Článek
Tak se nám opět sešel rok s rokem a pro deváťáky přišel jeden z prvních velkých životních milníků. Přijímací zkoušky na střední školy. Letos první termín připadl na 10. dubna a vedle očekávání a ambicí prověřil nejen znalosti, ale i nervovou soustavu tisíců žáků.
My se podíváme blíže na matematiku. Předmět, který dlouhodobě budí respekt, někdy až obavy.
Dvě minuty na příklad. Realita, která bolí
Na první pohled jasná čísla: 70 minut, 16 úloh. Jenže každá z nich se dál větví na podúkoly. Když se to všechno sečte, dostaneme se klidně na 30 až 32 dílčích příkladů.
A teď jednoduchý přepočet – přibližně dvě minuty na jeden.
To znamená jediné. Pokud chce žák projít celý test, musí fungovat téměř bez zaváhání. Přečíst, pochopit, zvolit postup a počítat. A to všechno ve vysokém tempu.
Jenže realita je složitější.
Dva příklady jsou rýsovací. A ty z principu zabírají víc času než „tabulkové“ dvě minuty. Už tady se časový plán rozpadá. Žák si tak musí někde „ukrojit“ jinde – a to často na úkor pečlivosti.
Vzorce v hlavě, stres na papíře
Další zajímavý aspekt je, s čím vlastně žáci do testu jdou. K dispozici mají jen omezený přehled vzorců – základní úpravy, druhé mocniny čísel nebo vzorce ke kružnici.
Zbytek musí mít v hlavě.
A tady přichází otázka: je to správně?
Pokud někdo neví, jak vzorec použít, jeho přítomnost mu nepomůže. Ale v ostrém stresu často rozhodují detaily. Stačí malá chyba, záměna vzorce – a celý příklad padá.
Možná by stálo za úvahu dát žákům k dispozici kompletní přehled. Ne proto, aby to měli jednodušší, ale aby se eliminovaly zbytečné chyby z nervozity. Test by pak více prověřoval skutečné porozumění než paměť pod tlakem.
Čeština a matematika: nerovný souboj
Při srovnání s testem z českého jazyka je rozdíl zřejmý.
U češtiny žáci:
- často vybírají z možností,
- méně píší,
- pracují hlavně s porozuměním textu.
U matematiky:
- musí číst a chápat zadání,
- převést ho do výpočtu,
- a vše správně zapsat.
Tedy kombinace několika dovedností najednou.
To se logicky odráží i ve výsledcích. U přijímaček nanečisto, které proběhly na konci ledna (a kde mimochodem o nic nešlo, šlo čistě o zkoušku), byl průměr:
- český jazyk kolem 22 bodů,
- matematika zhruba 11 bodů.
Dvojnásobný rozdíl není náhoda. Je to signál.
Kde je zakopaný pes?
Matematika je dlouhodobě vnímána jako „strašák“. A podobné testy tenhle obraz jen posilují.
Proč?
Možná už na prvním stupni:
- menší hodinová dotace než u češtiny,
- méně prostoru pro trénink,
- slabší automatizace základních početních dovedností.
Děti si pak nevytvoří potřebnou jistotu, rychlost a „cit pro čísla“. A když na druhém stupni přijde složitější látka, chybí pevný základ.
Výsledek? Nejistota, pomalost a stres – přesně to, co se u přijímaček projeví nejvíc.
Letošní test: o něco přívětivější
Když se podíváme na konkrétní podobu letošního prvního termínu, dá se říct, že byl o něco přístupnější než lednové testy nanečisto.
Začátek byl dokonce netradičně „vlídný“ – zlomky, které má řada žáků relativně v oblibě, mohly dodat sebevědomí.
Následovalo:
- počítání s racionálními čísly,
- práce s výrazy (nově i dosazování),
- rovnice a soustava rovnic o dvou neznámých – bez záludností, s číselnými výsledky,
- logická úloha řešitelná i bez rovnic,
- klasické textové úlohy s vyjadřováním proměnných.
Zajímavý byl i příklad s Adamem a Bárou, kde šlo úlohu zvládnout čistě logickou úvahou.
Geometrie nabídla:
- práci s úhly (Thaletova věta, vedlejší úhly),
- konstrukce (trojúhelník se dvěma řešeními, kosočtverec),
- využití vlastností rovinných útvarů.
Nechyběla procenta, poměry ani kombinované úlohy.
Například:
- převod 4 % na zlomek (jedna pětadvacetina),
- výpočet objemu kvádru s procenty,
- práce s obsahem trojúhelníku,
- rozdíl obsahů pláště u tělesa se čtvercovou podstavou.
Závěr tradičně patřil úloze, kde nešlo ani tak o výpočet, jako o pochopení principu.
Rozmanitý test, ale pořád stejný problém
Podtrženo, sečteno – test byl rozmanitý a z hlediska zadání možná o něco přívětivější než v lednu.
Ale jeden problém zůstává.
Čas.
Právě ten dělá z matematického testu něco úplně jiného než běžnou školní práci. Nejde jen o to umět. Jde o to umět rychle, přesně a pod tlakem.
Co by se mohlo změnit?
Nabízí se otázka, jestli by neměl systém projít úpravou.
Například:
- lépe sladit obtížnost matematiky a češtiny,
- upravit časovou dotaci,
- nebo více zohlednit typ školy, na kterou se žák hlásí.
Protože pokud matematika zůstane v této podobě, bude dál strašákem. A to není dobrá zpráva.
Druhý termín? Šance na reparát
Teď už ale pohled dopředu.
První termín je zkušenost. Druhý je šance.
Pokud byli žáci letos lépe připraveni než v lednu, kdy šlo jen o test nanečisto, můžeme očekávat i lepší výsledky. A hlavně – větší klid a jistotu.
Tak držme palce.
Ať to vyjde. Každému podle jeho představ.
