Kristýna I. Švédská: Královna, která se odmítla podřídit pravidlům své doby

Gustav II. Adolf, jeden z největších švédských králů historie, a jeho manželka Marie Eleonora velmi dlouho čekali na narození živého a zdravého dítěte. Toho se nakonec dočkali po dlouhých šesti letech snažení, 18. prosince 1626. Zprvu bylo králi řečeno, že se dočkal vytouženého chlapeckého potomka. Ve všem tom zmatku totiž poddaní zaměnili pohlaví dítěte. Král tak byl nakonec zklamán, protože se narodila dívka, která dostala jméno Kristýna. Omyl samozřejmě musel někdo panovníkovi sdělit. Jediná, kdo mu to dokázala říct přímo do očí, byla jeho sestra Kateřina.

To, že Gustav II. Adolf tolik toužil po chlapci, výrazně poznamenalo Kristýninu výchovu. Král totiž nařídil, aby byla vychovávána jako muž. Tento tah se ve světě, v němž stále probíhala brutální třicetiletá válka, ukázal jako prozíravý. Král totiž v té době začal do tohoto konfliktu pomalu zasahovat. Budoucí velké švédské královně byly pouhé tři roky, když se její otec rozhodl zaútočit na Německo. V roce 1632, kdy měla Kristýna necelých šest let, však král padl v bitvě u Lützenu.

Matka si mezitím vůči dceři vypěstovala velikou averzi a nenáviděla ji. Kristýna, které nebyla nadělena přílišná krása, se tak s veškerou vervou vrhla do učení. To se pro ni stalo určitým vysvobozením od tlaku matky. Její duševní nemoc, která u ní postupně naplno propukla právě po smrti Gustava II. Adolfa, však zároveň znamenala, že se mladá princezna dostala pod výchovná křídla své tety Kateřiny. Pod jejím patronátem se Kristýna seznámila s cizími jazyky, dějepisem, matematikou a také náboženstvím.

Kristýně bohužel pánbůh krásy příliš nenadělil. Její hlas měl k ženskosti na míle daleko, protože byl velmi hluboký. Postava byla spíše baculatá, zavalitá a menšího vzrůstu. Po zranění napadala na jednu nohu, jedno rameno měla výše než druhé a ani její zrak nebyl na delší vzdálenost příliš ostrý.

Módou byla rovněž Kristýna téměř nepolíbená. Chodila v mužských botách a svému načančání věnovala slabou čtvrthodinu, protože to podle ní byla ztráta času, který mohla využít k bohulibější činnosti. Jelikož tehdy panoval tvrdý patriarchát, chtěla se Kristýna mužům za každou cenu vyrovnat.

V době její nezletilosti za ni vládl regent a kancléř Axel Oxenstierna. V osmnácti letech pak Kristýna sama převzala samostatnou vládu. Na švédském dvoře začaly plynout velké částky do kulturního života. Kristýna zvala na švédský panovnický dvůr věhlasné vědce, filozofy, umělce a hudebníky.

Královna jako vášnivá sběratelka knih, rukopisů a uměleckých děl stála také za vyrabováním sbírek Rudolfa II. V roce 1648, kdy švédská vojska v závěru třicetileté války obléhala Prahu, se část těchto cenností dostala do švédských rukou. Dodnes jsou bohužel tyto sbírky uloženy ve Švédsku.

Roku 1649 se jí podařilo přemluvit Reného Descarta, aby navštívil Stockholm. To se věhlasnému filozofovi stalo osudným. Kristýna ho nutila každý den ráno vstávat v pět hodin, aby s ním mohla vést vědecké hovory a filozofovat.

Filozofa navíc kromě ranního vstávání deprimoval a unavoval věčný chlad, který ve Švédsku panoval. Tento nápor pak neustál a v listopadu 1650 podlehl zápalu plic.

Kristýna byla v té době tlačena do manželství, ale při pomyšlení na něj se jí dělalo zle a říkala, že tato možnost pro ni nepřipadá v úvahu. Navíc ji lákala jižní kultura a katolicismus. To zase v protestantském Švédsku nepřipadalo v úvahu.

Proto Kristýna nalezla řešení v tom, že se vzdá trůnu ve prospěch svého oblíbeného bratrance Karla Gustava. Velký okamžik přišel v roce 1654, kdy abdikovala. Místo ní nastoupil nový švédský král Karel X. Gustav.

