Článek
V tomto roce si připomínáme 80 let od bojů Ostravské operace. Po boku Rudé armády se jí účastnila i 1. československá samostatná tanková brigáda. Ta byla na konci ledna 1945 v Kežmaroku doplněna novými tanky. V únoru byla brigáda přesunuta přes Halič do Horního Slezska. Na začátku března byla brigáda, v té době skládající se ze tří tankových praporů a praporu motorizovaných samopalníků, převelena k 4. ukrajinskému frontu, jemuž měla pomoci dobýt Ostravu.
Josef Toušek
Mládí a válka
Narodil se 16. prosince 1919 v obci Huleč Česká ve Volyňské oblasti. Civilním povoláním byl rolník. Od 23. března 1941 do 15. dubna 1942 sloužil v Rudé armádě, kde absolvoval poddůstojnickou školu dělostřelectva. Jako Čech byl odeslán do Buzuluku, kde byl 16. dubna 1942 prezentován u československé vojenské jednotky. V řadách protitankové roty 1. československého polního praporu se účastnil bojů u Sokolova. Po stažení z fronty došlo v Novochopersku ke vzniku 1. československé samostatné brigády. V rámci brigády vznikl i tankový prapor. Několik našich vojáků bylo odesláno do sovětského tankového učiliště v Tambově, aby se seznámili se sovětskými tanky. Mezi nimi i Josef Toušek. Po absolvování učiliště se stal velitelem tanku T-34/76 se jménem JAROŠ. S tankovým praporem se v listopadu 1943 účastnil slavného osvobození Kyjeva.
„Dne 5. 11. a 6. 11. 1943 se svým tankem zničil 1 protitankové dělo, 5 kulometných hnízd, 1 pozorovatelnu a zabil celou řadu Němců.“
Po osvobození Kyjeva se brigáda účastnila dalších bojů při osvobozování Ukrajiny. K těm nejtvrdším došlo v obci Ruda 30. prosince 1943.
„V boji o Rudu jako jeden z prvních vniknul do vesnice, zničil 1 Ferdinanda, 2 kulometná hnízda a zabil několik Němců.“
Po osvobození jeho rodné Volyňské oblasti bylo umožněno volyňským Čechům vstoupit do naší jednotky. Toho využilo na 12 000 mužů i žen. Mezi nimi byli i bratři Josefa Touška Rostislav a Michal. Někteří z nováčků byli zařazeni k tankové jednotce, která se tím rozrostla na brigádu. Během bojů Ostravské operace byl Josef Toušek již jako poručík velitelem 5. roty 3. praporu 1. československé samostatné tankové brigády. 27. března 1945 byl zraněn střepinou letecké pumy do levé ruky. Léčil se až do konce války. Jeho bratr Rostislav Toušek padl 24. března 1945 jako příslušník tankové brigády během Ostravské operace.
Po válce
12. října 1946 byl demobilizován. Následně pracoval jako samostatný zemědělec v Hořesedlích. V roce 1949 se rozhodl pokračovat ve vojenské kariéře. 15. listopadu 1949 se stal velitelem tankové roty 21. tankové brigády v Žatci. V roce 1950 absolvoval školu středních velitelů v Tankovém učilišti Dědice u Vyškova. Následně působil jako velitel praporu 12. tankové brigády ve Šternberku. Poté působil jako velitel tankového pluku a jako zástupce velitele tankové divize. V roce 1959 se stal zástupcem náčelníka Vojenského učiliště ve Vyškově. Od roku 1960 pracoval jako náčelník vojenské přípravy fakulty právnické, přírodovědecké a tělesné výchovy a náčelník tankové přípravy Univerzity Karlovy. 31. března 1977 odešel do výslužby v hodnosti plukovníka. V roce 1995 byl Václavem Havlem jmenován generálmajorem ve výslužbě. Zemřel 9. prosince 1995 v Praze.
Slavnostní přehlídka našich tankistů v Praze (1945)
Jiří Lízálek
Mládí a vojenská služba
Narodil se 30. prosince 1912 v Košířích. Absolvoval české reálné gymnázium. Poté studoval mezi lety 1931 – 1936 Vysokou školu obchodní v Praze. Po ukončení studia nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 47 v Mladé Boleslavi. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Absolvoval též kurz pro aspiranty pěchoty a jezdectva na Učilišti útočné vozby ve Vyškově. Působil pak jako velitel čety lehkých tanků u pluku útočné vozby 3 v Turčianském sv. Martině. 1. února 1938 byl povýšen na podporučíka. Po přijetí Mnichovské dohody musela československá armáda zmenšit své stavy. Jedním z propuštěných byl i Jiří Lízálek.
Válka
V červenci 1939 přešel hranice do Polska, kde se 1. srpna 1939 přihlásil u československé vojenské skupiny. Po pádu Polska byl internován na území obsazeném Sovětským svazem. Internován byl ve Volyňské oblasti, kde působil jako učitel a úředník. Během okupace Volyňské oblasti Německem se podílel na vzniku odbojové organizace volyňských Čechů s názvem Blaník. Po osvobození Volyně v roce 1944 se přihlásil ke službě u československé armády. Byl přijat jako podporučík a zařazen k tankistům. Zprvu velel rotě a od ledna 1945 byl zástupcem velitele 2. tankového praporu. Účastnil se bojů Karpatsko-dukelské operace v roce 1944 a bojů u Jasla v lednu 1945. S tankovou brigádou se účastnil i bojů Ostravské operace, která však byla pro něj osudová. Dne 6. dubna 1945 padl při minometném přepadu u obce Tworków. Po jeho smrti došla zpráva, že jeho manželka Ludmila, která byla volyňská Češka i příslušnice 1. československého armádního sboru v SSSR, porodila syna. In memoriam byl povýšen na kapitána.
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan: Československé vojenské jednotky na východě
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol.: Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové
