Článek
Mládí
Narodil se 4. ledna 1915 v Rešicích jako nemanželský syn tulešického mlynáře Viktora Jarolíma a zemědělské dělnice Anežky Opálkové, která ve mlýně sloužila. Matka se později provdala do Rokytné za kováře Jana Vérostu, s nímž měla dvě dcery. Vychováván byl prarodiči, rodiči své matky, později tetou, mladší neprovdanou sestrou své matky. Absolvoval obecnou školu a tři roky měšťanky. Poté se začal učit automechanikem, ale po úrazu ruky přestoupil na obchodní akademii v Brně. Zde v roce 1936 maturoval. Dne 1. října 1936 nastoupil vojenskou službu u 43. pěšího pluku v Brně. Zde absolvoval školu pro důstojníky v záloze. V uniformě se mu zalíbilo, a tak 1. září 1937 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. 15. srpna 1938 byl vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty. Poté nastoupil ke 2. horskému pluku v Ružomberoku. U pluku zažil jak mobilizaci, tak i březnové události roku 1939.
Odchod za hranice a Francie
Po vzniku samostatného Slovenského státu odchází Opálka zpět do rodného kraje. Dlouho zde ale nevydržel. 26. června 1939 odchází do Polska, aby se zapojil do boje proti okupantům v zahraniční armádě. Za hranice odchází společně s Robertem Klecandou a Františkem Pospíšilem. Zde se přihlašují u československé vojenské skupiny v Polsku. Po krátkém pobytu v Malých Bronowicích opouští Polsko na lodi Chrobry. Jejím cílem je Francie. Zde Opálka vstupuje do Cizinecké legie. Zde sloužil nejprve u 1. pluku, ale záhy byl přeložen k 11. pluku senegalských střelců. Když vypukla válka, byl stejně jako další Čechoslováci z cizinecké legie propuštěn, a nastoupil službu u Československé armády ve Francii. Zde sloužil zpočátku u pěšího pluku 1, ale záhy byl přeložen k pěšímu pluku 3 jako velitel 5. roty. Jelikož byl pěší pluk 3 nejmladším plukem československé divize, tak nebyl ještě připraven na frontové nasazení. Proto se pluk a ani Adolf Opálka bojů na francouzské frontě neúčastnil.
Velká Británie
Po porážce Francie odplouvá Opálka z poražené země na lodi Neuralia do Velké Británie. Zde byl jako nezařazený důstojník vtělen ke kulometné rotě. V létě 1941 byl vybrán ke speciálnímu výcviku. Prošel si kurzem útočného boje na STS 26 ve Skotsku a poté paravýcvikem na STS 51 v Ringway. Poté byl zařazen do československého výcvikového střediska v Bellasis. Zde byl určen, již v hodnosti nadporučíka, velitelem tříčlenné skupiny Out Distance. Tu tvořili Adolf Opálka, Karel Čurda a Ivan Kolařík.
Out Distance
Byla to první skupina, která byla vyslána na území protektorátu se sabotážním posláním. Jejím úkolem bylo provedení rozsáhlé akce na michelské plynárně v Praze. Mimo to měla tato trojice parašutistů dopravit do Čech náhradní radiostanici a telegrafní klíč pro skupinu SILVER A a s její aktivní účastí se počítalo i při navádění britského letectva na předem vybrané cíle. K tomuto účelu byl ve výbavě skupiny OUT DISTANCE i radiomaják Beacon. Dne 25. března 1942 vysazení zabránila mlha nad místem seskoku. Podruhé v noci z 27. na 28. března 1942 bylo počasí dobré. K vysazení však došlo místo Kovářova na Písecku u Ořechova nedaleko Telče. Opálka si při seskoku poranil nohu. Kromě toho Ivan Kolařík ztratil doklady, ve kterých měl fotografii své dívky s věnováním, kterou měl u sebe i proti předpisům. Tu později našlo gestapo a vyhlásilo po Kolaříkovi pátrání. Skupina se tak rozdělila. 1. dubna 1942 se Ivan Kolařík ve Vizovicích otrávil, aby neohrozil své spolubojovníky a své blízké. To se mu bohužel nepodařilo. Dívka i s její rodinou i členové jeho rodiny byli zatčeni. Během Heydrichiády byli všichni popraveni.
