Článek
Mládí
Narodil se 30. ledna 1911 v Líšni u Brna. Zde také absolvoval obecnou školu. Poté začal studovat II. československou státní reálku v Brně. Z finančních důvodů však musel v roce 1928 studium přerušit a pomáhat na rodinném hospodářství. Nakonec se však ke studiu vrátil a úspěšně odmaturoval. Jako každý mladý muž nastoupil i Josef Otisk na základní vojenskou službu, a to konkrétně u pěšího pluku 43 v Brně. Jako inteligentní mladík byl odeslán do školy pro důstojníky v záloze. Po jejím absolvování byl odeslán na Slovensko, kde sloužil v Levoči, Prešově a Bardějově. V té době se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Na podzim 1934 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, kterou ukončil v srpnu 1936, kde byl vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty. V roce 1937 absolvoval kurz kanonů proti útočné vozbě v Milovicích. Až do osudových březnových dnů roku 1939 sloužil v Brně u pěšího pluku 43.
Cesta do odboje
15. března 1939 došlo k okupaci naší země Německem. Armáda byla zrušena a bývalí vojáci z povolání museli nastoupit práci v civilním sektoru. Josef Otisk absolvoval úřednický kurz. 15. srpna 1939 se oženil se slečnou Růženou Křivánkovou. Mohl tedy vést klasický život, ale v prosinci 1939 se rozhodl pro odchod do zahraniční armády. Přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie. Dostal se do městečka Agde, kde vznikala československá vojenská jednotka. Zde byl 12. ledna 1940 zařazen jako velitel 12. kulometné roty pěšího pluku 2. S touto jednotkou se v červnu 1940 účastnil bojů na francouzské frontě. 3. června 1940 se manželům narodil syn Josef. Josef Otisk starší syna viděl poprvé v roce 1945, kdy mu bylo téměř 5 let. Manželé pak měli ještě dceru.
Velká Británie
Jelikož Francie v červnu 1940 kapitulovala, museli se naši vojáci přesunout do Velké Británie, která pokračovala ve válce proti Německu. Josef Otisk odplul z Francie na lodi Rod el Farag, která přepravila mnoho našich vojáků, kteří chtěli dále pokračovat v boji proti Němcům. Ve Velké Británii byl Otisk zařazen jako zástupce velitele 4. roty 2. pěšího praporu 1. československé samostatné brigády. Na začátku roku 1943 absolvoval kurz britských Commandos, který byl následně doplněn paravýcvikem. Ve druhé polovině roku 1943 začala reorganizace československé jednotky ve Velké Británii. Díky příjezdu vojáků z Afriky začala vznikat 1. československá samostatná obrněná brigáda. Otisk si prošel tankovými kurzy a následně byl ustanoven velitelem 3. roty 2. tankového praporu.
Operace Wolfram
Paraskupina Wolfram byla jediným bojovým výsadkem z Velké Británie do Protektorátu. Měla provádět partyzánskou činnost, provádět sabotáže, udržovat spojení s Londýnem a organizovat další partyzánské jednotky. Velitelem této skupiny se stal Josef Otisk. Ten také dostal jedinečnou možnost vybrat si spolupracovníky. Těmi se stali Josef Bierský, Josef Černota, Vladimír Řezníček a Robert Matula. Jako radista byl do skupiny zařazen Karel Svoboda. V květnu 1944 se skupina vydala do Skotska, kde absolvovala další speciální výcvik. Došlo i k dalšímu paravýcviku na STS 51 v Ringway. Na počátku července 1944 byla skupina přepravena do Bari v jižní Itálii, odkud měla být vyslána do akce.
K vysazení skupiny došlo v noci z 13. na 14. září 1944 poblíž osady Nytrová. Z letounu napřed vyskočila trojice Bierský, Svoboda a Otisk. Následně letoun udělal kolečko a vyskočila trojice Řezníček, Matula a Černota. První trojice se příliš rozptýlila a hned po seskoku se parašutisté nenašli. Druhá trojice dopadla bezchybně, ale dopadla daleko od první trojice. Karel Svoboda se s ostatními nesešel vůbec a několik dnů bloudil v neznámém terénu. Následně byl udán a zatčen. Byl vyslýchán na gestapu v Českém Těšíně a poté v Brně. Nikoho ze skupiny však neprozradil a v lednu 1945 byl převezen do koncentračního tábora. Na konci války absolvoval pochod smrti, který naštěstí přežil.
Skupina se nakonec sešla a začala se připravovat na plnění úkolů. Navázala kontakt s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky a s oddílem kapitána Niščimenka. Taktéž navázala kontakt na odbojovou organizaci Rada tří. Parašutisté několikrát přes ruské vysílačky žádali Londýn o shoz zbraní a radisty s vysílačkou. K tomu však nikdy nedošlo. 19. října 1944 byl partyzánem Kotačkou zákeřně zavražděn Josef Bierský. Skupina se od partyzánů odpoutala a vzápětí našla úkryt u rodiny Vladimíra Řezníčka. Zde parašutisté přežili i německou protipartyzánskou operaci Tetřev. Na konci listopadu 1944 se parašutisté rozhodli Beskydy opustit a vydali se směrem k Brnu. V Líšni získali pomoc u bratra Josefa Otiska. V okolí Brna začala skupina budovat partyzánskou skupinu, se kterou se v závěru války účastnila bojových akcí v týlu německé armády. Na konci dubna 1945 se skupina spojila s jednotkami Rudé armády.
Josef Otisk
Po válce
Po konci války byl Josef Otisk zařazen ke 2. oddělení Hlavního štábu v Praze jako velitel skupiny pro paraúderný výcvik. Poté byl odeslán k 13. tankové brigádě, kde se stal velitelem 2. praporu. V únoru 1948 se moci u nás chopili komunisté, kteří začali bývalé vojáky naší západní armády vyhazovat z armády a zavírat do vězení. Josef Otisk byl již v květnu 1948 poslán na dovolenou a v říjnu 1948 byl z armády vyhozen. Měl velké štěstí, že neskončil ve vězení, ale byl degradován na vojína a musel pracovat v dělnickém povolání. Do roku 1969 pracoval jako zeměměřič. Zemřel 10. ledna 1986 v Brně. V roce 1990 byl in memoriam povýšen na podplukovníka.
Prameny
