opatření proti nenadálému vpádu nepřítele byl v ČSR od podzimu 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. formován speciální bezpečnostní sbor – Stráž obrany státu (SOS). Za mužstvo Stráže byli určováni příslušníci rezortního četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenští záložníci s trvalým bydlištěm v blízkosti předpokládaného nasazení. V případě ohrožení bezpečnosti byly jednotky SOS schopné během několika hodin uzavřít hranice po celém obvodu republiky, zatarasit komunikace a zahájit boj na zdrženou, který měl umožnit mobilizaci hlavních československých sil. Během krizových zářijových dnů bylo u Stráže obrany státu zařazeno přes 30 000 mužů.
Vzpomínky obránců hranic
„Dne 28. září v ranních hodinách bylo nařízeno zřídit co největší překážky na cestách vedoucích od státní hranice dále do vnitrozemí. V poledních hodinách při podřezávání stromů blíže hranice přepadli část družstva ordneři, kteří byli zpraveni o činnosti družstva SOS některým občanem z Maxova. V nastalé přestřelce byla respicientovi Vlastníkovi prostřelena pažba, záložník Fait musel pro silnou palbu ustoupiti bez pušky, ale jinak se jakoby zázrakem nikomu nic nestalo.“
„Pod ochranou tmy jsme nastoupili podél silnice do zálohy. Vpředu umístili velitelé družstev lehké kulomety. Potom přivedla hlídka tři zatčené ordnery, postavila je na silnici před hlavně kulometů a pohrozila zastřelením, jestli budou utíkat. Bylo po jedenácté hodině, když v dálce zahučely motory a na silnici zablikala světla. Přiběhla spojka se zprávou: „Už jedou!“ Jakmile se auta přiblížila, přinutila hlídka ordnery, aby jim vyšli vstříc a zastavili je. Vozy se zastavily a ihned byly obklopeny vojáky. Na nákladním autu byly bedny s náboji a pět beden ručních granátů. Pod sedadly osobních aut potom další granáty a vojenské pistole. Zbraně i ordnery jsme dopravili na četnickou stanici. Další den byli tito Němci odvezeni do Plzně.“
„Dne 30. září zjistila hlídka SOS v Pláni, že na budově oddělení finanční stráže ve Srubech vlaje prapor s hákovým křížem. V obci byl zdánlivý klid. Asi po půlhodinové prohlídce budovy a zjišťování škod způsobených na oddělení a v bytech zaměstnanců byla na budovu zahájena z okolních domů palba z automatických zbraní. Napadení četníci a zaměstnanci finanční stráže palbu opětovali. Když však zjistili, že nepřítel má značnou přesilu, razili si cestu k autu, aby ustoupili. Dozorce Hlůžek, chtěje využíti krátké přestávky ve střelbě, vyběhl z budovy k autu. Po několika krocích však byl zasažen a klesl k zemi. Když pak uslyšelo družstvo SOS v Pláni přestřelku, vydal se dozorce Ostřížek s pěti muži a lehkým kulometem na pomoc napadeným. Když se však přiblížili po silnici k lesu, byli z lesa a z okolních kopců také oni napadeni silnou palbou nepřítele. Po delší přestřelce se nepřítel stáhl zpět za hranice. Dozorce Hlůžek byl po poskytnutí první pomoci převezen do nemocnice do Domažlic, kde byl v léčení do 25. října 1938. Utrpěl průstřel plic a krku.“
Nové Vilémovice
22. září 1938 se rozhodli henleinovci odzbrojit příslušníky finanční stráže v Nových Vilémovicích. To se jim po boji podařilo. Útočníci však zjistili, že v budově nebyli všichni financové, a tak se ostatní vydali hledat. Při postupu ke státní hranici narazili na dvojici financů ze sousedního oddělení. Henleinovci je vyzvali, aby se vzdali. Ti to odmítli a došlo k přestřelce, během které padl dozorce finanční stráže Stanislav Majzlík. Druhý člen hlídky dokázal z místa střetu ustoupit. Následující den byla vyhlášena mobilizace, a němečtí obyvatelé Nových Vilémovic hromadně utekli do Německa, aby se vyhnuli případným represím kvůli tomuto incidentu.
Broumov
27. září 1938 se na třech místech v obci rozpoutaly přestřelky. Byla přepadena celnice, oddělení finanční stráže i družstvo SOS v lese. Budovu zdejšího celního úřadu tehdy bránili pouze čtyři muži, kterým se podařilo na začátku boje telefonem požádat o posilu. Ta dorazila asi po třiceti minutách i s obrněným autem, ale i za tuto krátkou dobu se odehrála tragédie. Respicient finanční stráže Josef Minář vyskočil z napadené celnice oknem, ale na silnici se zhroutil s průstřelem plic. Umírajícího henleinovci dobili pažbami, ačkoliv je přihlížející německé ženy upozorňovaly na to, že zraněný je otcem čtyřleté dcery a ročního syna. Po příjezdu vojenského oddílu však bojovnost henleinovců rychle opadla a raději ustoupili za hranice do Německa. Na místě zanechali jen svou oběť.
Petříkovice
21. září 1938 se pokusili henleinovci obsadit pevnůstku vzor 36 u Petříkovic. Ta byla v té době hlídaná příslušníky SOS. Došlo k přestřelce, při níž obránci pevnůstky použili i lehký kulomet. Útočníky se podařilo zahnat na ústup. Během boje ale padl dozorce finanční stráže František Opočenský.
Staveniště dělostřelecké tvrze Stachelberg
21. září 1938 byla palbou napadena vojenská hlídka na staveništi tvrze Stachelberg. Vojín Josef Beran byl zasažen střelou a následujícího dne tomuto zranění podlehl v trutnovské nemocnici.
Německý rozhlas o incidentech na hranicích informoval tak, že je vyvolaly československé jednotky. O tom, že tyto akce byly podporovány příslušníky německé armády či jednotkami SS i SA však německý rozhlas pomlčel. Zlý pražský režim přeci utlačoval Němce, kteří se pouze brání českému teroru. Tyto nehorázné lži posílal německý rozhlas do světa. A řada lidí těmto lžím věřila. Zatímco německý rozhlas pronášel své lži, umírali a krváceli při pohraničních incidentech muži, kteří bránili územní svrchovanost své země. Místa jako Habartov, Krajková, Bublava či Habartice by měla být jasným symbolem toho, že zlu se neustupuje. Se zlem se zápasí. Bohužel vše nakonec dopadlo tak, jak známe. Ostudná Mnichovská dohoda nám neumožnila svoji zemi bránit. Druhá světová válka začala o rok později.
Prameny
Lášek, Radan – Stráž na chodském pomezí. Codyprint 2024
Marek, Jindřich – Válka revue. Armáda proti henleinovcům
