Článek
Počátkem listopadu 1940 podalo zhruba 150 nezařazených československých důstojníků stížnost prezidentu Edvardu Benešovi a žádalo povolení služby v jiné spojenecké armádě. Původně byl vydán rozkaz k propuštění nespokojených důstojníků, ale na nátlak Britů byl zrušen. Na jaře 1941 bylo umožněno určitému počtu důstojníků vstoupit do britské armády nebo do armády Svobodné Francie.
Richard Zdráhala
Mládí a služba republice
Narodil se 23. září 1912 v Lipníku nad Bečvou. V roce 1923 se rodina přestěhovala do Medlova u Uničova. Zde ukončil základní školní docházku a následně nastoupil na Vyšší reálné gymnázium v Šumperku. V červnu 1930 ukončil studium maturitou s vyznamenáním. Ještě téhož roku dobrovolně nastoupil vojenskou službu u dělostřeleckého pluku 3 v Litoměřicích. Jako inteligentní voják byl odeslán do školy pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze. V září 1931 byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. V roce 1933 byl slavnostně vyřazen jako poručík dělostřelectva. Následně nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 10 v Lučenci. Posléze působil jako letecký pozorovatel dělostřelectva.
V odboji
Po okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje. 10. června 1939 odchází do Polska, odkud se ale po měsíci vrací zpět. Cílem jeho cesty bylo získání finanční podpory. V Ostravě však utrpěl autonehodu, z níž se léčil do 20. září 1939. Jelikož mezitím Polsko padlo, musel se za hranice dostat daleko složitější Balkánskou cestou. Počátkem prosince 1939 se vydal na cestu. Přes Balkán se dostal do Sýrie, odkud se na lodi dostal do Francie. Zde se přihlásil do naší zahraniční armády, která vznikala v městečku Agde. Byl zařazen jako velitel baterie k dělostřeleckému pluku 1. V červnu 1940 Francie padla, a tak se museli českoslovenští vojáci přesunout z poražené země do Velké Británie, která tou dobou stála proti Německu a jeho spojencům osamocena. 7. července 1940 připlul Zdráhala na lodi Viceroy of India do Velké Británie. Zde byl zařazen jako velitel dělostřelecké baterie u 1. československé smíšené brigády. V dubnu 1941 požádal o propuštění z československé armády a požádal o vstup do armády Svobodné Francie. Jelikož se jednalo o službu v cizí armádě, musel mu ji povolit prezident, tedy Edvard Beneš.
V řadách Svobodné Francie
Z Velké Británie byl převezen do Afriky, kde se připojil k francouzským jednotkám. S nimi se zúčastnil tažení v Sýrii i Libyi. V květnu a červnu 1942 se v hodnosti kapitána účastnil bitvy o Bir Hakeim. Působil zde jako velitel baterie protitankových děl. Během evakuace byl raněn a dostal se do německého zajetí. Několikrát se pokusil ze zajetí uniknout, ale nepodařilo se mu to. Ke konci války byl vězněn na zámku v Colditz, kde se v té době nacházelo i několik československých letců RAF, kteří byli během války zajati. V dubnu 1945 byl zámek osvobozen americkou armádou. Byl odeslán do Francie, kde se zúčastnil vojenské přehlídky v Paříži. V roce 1946 ukončil službu ve francouzské armádě.
Život po válce
7. září 1946 byl ustanoven velitelem školy na důstojníky protitankového dělostřelectva v záloze v Josefově. Posléze působil na ministerstvu národní obrany. Po roce 1948 působil jako velitel dělostřelecké divize v Plzni a poté jako velitel 5. mechanizované divize ve Slaném. V letech 1951-1958 byl učitelem dělostřelectva na Vojenské akademii v Praze. V roce 1958 byl z armády vyhozen. Poté nastoupil práci jako vedoucí studijního oddělení Vysoké školy ekonomické. V roce 1967 odešel do důchodu. Zemřel 19. července 1977 v Praze.
Vladimír Hornof
Mládí a služba republice
Narodil se 28. května 1914 v Karlíně. Absolvoval obecnou školu a reálné gymnázium, které zakončil maturitou. 16. července 1934 dobrovolně nastoupil vojenskou službu u jezdeckého pluku 1. Jako inteligentní voják byl odeslán do školy pro důstojníky jezdectva v záloze. Po jejím ukončení získal hodnost podporučíka. V září 1936 zahájil studium na Vojenské akademii v Hranicích. 29. srpna 1937 byl slavnostně vyřazen jako poručík jezdectva. Následně sloužil u dragounského pluku 1 v Terezíně.
V odboji
Po okupaci v březnu 1939 se rozhodl pro odchod do zahraničí. 24. června 1939 se ukryl v uhelném vagonu jedoucím do Polska. Na polském území z vagonu vyskočil a vydal se do Krakova. Přihlásil se u československé vojenské skupiny a byl odeslán do tábora v Malých Bronowicích. 29. července 1939 odplul do Francie, kde musel podepsat pětiletý závazek do cizinecké legie. V srpnu 1939 byl zařazen k 6. pluku Zuávů. Po vypuknutí války byli Čechoslováci z legie propuštěni a odesláni do Agde, kde vznikala naše zahraniční armáda. Vladimír Hornof byl 23. září 1939 zařazen jako zatímní velitel 12. roty pěšího pluku 2. V lednu 1940 byl přemístěn k Smíšenému přezvědnému oddílu, kde působil jako zpravodajský důstojník a později velitel kulometné čety. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 byl na lodi Mohamed Ali El-Kebir evakuován do Velké Británie, kam dorazil 7. července 1940. Zde nastoupil službu u kulometné roty v rámci 1. československé smíšené brigády. 27. září 1940 byl převeden do velitelské zálohy. Následně sloužil jako automobilový důstojník. Ve Velké Británii si prošel parašutistickým výcvikem a kurzem pro velitele rot.
V řadách Svobodné Francie
Přihlásil se ke službě u armády Svobodné Francie. Prezident Edvard Beneš mu to povolil v dubnu 1943. V květnu 1943 opustil Velkou Británii a vydal se do Afriky. V Kamerunu se stal velitelem motocyklové čety 14. praporu. Následně byl odeslán do Maroka, kde byl zařazen do 1er Groupe des Commandos de France, čili k jednotce francouzských commandos. S touto jednotkou se zúčastnil vylodění u Toulonu. 20. listopadu 1944 byl během bojů u Belfortu zasažen kulkou německého odstřelovače. Jeho ostatky byly po válce převezeny na hřbitov na Olšanech.
Vladimír Hornof
Prameny
Vojenský historický ústav Praha, Vojenský historický ústav Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945
