Článek
Prezident, který se stal terčem
V roce 1931 se stal francouzským prezidentem a novým nájemcem Elysejského paláce Paul Doumer. Bylo mu tehdy 74 let a za sebou měl dlouhou a úspěšnou politickou kariéru. Do prezidentského úřadu nastoupil v době, kdy Evropu svírala velká hospodářská krize. Přesto se svého úkolu zhostil podle všeho velmi dobře.
Bohužel mu však nebylo souzeno strávit v nejvyšší francouzské funkci více než necelý rok.
Osudného dne 6. května 1932, v předvečer parlamentních voleb, se Doumer zúčastnil zahájení knižního veletrhu v Salonu de Rothschild v Paříži. Mezi přítomnými byl také spisovatel Claude Farrère, s nímž se prezident dal do družného hovoru.
Právě v tu chvíli k nim beze slova přistoupil ruský emigrant Pavel Gorgulov.
Vytáhl revolver Browning a vypálil na prezidenta čtyři rány.
Dvě kulky zasáhly Doumera – jedna do oblasti lebky a druhá do pravého podpaží. Prezident se po zásahu okamžitě zhroutil na podlahu. Spisovatel Farrère se mezitím vrhl na atentátníka a začal s ním zápasit. Teprve poté dorazila policie a Gorgulova zatkla.
Prezident byl okamžitě převezen do nemocnice. Lékaři se ho snažili zachránit, ale přes veškerou péči svým zraněním podlehl.
Paul Doumer se tak stal prvním francouzským prezidentem, který byl zavražděn střelnou zbraní.
Pavel Gorgulov v roce 1932 jako obžalovaný před pařížským soudem
Gorgulov promluvil o svých plánech
Atentátník skončil ve vazbě a jeho proces netrval dlouho. Gorgulov se k činu přiznal. Jako hlavní důvod uváděl podle tehdejších výpovědí údajně chabou podporu západních politiků pro ruskou bělogvardějskou emigraci.
Soud ho odsoudil k trestu smrti.
Dne 14. září 1932 byl Pavel Gorgulov popraven gilotinou.
Případ však ani jeho smrtí neskončil. Pařížští kriminalisté totiž během vyšetřování objevili atentátníkův zápisník. A právě jeho obsah přinesl překvapivé zjištění.
Gorgulov totiž neplánoval zaútočit pouze na francouzského prezidenta.
Ve svých poznámkách měl uvedeny také další dva muže – německého prezidenta Paula von Hindenburga a československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Vyšetřovatelům o svých plánech navíc ochotně vypovídal a barvitě jim popisoval, jak chtěl své záměry uskutečnit.
Podle vlastní výpovědi se nejprve pokusil dostat do blízkosti německého prezidenta Hindenburga. To se mu však nepodařilo. Německá vláda mu totiž odmítla udělit vstupní vízum do Německa.
S Masarykem to ale bylo úplně jiné.
Tady totiž Gorgulov skutečně nebyl daleko od toho, aby svůj plán uskutečnil.
Aby se československý prezident stal obětí atentátu, chybělo možná jen jediné – rozhodnutí vystřelit.
Osudný den v Hrušovanech
Den, kdy se prezident Masaryk ocitl nebezpečně blízko smrti, přišel dokonce o dva roky dříve než atentát na Paula Doumera.
Byl 14. červen 1930.
Místem měly být Hrušovany u Brna.
Prezident Masaryk měl toho dne přijet vlakem právě do Hrušovan a odtud pokračovat na zámek v Židlochovicích, který za jeho prezidentování sloužil jako letní sídlo hlavy státu.
V podvečer 14. června se před hrušovanským nádražím začal shromažďovat dav lidí. Budovy byly ozdobeny československými vlajkami, na perónu vyhrávala kapela a místní obyvatelé v krojích čekali na příjezd vzácného hosta.
Mezi nimi však byl také muž, který na prezidenta rozhodně nečekal jen z úcty.
V nádražní čekárně postával vysoký a hřmotný muž v černém obleku.
Byl to Pavel Gorgulov.
Jeho přítomnosti si všiml obvodní inspektor Jiroušek a zastavil ho. Gorgulov však nezpanikařil. Pohotově mu s ruským přízvukem vysvětlil, že je lékař, a poté se usadil v čekárně hned u vchodu na nástupiště.
Měl tak prezidenta prakticky na dosah.
V 19:44 přijel vlak
Napětí vrcholilo.
Přesně v 19:44 oznámil hvizd lokomotivy příjezd vzácného hosta do stanice. Dechovka stojící na nástupišti okamžitě spustila státní hymnu.
