Článek
Mládí
Narodil se 22. srpna 1888 do rodiny sedláka a starosty Františka Klegy v Hrabůvce. Otec však v roce 1899 zemřel na zánět mozku. Absolvoval 5 tříd obecné školy v Hrabůvce, a následně nastoupil na gymnázium v Moravské Ostravě. Po jeho dokončení nastupuje na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po třech letech studia prodělal kurz jednoročních dobrovolníků-mediků u pěšího pluku 13 v Krakově. Poté se vrátil ke studiu medicíny. V roce 1912 vypukl na Balkáně konflikt mezi Černou Horou, Srbskem, Bulharskem a Řeckem na jedné straně a Osmanskou říší na straně druhé. Vznikla lékařská mise, která chtěla pomoci Slovanům na Balkáně. Do této mise se přihlásil i Ludvík Klega. Byl odeslán na misi do Srbska, kam dorazil 28. října 1912. Češi se v Bělehradě dobře zapracovali a svou péčí o raněné a dobrou vybaveností si vybudovali dobrou pověst. Osvojovali si také jazyk, díky čemuž překonali pověrčivost a strach místních. Nemocnici přijel navštívit dokonce srbský král Petr I. Karađorđević. V létě 1913 odjel do Černé Hory, kde působil v nemocnici ve městě Cetinje. V srpnu 1913 se vrátil domů. Za své působení na Balkáně obdržel černohorskou Medaili za horlivost a srbskou Pamětní medaili za osvobození Kosova a také Kříž milosrdenství. Balkánskou misí získal nedocenitelné zkušenosti, ale získal si i pozornost rakouských policejních úřadů. 27. června 1914 promoval na doktora všeobecného lékařství.
První světová válka
Po vypuknutí první světové války se hlásil u pluku v Krakově, kde očekával zařazení jako zástupce asistenta lékaře. Jenže kvůli jeho politické nespolehlivosti byl zařazen jako prostý vojín. Následně si prošel frontovým nasazením na ruské frontě. Díky jeho bratrovi Josefovi, který byl v té době poslancem moravského zemského sněmu, byl Ludvík nakonec ustanoven vojenským lékařem. Na jaře 1915 se setkal s arcivévodou Karlem, který se zajímal o jeho pobyt na Balkáně. V té době už Klega pomáhal českým vojákům sběhnout k nepříteli. Útěk zvažoval i on sám, ale nechtěl nechat napospas své pacienty. 17. května 1915 byl při průlomu fronty zajat. Původně se s ním počítalo pro výměnu zajatců, ale nakonec byl odeslán jako výpomoc do vojenské nemocnice v Čeljabinsku. Dozvěděl se o existenci československé jednotky, do které se 1. července 1916 přihlásil. Tou dobou však byl nábor do legií omezen, a tak si musel Klega počkat až do léta 1917. Teprve až po bitvě u Zborova ruská místa povolila neomezený nábor do legií. Klega byl zařazen jako lékař 16. září 1917 k 5. střeleckému pluku.
Na počátku první světové války bojoval Klega jako prostý voják rakouské armády na ruské frontě
Legie
1. března 1918 byl Klega na vlastní žádost přeložen k údernému praporu. Již několik dní poté ošetřoval raněné z bojů u Bachmače. Legionáři se následně stáhli z Ukrajiny do nitra Ruska. Jejich cílem bylo dostat se do Vladivostoku a následně loděmi do Francie. Situace se však mění s probíhající občanskou válkou. Bolševici se rozhodli legionáře odzbrojit a následně zlikvidovat či zavřít do zajateckých táborů. Úderný prapor se na počátku konfliktu nacházel v Kansku Jenisejském. V noci z 29. na 30. května 1918 obdrželi úderníci varování, že se je bolševici chystají přepadnout. Legionáři je předběhli, a ještě za tmy vzali město útokem. Následovaly další boje podél transsibiřské magistrály. V srpnu 1918 se úderníci účastnili slavné Bajkalské operace, při které se vylodili v týlu bolševiků nedaleko Posolského kláštera. Následně se úderníci účastnili bojů o Nižnij Tagil. Všech těchto bojů se účastnil i Ludvík Klega jako šéflékař úderného praporu. Za nasazení byl oceněn ruským Řádem svatého Stanislava III. stupně s meči a stuhou. V té době měl již hodnost kapitána. Počátkem října 1918 byl jmenován zdravotním náčelníkem celé severouralské fronty. Krátce poté byl pověřen sestavením sanitního vlaku, kterému později i velel. Následně vyhledával vhodné budovy pro zbudování kamenných nemocnic. Byl povýšen na majora a sloužil na štábu československého armádního sboru. Koncem roku 1918 byl přeložen ke zdravotnímu odboru Odbočky Československé národní rady na Rusi. V červenci 1919 byl přeložen ke zdravotní sekci evakuačního úřadu ve Vladivostoku, kde zastával pozici náměstka jejího náčelního. Zároveň se stal členem místní vojenské lékařské komise. Též vybíral legionáře, kteří se jako první vrátí domů, protože první lodní transporty z Vladivostoku byly určeny pro invalidy a nemocné. 5. dubna 1920 se oženil se studentkou zubního lékařství Jelenou. Byl povýšen na podplukovníka. Vladivostok opustil i s manželkou na lodi Huntsend 7. srpna 1920. 1. října 1920 loď zakotvila v Terstu.
Ludvík Klega
V republice
Po návratu do vlasti se jej jeho nadřízení snažili přesvědčit, aby v uniformě zůstal. On však nechtěl, a tak byl převeden do zálohy. Otevřel si ordinaci ve Vítkovicích, kde platil za vyhledávaného odborníka. Stal se předsedou vítkovické jednoty Československé obce legionářské, vedl moravsko-ostravskou odbočku Svazu československého důstojnictva a starostoval vítkovické jednotě Sokola. Stál mimo jiné i za vznikem sokolského kina Bio Rekord. Podílel se též na vzniku a činnosti vítkovického odboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Manželům se narodily dvě děti, a to dcera Olga a syn Alexej. Avšak osud mu nepřál vidět své děti vyrůstat. Během jedné z cest za pacienty prochladl a dostal zápal plic. Tomu dne 9. ledna 1933 podlehl. Smuteční obřad doprovodil prapor 8. pěšího pluku i s hudbou, skupina důstojníků, legionářů, sokolů i lékařů. 31. května 1936 byla Ludvíku Klegovi odhalena pamětní deska na domě, kde žil před první světovou válkou. V době okupace byla deska odstraněna. Znovu byla odhalena v květnu 1946. Jenže poté se dostali k moci komunisté, kteří chtěli legionáře vymazat z paměti národa, a tak byla deska znovu odstraněna a nenávratně zmizela. 31. května 2023 byla odhalena nová deska. Ta snad už na svém místě zůstane, a bude připomínat dalším generacím tohoto statečného a obětavého lékaře-legionáře.
Prameny
Lokaj, Martin – Přes Balkán a Rusko – život lékaře a ruského legionáře Ludvíka Klegy