V Praze
Adolf Opálka se přesunul do Rešic, kde léčil své zranění. Poté se přesunul do Prahy, kde se stal velitelem všech tam působících parašutistů. V Praze se ukrýval u manželů Bradáčových. 26. dubna 1942 se účastnil Operace Canonbury, což byla akce parašutistů a letců RAF, při které šlo o nálet na Škodovy závody v Plzni. Nálet však skončil nezdarem. Poté se přesunul zpátky do Prahy. Dne 27. května 1942 provedli Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát na Reinharda Heydricha. Během německých razií se parašutisté přesunuli do chrámu sv. Cyrila a Metoděje.
Zrada a poslední boj
Do chrámu postupně přišli Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Josef Gabčík, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. Německé razie nikam nevedly. Ve vzduchu byl ale všudypřítomný strach. A právě strach o svou rodinu přiměl Karla Čurdu přijít do budovy Petschkova paláce. Právě zde sídlilo pražské gestapo. Tím nechci Čurdu nijak ospravedlnit, protože to byla zrada. Tam vypověděl vše, co věděl. Na základě jeho udání začalo zatýkání spolupracovníků parašutistů nejen v Praze, ale i v Pardubicích nebo v Plzni. Čurda sám nevěděl, kde se parašutisté skrývají. To se podařilo gestapu vymlátit až z Vlastimila Moravce. A tak začala akce proti parašutistům. Parašutisty zneklidněl už příjezd nákladních automobilů a pohyb několika desítek osob. Komando gestapa rozrazilo vchodové dveře do bytu kostelníka Karla Loudy a skrze něj vzápětí proniklo do samotné chrámové lodi. Před sebou vedli gestapáci spoutaného kaplana Vladimíra Petřka. Vpád nepřítele už na kůru a empoře očekával Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem. Nutno říci, že parašutisté neměli k dispozici samopaly, tak jak to vidí diváci ve filmech Atentát nebo Anthropoid. Obránci měli k dispozici pouze pistole. A právě z pistolí zahájili palbu na gestapáky a esesáky, kteří je doprovázeli. Vzápětí se rozpoutalo peklo. Jakmile se z interiéru chrámu ozvala střelba, zahájili příslušníci Waffen-SS, kteří obsadili protější školní budovu, kulometnou palbu do oken kostela. Ta však kromě obránců ohrožovala i gestapáky a esesáky, a ti se z kostela stáhli. Poté byl sestaven z dobrovolníků Waffen-SS desetičlenný útočný oddíl, který poté vnikl do chrámu. Rozhořel se tvrdý boj. I když měli esesáci lepší výzbroj a měli zkušenosti z protipartyzánských akcí, skončil boj až po dvou hodinách. Adolf Opálka, který bránil kůr, utrpěl tříštivou zlomeninu ramenního kloubu. Poté, co zjistil, že zranění mu nedovoluje dál bojovat, rozhodl se pro smrt vlastní rukou. Spolkl kapsli s jedem a přiložil si ke spánku pistoli. Chrámem se rozlehl osamělý výstřel.
Během boje byl raněn i Jan Kubiš, kterému však zranění zabránilo následovat příklad svého velitele. Poté si pokusil vzít život i poslední z obránců empory Josef Bublík. Střelil se sice do spánku, ale nebyl mrtvý hned. Oba těžce raněné parašutisty převezli do lazaretu SS v Praze - Podolí. Josef Bublík zemřel cestou a Jan Kubiš zanedlouho po příjezdu do lazaretu. Zbylí parašutisté se skrývali v kryptě. I zde po vyjednávání, které bylo zakončeno slovy „Češi se nevzdávají,“ a poté, co byla krypta naplněna vodou, ukončili obránci svůj život vlastní rukou. Plán gestapa na to, aby některý z parašutistů jim padl do rukou živý, se nezdařil.
Zdroje
Stehlík, Eduard – Jan Kubiš. Nezastaví mne ani to nejhorší, Tváře, 2017