V létě 1654 Kristýna nakonec Švédsko opustila a finančně zajištěná odjela vstříc svému cíli. Katoličkou se stala tajně na Štědrý den roku 1654 v belgickém Bruselu. Oficiálně se ke katolicismu přihlásila o rok později v Innsbrucku, když cestovala do Říma.

Pro katolickou církev to byl naprostý triumf. Dcera úhlavního nepřítele katolicismu přijížděla do Říma a navíc už vystupovala jako katolička. Pro tehdejší svět to byla bomba. V Římě ji slavnostně přijal Svatý otec Alexandr VII. a při biřmování přijala jméno Kristýna Marie Alexandra.

V Římě se ale Kristýna jako vzorná a zapálená katolička vůbec nechovala. Oblékala se honosně, bydlela v přepychovém renesančním paláci Farnese, kde docházelo k různým společenským a kulturním setkáním a spřádaly se nejrůznější intriky.

Do Říma přišla původně pod záštitou španělského krále Filipa IV., ale velmi brzy začala spřádat plány s francouzským kardinálem Mazarinem, který jí slíbil neapolskou korunu.

Udělal však fatální chybu, když nechala zavraždit svého dvořana, markýze Giovanniho Monaldeschiho, který plán prozradil Španělům. Protože už ale nebyla královnou, její čin jí tak lehce neprošel a postupně upadla v nemilost jak ve Francii, tak i v Římě.

Po smrti svého bratrance Karla X. Gustava se pokusila o comeback na švédský trůn, ale i zde její snaha ztroskotala na odmítnutí švédských luteránů.

Posledních třicet let života žil po boku Kristýny římský kardinál Decio Azzolino. Na čem se historikové nedovedou shodnout, je otázka, zda byl kardinál jejím intimním přítelem. Drby, které se dochovaly, dokonce hovořily o tom, že královna čekala kardinálovo dítě. Tento údaj je však ničím nepodložený.

Dokázaným faktem je skutečnost, že měli oba k sobě opravdu blízko. Trávili spolu spoustu času debatami a psali si velmi hřejivé dopisy. Když pak 19. dubna 1689 zemřela na cukrovku, odkázala své dědictví právě kardinálovi. Nutno podotknout, že si své dědictví příliš neužil, protože zemřel necelé dva měsíce po smrti Kristýny.

Kromě toho exkrálovna, věrna svému odkazu, pečovala v posledních letech svého života o kulturu. Podílela se na vzniku Arkádské akademie, kde se pěstovala literatura a hudba. Stala se patronkou hudebních skladatelů Alessandra Scarlattiho nebo Arcangela Corelliho.

Oblékala se nadále výstředně, protože mužské a ženské prvky oblečení neustále kombinovala a nenechala se svázat přísnou etiketou barokní doby.

A jak to měla s ženami? Dochovala se korespondence s její dvorní dámou Ebbou Sparreovou, ve které je zřejmá blízká náklonnost obou dam. V dopisech ji oslovuje něžným slovem Belle, tedy nádherná.

Dá se tak říci, že mezi oběma dámami vznikl lesbický vztah.

Jak tedy Kristýnu zhodnotit? Někteří říkají, že to byla sebestředná a do sebe zahleděná žena, která v nejtěžších chvílích opustila svou zemi. Jiní o ní naopak říkají, že to byla vizionářka, která dalece předběhla svou dobu, byla svobodomyslná a obětovala svůj trůn pro své vyznání.

Historici moderního střihu vidí v Kristýně ženu, která prosazovala na svou dobu nepředstavitelnou emancipaci žen, genderovou rovnost mezi pohlavími a náboženskou toleranci v době intolerance. Především však podle tohoto pohledu dokázala žít v době přísně jasně daných pravidel jako dnešní moderní žena – podle svého a na nikoho se neohlížela.

Jaký názor si na tuto určitě zajímavou panovnici uděláte, je čistě jen na vás.

ZDROJE:

WIKIPEDIE. Kristina Švédská [online]. [cit. 26. 9. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristina_Švédská

MIZEROVÁ, Alena. Kristina Švédská. 100+1 zahraniční zajímavost, 2026.

MEVALD VODIČKOVÁ, Jarmila. Excentrická Kristýna I. History revue, 2010, č. 4, s. 36–39.

VALDEN, Milan. Kristýna I. Švédská: Výstřední královna, která měla románky s muži i ženami. Lifee.cz, 202