Článek
„Mezi námi děvčaty, víte o tom, že v naší republice téměř nikdo, teda nikdo nechce bojovat. Mimochodem my jsme nikdy neválčili, možná Žižka, ten možná kdysi něco bojoval, ale my nechceme bojovat.“ poslanec doktor Milan Brázdil
Velká válka
28. července 1914 vypukla první světová válka. Češi byli během ní povoláni do rakousko-uherské armády. S ní prošli východní, srbskou, albánskou, rumunskou i italskou frontou. Právě italská fronta je známá nesazením našich předků v rakousko-uherské armádě. Zde úspěšně bojovali proti Italům na řece Soče, u Caporetta či v Dolomitech. V červnu 1918 se zúčastnili i poslední rakousko-uherské ofenzívy na řece Piavě, která nakonec skončila krachem. Kromě služby v rakousko-uherské armádě Češi vytvořili revoluční vojsko, které bojovalo za svobodu vlasti. Tomu se dnes říká legie. Padlé jak rakousko-uherské vojáky, tak i legionáře z Ruska, Itálie, Francie či Srbska připomínají jména na pomnících padlých, které po válce vznikaly jako houby po dešti v každé vesnici. Na některých pomnících se nachází i jména mužů, kteří padli v boji o hranice republiky v letech 1918 – 1919.
Pokud pan poslanec myslel, že jsme nebojovali na našem území, tak ho musím zklamat. I vojáci československé zahraniční armády bojovali na území Československa. Legionáři z Francie a Itálie se zapojili do bojů na Těšínsku v lednu 1919 proti Polákům, i do bojů na Slovensku proti Maďarům. Bojovali tak na vlastním území. To samé platí i pro vojáky 1. československého armádního sboru v SSSR. I oni se zapojili do bojů na území své vlasti poté, co po těžkých bojích prošli Duklou. Známé je i nasazení československých tankistů a letců v Ostravské operaci. Zapomenout nesmím ani na parašutisty z Velké Británie, kteří na území okupované vlasti působili v letech 1941 – 1945. I oni pokládali své životy za naši svobodu. I jejich jména jsou připomenuta na pomnících.
Pomník padlým v obci Fryšták
Zrazení hraničáři
V září 1938 došlo ke krvavým incidentům v pohraničních oblastech. V Habartově útočníci zavraždili čtyři četníky, v Liptani nacisté zavraždili šest příslušníků četnictva a finanční stráže. Kromě incidentů na hranicích s Německem docházelo i k incidentům na hranicích s Maďarskem a Polskem. V této nevyhlášené válce bojovali příslušníci Stráže obrany státu o hranice naší republiky. 84 jich padlo. 14. března 1939 vpadla maďarská armáda na území Podkarpatské Rusi. Na odpor se jí postavili příslušníci Stráže obrany státu i příslušníci pravidelné československé armády. Boje probíhaly až do 18. března, kdy poslední českoslovenští obránci ustoupili z území Podkarpatské Rusi. Tato krátká válka ve východním cípu republiky je v české veřejnosti stejně málo známá, jako válka o Slovensko z roku 1919.
Povstání
Poslanecká sněmovna se nachází v Praze. V tomto městě proběhly mezi 5. a 8. květnem 1945 těžké boje mezi povstalci a německými ozbrojenými silami. Tisíce lidí během povstání zahynuly. Někteří padli se zbraní v ruce během bojů na barikádách, jiní se stali oběťmi řádění jednotek SS, které i v posledních dnech války prováděli zvěrstva na zajatcích i civilním obyvatelstvu. Do povstání se zapojily i vesnice okolo Prahy, kde povstalci bránili Němcům, aby se dostali do města. Díky vysílání Českého rozhlasu se o povstání dozvěděly i další oblasti, které byly pod kontrolou Němců. Povstání tak probíhalo například v severovýchodních Čechách (Nymburk, Poděbrady, Nový Bydžov, atd.) i v jihozápadních Čechách (Písek, Plzeň). Kromě velkých měst probíhalo povstání i v obcích. Uvádí se, že od 1. května do 11. května 1945 padlo až 10 000 povstalců. Z toho 3 000 v Praze. Povstání proběhla i na Moravě. Vůbec první povstání proběhlo 1. května 1945 v Přerově. To však bylo německými okupanty krvavě potlačeno. Následně Němci 21 zatčených obyvatel popravili v Olomouci. 4. května 1945 došlo k povstání ve Vsetíně. I to Němci částečně potlačili, ale díky rychlé pomoci vojáků 1. československého armádního sboru v SSSR byl Vsetín ještě téhož dne osvobozen.
Svobodovci u Břestu
Když pominu těžké boje vojáků 1. československé tankové brigády na Ostravsku, tak nejtěžší střetnutí svedli vojáci československé zahraniční armády na území současné České republiky u Břestu nedaleko Kroměříže. Díky blízkosti tohoto bojiště jej důvěrně znám. U kostela v obci Rymice se nachází pomník, který připomíná padlé a zavražděné československé vojáky, kteří 6. května 1945 padli do německé léčky. Kromě tohoto pomníku se u obce nachází i pomník na místě, kde k přepadení došlo. Další pomníky se nachází v Količíně a Pravčicích. V samotné vesnici Břest je na hřbitově pochováno 12 československých vojáků. Vojáci, kteří podlehli svým zraněním v bitvě o Břest, jsou pochováni na hřbitovech v Hulíně a Kroměříži.
Hrob československých vojáků v Břestu, kteří zde padli 7. května 1945
Zdroje
https://hanacka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/36965-cesi-nikdy-nebojovali-olomoucky-poslanec-brazdil-z-ano-urazil-legionare-a-valecne-veterany.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Jakl, Tomáš – časopis 2. světová speciál Pražské povstání. Článek Nebyla jen Praha
Lášek, Radan – Jednotka určení SOS díl třetí
