Článek
Po smrti cara Petra I. Velikého v roce 1725 se na ruském trůnu vystřídalo několik carů, než roku 1741 nastoupila na trůn dcera Petra Velikého Alžběta a situaci uklidnila. Jedním z těchto carů byl Ivan VI., který si ani neuvědomoval, že je carem, a po nástupu Alžběty Petrovny ho čekal nešťastný osud.
Na trůn se dostal jako dvouměsíční dítě
Jakými cestami se Ivan VI. vůbec dostal na ruský trůn? Bezdětná carevna Anna Ivanovna (1730–1740) řešila otázku svého nástupnictví. Rozhodla se nakonec pro svou neteř Alžbětu Meklenburskou. Ta byla dcerou její starší sestry Kateřiny a vnučkou cara Ivana V.
Alžběta přijala pravoslaví a změnila si jméno na Annu Leopoldovnu. V roce 1739 se ve svých jednadvaceti letech provdala za bratrance Marie Terezie Antonína Oldřicha, jenž pocházel z dynastie brunšvických vévodů.
V srpnu 1740 se Anně Leopoldovně narodil následník trůnu, kterému dali jméno Ivan VI. V říjnu 1740 carevna Anna Ivanovna zemřela a Ivan VI. se ve svých dvou měsících stal carem na Rusi.
Malého cara odsunula do pozadí mocenská politika
Zpočátku ho ve vládních záležitostech zastupoval oblíbenec bývalé carevny, kuronský vévoda Arnošt Jan von Biron. Anna Leopoldovna ale s podporou armády na začátku listopadu 1740 provedla státní převrat a Birona poslala do vyhnanství. Otěže vlády za malého Ivana tak převzala jeho matka.
Její regentská vláda, a vlastně i vláda malého Ivana VI., však trvala asi jen rok. V listopadu 1741 provedla palácový převrat druhá dcera Petra I. Velikého Alžběta. Anna Leopoldovna se svým manželem a malým Ivanem VI. byli odstaveni od vlády a posláni do malého městečka na severu Ruska, Cholmogory u Archangelska.
Z cara se stal celoživotní vězeň
Jako nebezpečného pretendenta ruského trůnu velmi brzy Ivana VI. oddělili od jeho rodiny a věznili zvlášť. Jeho matka ve vyhnanství zemřela v roce 1746.
Mladý bývalý car záměrně nedostal žádné vzdělání. Přesto je o něm známo, že se naučil číst a byl si vědom svého carského původu. Když bývalý car postupně začal dospívat a hrozilo, že by jej někdo mohl osvobodit a využít ve svých mocenských plánech, byl pro klid duše carevny Alžběty převezen do Petrohradu, do Šlisselburské pevnosti.
Od této chvíle žil Ivan VI. pod jménem Ivan Grigorij a společnost mu dělalo několik důstojníků. To, že nepoznal normální život na svobodě a byl celoživotním vězněm, na něm zanechalo velmi silné psychické stopy.
Trpěl záchvaty zuřivosti, depresemi a halucinacemi, a stala se tak z něj životní troska.
Ani změna na trůnu mu svobodu nepřinesla
Po smrti Alžběty se stal jejím nástupcem na pár měsíců Petr III., který se rozhodl, že nebohého Ivana VI. propustí z vězení. Bohužel už ale byl v tak špatném psychickém stavu, že jeho propuštění už nedávalo žádný smysl.
Petr III. se alespoň postaral o to, aby se s ním zacházelo lidsky. Petr III. se ale velmi brzy po dalším palácovém převratu ocitl sám ve vězení, kde byl velmi brzy zbaven života.
Na trůně se ocitla Petrova žena Kateřina II. Veliká, která si Ivana předvolala a vedla s ním rozhovor, po kterém potvrdila instrukce Petra III. a nařízení jeho předchůdkyně Alžběty, že v případě nemoci se Ivanovi neměla poskytnout lékařská péče.
Toto nařízení pak ještě Kateřina doplnila jedním příkazem: pokud by se nebohého Ivana pokusil někdo osvobodit, měl být na místě carevič zbaven života. Kateřina se totiž domnívala, že i přes jeho nepříznivý zdravotní stav může pro carevnu představovat ohrožení jejího trůnu.
Vzbouřený velitel se pokusil Ivana osvobodit
4. července 1764 došlo v pevnosti, kde byl vězněn Ivan VI., ke vzpouře, v jejímž čele stál velitel stráže Vasilij Mirovič. Při vzpouře se mu podařilo zajmout velitele pevnosti a rozhodl se obsadit s vojáky tu část pevnosti, kde byl uvězněn nešťastný celoživotní vězeň Ivan.
Dva strážci, kteří Ivana hlídali, splnili příkaz Kateřiny Veliké do puntíku. Ivan VI. byl těmito dvěma strážci ve své cele zavražděn. Když pak ohledali jeho tělo, bylo na něm patrno osm ran, které způsobily šavle vrahů.
Byla vzpoura záminkou k jeho odstranění?
Historikové dodnes spekulují, zda povstání nebylo vyvoláno uměle, aby se Kateřina mohla zbavit nepohodlného careviče Ivana, který mohl být využit jejími konkurenty k tomu, aby ji mohli zbavit jejího trůnu.
Svědčí o tom fakt, že oba jeho vrahové byli odměněni doživotní rentou.
Tak skončil ve 24 letech život nešťastného bývalého cara Ivana VI., který se už jako kojenec stal carem. Stal se ale pouze figurkou v rukách své matky, za což byl „potrestán“ jako batole vězením, ze kterého už ve svém krátkém životě nikdy nevyšel.
Přestože na něm vězení zanechalo velké šrámy, byl stále považován za nebezpečného soupeře, který si mohl nárokovat ruský trůn, a proto musel být velmi krutým způsobem odstraněn.
Nebyl tak odstraněn krutý a krvelačný tyran, ale malý chlapec, který se v životě ničím neprovinil.
ZDROJE:
WIKIPEDIE. Ivan VI. Antonovič [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2026 [cit. 6. 10. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_VI._Antonovič
PANOVNICI.CZ. Ivan VI. Antonovič – Životopis [online]. Osobnosti.cz, 2026 [cit. 6. 10. 2026]. Dostupné z: https://zivotopis.panovnici.cz/ivan-vi-antonovic.php
MANAEV, Georgy. Russia’s ‘Man in the Iron Mask’: Why was a royal baby sent to die in prison? Gateway to Russia [online]. 14. 1. 2024 [cit. 6. 10. 2026]. Dostupné z: https://www.gw2ru.com/history/87916-russian-iron-mask
GOMANN, Vladislav. A sock drawer of Emperoros: The Story of Ivan VI Antonovich — the Tsar Who Never Ruled. Medium [online]. 24. 1. 2026 [cit. 6. 10. 2026]. Dostupné z: https://medium.com/@v.gomann/a-sock-drawer-of-emperoros-1256a427191c
