Článek
Během září 1938 operoval v tzv. Sudetech Sudetoněmecký Freikorps, který měl za úkol provádět přepady a tím destabilizovat pohraniční oblasti. Podobně začal od října 1938 fungovat na maďarské straně Szabadscapatok. Ozbrojených akcí proti Československu se však účastnila i regulérní maďarská armáda. Jedním z prvních pohraničních incidentů s Maďary se stalo přepadení okresu Jesenské. Do boje proti útočníkům se zapojili i příslušníci Stráže obrany státu.
Stateční SOSáci
Jako preventivní opatření proti nenadálému vpádu nepřítele byl v ČSR od podzimu 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. formován speciální bezpečnostní sbor – Stráž obrany státu (SOS). Za mužstvo Stráže byli určováni příslušníci rezortního četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenští záložníci s trvalým bydlištěm v blízkosti předpokládaného nasazení. V případě ohrožení bezpečnosti byly jednotky SOS schopné během několika hodin uzavřít hranice po celém obvodu republiky, zatarasit komunikace a zahájit boj na zdrženou, který měl umožnit mobilizaci hlavních československých sil. Během krizových zářijových dnů bylo u Stráže obrany státu zařazeno přes 30 000 mužů. Tvrdou zkouškou si příslušníci stráže prošli během nevyhlášené války v pohraničí, která vypukla po Hitlerově projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku dne 12. září 1938 a skončila v březnu 1939 ústupem posledních obránců rozbitého Československa z Podkarpatské Rusi.
Přepadení
Co přesně stálo za přepadením? Maďarská strana po tomto incidentu oznámila Praze, že maďarský velitel Gábor Felcsiki si špatně vyložil rozkaz. Jestli je to ovšem pravda se můžeme dohadovat. Podle některých maďarských vojáků, kteří byli zajati, byla akce připravovaná. Přepadu se zúčastnilo 10 důstojníků a 446 vojáků.
Útok začal ve dvě hodiny ráno 5. října 1938. Ten den byl deštivý, a vojákům se lepilo bláto na obuv. Kolem třetí hodiny československá strana zjistila přítomnost maďarských vojáků na svém území. První střet se odehrál v obci Vlkyňa, kde se nacházelo 12 příslušníků Stráže obrany státu. Po přestřelce Čechoslováci obec opustili. Následně došlo místním obyvatelstvem ke zdemolování budovy finanční stráže. Maďarská jednotka však dostala rozkaz, aby se stáhla zpět na své území. Další skupina ztratila orientaci a následně se dostala pod palbu lehkého opevnění jižně od Rimavské Seče. Maďaři se následně odpoutali od pevnostní linie a ustoupili zpět za hranice. Levé křídlo se díky místnímu průvodci dokázalo dostat až k Jensenské, ale československou obranou byl další postup zastaven. Vzápětí se levé křídlo stáhlo zpátky za hranice. V prostoru Orávky se odehrál rozhodující boj. Maďaři obsadili obec Janice, kde se k nim přidalo několik mužů maďarské národnosti. Poté došlo k postupu ke kolonii Orávka. Kousek od kolonie se však nacházela linie lehkého opevnění. Palbou z pevností byl další postup zastaven. Československá strana vzápětí přešla do protiútoku, a vytlačovala útočníky zpět k hranici. Kolem deváté ranní byl v linii lehkého opevnění klid. Československé opevnění zde sehrálo svoji roli, protože se podařilo na jeho linii zastavit nepřátelský postup.
Jistě je zajímavé, že na maďarské straně se útoku účastnili i hudebníci se svými nástroji. Posádka jedné československé pevnosti si všimla vojáka, který měl něco divného na zádech. Okamžitě na něj zahájili palbu, jelikož se domnívali, že se jedná o plamenomet. Ukázalo se však, že se jednalo o kontrabas.
Důsledky
Maďarská strana měla celkem 9 padlých a několik raněných. Čechoslováci měli pouze několik raněných.
Nejednalo se o jediný incident na maďarské hranici. Už 7. října 1938 došlo k útoku na předmostí v Parkani. Maďaři se na loďkách snažili vylodit na československé straně, ale palba příslušníků Stráže obrany státu jim to nedovolila. Kvůli neúspěchu vylodění nedošlo k pozemnímu útoku po mostě, který byl plánován. I této akce se zúčastnili příslušníci pravidelné maďarské armády. 10. října 1938 došlo k útoku příslušníků Szabadscapatoku na Berehovsku. Z pomoci tanků a letadel se podařilo většinu útočníků 14. října obklíčit. V říjnu 1938 bojovaly u Kosina na Berehovsku proti sobě jednotky čítající stovky mužů.
2. listopadu 1938 bylo ukončeno jednání o hranicích na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kterému se říká Vídeňská arbitráž. Protokol podepsali zástupci Maďarska, Československa, Itálie a Německa. Maďarsko tak získalo území jižního Slovenska a jihu Podkarpatské Rusi. Zbytek Podkarpatské Rusi získalo Maďarsko vojenskou invazí z března 1939, které se na odpor postavily jednotky Stráže obrany státu i jednotky pravidelné armády. V té době však došlo k definitivnímu rozbití republiky, a jednotky, které se bránili na Podkarpatské Rusi, byly nuceny ustoupit na Slovensko nebo do Rumunska.
Zdroje
Lášek, Radan – Jednotka určení SOS díl třetí. Codyprint 2008
Lášek, Radan. Velitelé praporů SOS. Codyprint 2009
