Článek
Na jaře 1944 začala třetí vlna výsadků do protektorátu Čechy a Morava. V té době z první vlny zůstali na svobodě jen tři parašutisté, a to Otmar Riedl, Jan Zemek a Vladimír Škacha. Posledně jmenovaný byl však v lednu 1945 zatčen a konce války se dožil v koncentračním táboře. Další tři parašutisté se dali do služeb gestapa, a to Karel Čurda, Viliam Gerik a Václav Kindl. Kindl však zahynul za podivných okolností 20. května 1944, kdy jej pravděpodobně omylem zastřelil příslušník gestapa. Zbylí dva byli po válce odsouzeni jako zrádci, a popraveni. Z druhé vlny nebyl naživu nikdo. Jediná paraskupina druhé vlny, která byla vysazena (Antimony), byla v lednu 1943 rozprášena. Dva její členové se během zatýkání otrávili, a poslední člen skupiny Stanislav Srazil, byl vězněn gestapem a následně popraven. Další dvě skupiny druhé vlny byly sestřeleny u Mnichova.
Třetí vlna výsadků začala skupinami Calcium a Barium, které byly vysazeny 4. dubna 1944. Poslední skupinou byla skupina Platinum-Pewter, která byla vysazena 17. února 1945. Jako poslední byl vysazen parašutista Pavel Hromek, a to 22. března 1945. Byly připraveny i další skupiny, které ale vzhledem příchodu fronty do míst předpokládaného nasazení, nebyly vysazeny. Příběhy příslušníků třetí vlny výsadků jsou bohužel ve stínu kolegů z první vlny, která je nejslavnější. Můj zájem o tuto vlnu výsadků, i o příslušníky těchto skupin, ovlivnila série Stínoví vojáci. Kdo nezná, tak doporučuji se podívat. Nyní se pojďme podívat na několik mužů, kteří byli v rámci třetí vlny vysazeni.
Jan Vavrda
Narodil se 26. února 1922 v Olomouci. 23. února 1940 odešel spolu s kamarádem Josefem Kadlčíkem za hranice. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Řecko se dostali do Sýrie, což byla v té době francouzská kolonie tzv. Levanta. Odtud se na lodi dostali do Francie, kde v té době existovala československá zahraniční armáda. Vavrda byl zařazen k pěšímu pluku 1, se kterým se v červnu 1940 zúčastnil bojů na francouzské frontě. Po kapitulaci Francie odplul jedním z lodních transportů do Velké Británie. Zde sloužil u 1. pěšího praporu československé brigády. Během působení ve Velké Británii absolvoval poddůstojnickou školu a také kurz útočného boje ve Skotsku a paravýcvik na STS 51 v Ringway. Následně byl ustanoven příslušníkem paraskupiny Spelter. Ta byla vysazena 5. května 1944 u Kramolína. Od skupiny se záhy oddělil velitel Břetislav Chrastina, který se na vlastní pěst vydal na Slovensko. Pohromadě zůstali pouze tři členové výsadku – Jan Vavrda, Jaroslav Kotásek a Rudolf Novotný. Velení nad skupinou převzal Kotásek. Parašutisté se záhy napojili na domácí odboj a získávali další podporovatele. Bohužel se o nich pomocí konfidentů dozvědělo gestapo. Z 15. na 16. června 1944 došlo k zátahu, během kterého padl Jaroslav Kotásek. Vavrda a Novotný dokázali uniknout a působili v odboji dál až do konce války. V závěru války dokázali pomocí amatérské vysílačky vyžádat dva shozy zbraní ze Západu. Jeho otec zahynul v roce 1943 v koncentračním táboře Osvětim. Po válce zůstal Vavrda v armádě. Po roce 1948 byli bývalí západní vojáci z československé armády vyhazováni. V roce 1950 přišla řada i na Jana Vavrdu. Kromě toho byl poté i zatčen a uvězněn. Po propuštění mohl vykonávat jen dělnické profese. V roce 1968 byl rehabilitován a až do odchodu do důchodu sloužil jako velitel vojenské zotavovny na Bítově. Zemřel 15. dubna 1995 ve Znojmě.
Alois Vyhňák
Narodil se 11. srpna 1919 v Hodoníně. Jeho otec zemřel v roce 1925. Vyučil se pekařem a po okupaci odešel pracovat do Lince, odkud v roce 1940 utekl do Jugoslávie. Z Jugoslávie se vydal na cestu do Francie, kde vstoupil do československé armády. Zde byl zařazen k ženijní rotě, která se ale nasazení na frontě neúčastnila. Po kapitulaci Francie odplul do Velké Británie. Zde opět sloužil u ženijní roty. Kromě toho absolvoval poddůstojnickou školu a také kurz útočného boje ve Skotsku a paravýcvik. Poté byl odeslán na československou výcvikovou stanici v Chicheley Hall, kde se z něj stal zručný radiotelegrafista. Byl zařazen jako radista do skupiny Platinum-Pewter. Druhým radistou skupiny byl Jaroslav Klemeš. Skupina byla vysazena 17. února 1945 u obce Javorné. Při seskoku se však třem parašutistům uvolnily nožní zásobníky, a došlo k poškození obou vysílaček. Vyhňák sice z rozbitých vysílaček složil jednu funkční, ale 22. března 1945 byly pro skupinu vysazeny nové vysílačky. Kromě vysílaček byl vysazen i parašutista Pavel Hromek. Parašutisté následně přes vysílačku vyžádali tři shozy zbraní pro domácí odbojáře. Skupina se poté rozdělila na dvě části. Nechanský spolu s Klemešem se vydali do Prahy, kde působili i během Pražského povstání v květnu 1945. Vyhňák s Pešánem působili u Velkého Meziříčí. 17. dubna 1945 se dostali Vyhňák a odbojář Cyril Musil do přestřelky s Němci v Novém Městě na Moravě. Oběma se naštěstí podařilo uniknout a zastřelit dva Němce. Po válce zůstal v armádě a získal hodnost nadporučíka. Od roku 1946 působil jako telegrafista na československém velvyslanectví v Paříži. V tom samém roce se oženil s Angličankou. Z manželství vzešly dvě dcery a syn. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se odmítl do Československa vrátit a zůstal na Západě. V roce 1956 se odstěhoval do Kanady, kde působil u japonské elektrotechnické firmy a poté působil na univerzitě v Torontu. V Kanadě také 27. dubna 1994 zemřel.
Jaroslav Šperl
Narodil se 7. listopadu 1919 v Praze. Rodina žila v Litomyšli, kde absolvoval obecnou školu. Následně studoval na reálném gymnáziu, ale studium nedokončil, neboť před maturitou se rozhodl odejít do zahraniční armády. Přes Slovensko se dostal do Maďarska, kde byl ale zatčen a vězněn. Následně se mu přeci jen podařilo dostat do Jugoslávie. Odtud se dostal přes Sýrii do Francie. Zde byl zařazen do smíšeného přezvědného oddílu. Bojů na francouzské frontě se neúčastnil. Po pádu Francie odplul do Velké Británie, kde sloužil u československé brigády v kulometné rotě. Kromě toho si dokončil vzdělání a složil maturitu. V září 1941 byl vyslán do kurzu útočného boje ve Skotsku. Po jeho dokončení byl odeslán k paravýcviku, během kterého se však zranil na noze. Výcvik dokončil až v listopadu 1942. V roce 1943 byl zařazen jako radista do skupiny Carbon. Nutno říci, že radistou být nechtěl, a když se během působení v okupované vlasti vyskytla možnost, že vysílačku může obsluhovat někdo jiný, Šperl toho využil. Skupina byla vysazena 13. dubna 1944 u Ratíškovic. Skupina se ale po seskoku nesešla. Sešli se akorát parašutisté Vanc a Kobzík. Ti se následně dostali do obklíčení četníky, a v beznadějné situaci obrátili zbraň proti sobě. Velitel skupiny František Bogataj se napojil na domácí odboj v Uherském Ostrohu. Odbojáři od něj dostali rozkaz, že se mají pokusit najít zbylé členy skupiny. Odbojářům se ve Véskách podařilo vypátrat Jaroslava Šperla a dojednali schůzku mezi ním a Bogatajem. Skupina však přišla o vysílačku, takže nemohla kontaktovat Londýn o své situaci. Zde pomohli obětaví příslušníci domácího odboje, kteří sestrojili hned dvě amatérské vysílačky. Jedna z nich byla ovšem v Kunovicích zaměřena a gestapo provedlo proti ní 28. března 1945 zátah, během kterého zatkli radistu a zběha z vládního vojska Aloise Všetičku. Šperl sestavil z odbojářů skupinu, která měla radistu osvobodit z nemocnice v Uherském Hradišti, kam byl po svém zranění Všetička převezen. Šperl osobně zastřelil německou stráž, ale pak zjistil, že Všetička byl už předtím odvezen do Brna. Parašutisté navázali také spojení s jinými paraskupinami, které na Moravě působily (Clay, Spelter, Calcium). Ke konci války parašutisté vyžádali shozy zbraní pro domácí odboj. Skupiny vyzbrojené těmito zbraněmi se v dubnu 1945 zapojili do osvobozovacích bojů, například v Popovicích nebo Uherském Ostrohu. 5. srpna 1945 opustil poručík Šperl armádu, a začal pracovat v knihtiskárně v Litomyšli. Po komunistickém převratu s manželkou a dětmi utekl na Západ. Napřed žili v Německu a poté se přestěhovali do USA. Zde 11. dubna 2005 zemřel.
Zdroje
Marek, Jindřich – Muži z Ringway
Marek, Jindřich – Pátou kartu bere smrt
Janík, Vlastislav – Operace Spelter Lenka - Jih