O čtyři minuty později elegantně sestoupil ze schůdku vlaku štíhlý stařec v bílém obleku.
Byl to prezident Masaryk.
Krátce před osmou hodinou večerní začaly slavnostní oficiality. Prezidenta uctivě přivítal okresní hejtman. Děti se rozběhly k Masarykovi a začaly mu předávat květiny.
Masaryk se s lidmi na nádraží srdečně zdravil, s některými se dokonce objímal.
Poté vstoupil do čekárny.
Uvnitř už stál slavnostní špalír občanů, kteří si nechtěli nechat ujít možnost spatřit prezidenta z bezprostřední blízkosti.
A mezi nimi byl i Gorgulov.
Muž, který měl v kapse zbraň.
Muž, který přišel zabít.
Muž, který stál jen několik kroků od člověka, jenž se měl stát jeho obětí.
Jeden úsměv změnil všechno
Pak se stalo něco zdánlivě obyčejného.
Masaryk se rozhlédl po čekárně. Viděl před sebou slavnostně oblečené lidi, děti s květinami a občany, kteří ho přišli přivítat. Prezident byl zjevně potěšen jejich upřímným přijetím.
Usmál se.
A právě tento okamžik měl podle pozdějších výpovědí změnit všechno.
Masaryk se na přítomné usmál svým charakteristickým, bezprostředním způsobem. Gorgulov, který měl ještě před okamžikem v úmyslu vystřelit, najednou ztratil odvahu.
Představa, že má zastřelit starého muže, který se na něj právě tak lidsky usmál, byla zřejmě silnější než jeho odhodlání spáchat atentát.
Pistole zůstala v kapse.
Masaryk klidně prošel nádražím a následně bezpečně odjel na zámek v Židlochovicích.
Nikdo z přítomných tehdy pravděpodobně netušil, jak blízko se prezident ocitl smrti.
O dva roky později už Gorgulov vystřelil
Příběh z Hrušovan je o to mrazivější, když víme, co následovalo.
Pavel Gorgulov totiž svůj plán neopustil.
O dva roky později stál v Paříži před jiným prezidentem.
Tentokrát už neváhal.
Z revolveru Browning vypálil čtyři rány na Paula Doumera. Prezident utrpěl těžká zranění, kterým následně podlehl.
Stejný muž, stejná zbraň, stejný záměr.
Jen výsledek byl tentokrát tragický.
V Hrušovanech v roce 1930 rozhodl jediný okamžik. Možná jediný pohled. Možná jediný úsměv.
Gorgulov měl Masaryka před sebou a mohl vystřelit. Nevystřelil.
O dva roky později už podobnou příležitost nepromarnil.
Příběh Pavla Gorgulova a Tomáše Garrigua Masaryka tak ukazuje, jak neuvěřitelně tenká může být hranice mezi životem a smrtí. Někdy o ní nerozhodují velké politické události, tajné služby ani ochranka. Někdy může rozhodnout jediná vteřina, jediný pohled nebo nečekané lidské gesto.
Masaryk tehdy nezachránil svůj život útěkem ani zásahem ochranky. Možná ho zachránil obyčejný úsměv.
A muž, který toho večera v Hrušovanech nedokázal stisknout spoušť, ji o dva roky později v Paříži stiskl.
Tentokrát už prezident nepřežil.
ZDROJE:
PAVEL GORGULOV. Pavel Gorgulov [online]. Wikipedie: otevřená encyklopedie. [cit. 8. 9. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Gorgulov
PAUL DOUMER. Paul Doumer [online]. Wikipedie: otevřená encyklopedie. [cit. 8. 9. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Doumer
STRAŠÍK, Lukáš. Vražda francouzského prezidenta byla trestem za pasivitu vůči bolševikům [online]. Tiscali.cz, 6. 5. 2023 [cit. 8. 9. 2026]. Dostupné z: https://zpravy.tiscali.cz/vrazda-francouzskeho-prezidenta-byla-trestem-za-pasivitu-vuci-bolsevikum-534124
UHLÍŘ, Dušan. Prezidentův vrah: Co zabránilo bělogvardějci v atentátu na Masaryka? [online]. 100+1 zahraniční zajímavost, 1. 3. 2018 [cit. 8. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/prezidentuv-vrah-co-zabranilo-belogvardejci-v-atentatu-na-masaryka
SLÁDEK, Zdeněk. Pět malých příběhů z historie první republiky. Jinočany: H&H, 1992. ISBN 80-85467-59-3.
